Knižní přírůstky za leden a únor

Měsíční chvástačky...Objevují se snad na každém blogu a protože se mi zalíbily, rozhodla jsem se je publikovat i já. Blog jsem založila až v únoru, ale protože chci mít přehled za celý rok a mnohdy nevím, jestli jsem si knihy koupila v lednu nebo únoru, rozhodla jsem se udělat chvástačku za oba měsíce.

Na úvod všechy přírůstky i s ochotnou pomocnicí :) Na to, že si knihy jen kupuji nebo dostávám jako dárek, se jich nahromadilo celkem dost.

Na konci ledna vyšel závěrečný díl mangy Death Note, který jsem si koupila na Pragoffestu, a přečetla hned druhý den. Plánuji recenzi na celý Death Note, ale mezi tím vším učením nějak není čas. Druhou mangou, kterou čtu a kupuji, je Bleach. Jeden díl jsem si koupila po úspěšně složené zkoušce jako odměnu, zbylých pět jsem dostala od přítele. A mám strašnou radost, že mám tolik nových dílů, protože je super, když si můžu hned přečíst pokračování a nemusím čekat na to, až vyjde další díl nebo až na něj budu mít peníze. Jenže za chvíli už budu mít všechny díly co vyšly, a potom už budu muset pokaždé čekat 3 měsíce na nový díl. To bude utrpení, protože rychle zapomínám děj přečtených knih...

Tyto dva přírůstky mám díky časopisu Pevnost, který každý měsíc vychází s knižní přílohou. Knížka pak vyjde na nějakých 70 Kč, což je opravdu skvělá cena, protože plná cena knih bývá mnohdy 200 - 300 Kč. Gantz jsem přečetla hned, a nebylo to špatné. Až budu čekat na nová vydání Bleache, možná ho začnu kupovat. Mangy jsem si prostě dost oblíbila, a jen díky Pevnosti, která pokaždé dala první díl. Devět princů Amberu je už druhá kniha od Zelaznyho, kterou mám díky Pevnosti, a na kterou jsem se moc těšila. Je to první díl jeho slavné fantasy ságy.

Další přírůstky do knihovny jsem koupila na bazaru knih na facebooku. Největší radost mám z Roberta Holdstocka. Píše velmi zajímavou fantasy o mýtickém lese, o které se málo mluví, ale stojí za přečtení. Jeho knihy už nejdou moc dobře sehnat, ozblášť Les kostí je už několik let vyprodán a mně se ho podařilo sehnat za krásných 40 Kč. Stejně tak Hloubení. Navíc jsou knihy jako nové. Jsem šťastná jak blecha a moje Holdstockova sbírka má už 7 kousků. Kostičas je kniha, která mě svým zevnějškem uchvátila, má totiž na omak zvláštní obal a vypadá fakt skvěle. Četla jsem na ní dobré ohlasy a když jsem jí uviděla jen za 100 Kč, tak jsem neodolala. Má sice trochu zvlněné stránky, ale za plnou cenu bych si jí jentak nekoupila. Stopy hrůzy jsem četla na základce a strašně jsem se u nich bála. Chtěla jsem zjistit, jestli mě to ještě bude bavit, a tak jsem 5 dílů koupila za 100 Kč. Tehdy jsem ještě nevěděla, že Stopy hrůzy kupuji od Verči z blogu Čteme oba, přestože jsem blog už nějakou dobu sledovala.

A nakonec knihy, které jsem si odnesla z Pragoffestu jako výhry. Krvavou čepel ze scifi soutěže, zbylé dvě z tomboly. Radost z nich mám jen proto, že jsem něco vyhrála :D Ježíšku, já chci plamenomet a Krvavou čepel nejspíš nikdy číst nebudu, není to můj šálek kávy a mám spoustu knih, kterým dám přednost. Kniha Spravedlivý hněv od Markuse Heitze by mi udělala radost, kdybych jí neměla už jednou doma. Tenhle autor je docela známý a jeho knihy jsou hodnoceny dobře, takže tuhle knihu si časem přečtu. Všechny kousky tedy dřív nebo později nejspíš skončí v bazaru.

Z knižních úlovků by to bylo všechno, ale protože si ráda nechávám podepisovat knihy, musím do chvástačky zařadit i další autogram, a to od Juraje Červenáka. Už jsem byla na jeho několika autogramiádách, takže zbytek knih mám podepsaný, ale tu nejnovější jsem neměla. Jako naschvál jsem byla nemocná, ale přítel mi tam zajel, takže se můžu těšit z další podepsané knihy. A že Červenákův autogram je jeden z nejhezčích :)

A na závěr malé nakouknutí do mojí a přítelovy knihovny (spíš knihoven) :)

Tak co říkáte na mojí první chvástačku? Zaujaly vás některé knihy, nebo jste je četli? Těším se na vaše názory :)

Moje nepřečtené knihy

V poslední době často narážím na články o tom, kolik má kdo nepřečtených knih. A protože jsem to chtěla taky vědět, založila jsem si účet na Databázi knih a dala se do práce. Dříve jsem si vedla seznam knih v excelu, ale vždycky se mi někam zatoulal. Proto jsem vděčná za Databázi knih, protože se mi seznam už nikdy neztratí a celkově je přehlednější než nějaký podomácku vedený seznam.

Za jedno dlouhé odpoledne jsem dala dohromady knihy, které mám v Praze, a minulý víkend jsem si mohla zaevidovat i knihy, které mám ještě u rodičů. Ke konci už mě to nebavilo, protože pokaždé když jsem si myslela že už je konec, jsem přišla na nějakou knihu, kterou jsem si ještě nezařadila do seznamu. Teď už je snad doopravdy konec a znám konečná čísla:

• vlastním 473 knih, z toho
• je přečtených 198 knih 
• a nepřečtených 275 knih

Přiznám se, že tak vysoké číslo jsem nečekala, i když jsem věděla, že většinu knih co mám jsem ještě nečetla. Jenže i tak je to šok.

A teď pár slov na obranu :D Kolem 60 knih je z edice Pevnost, což jsou takové malé, celkem útlé knížečky, které si měsíčně kupuji spolu s časopisem Pevnost. Jedna knížka vyjde tak na 80Kč. Zvrtlo se to v momentě, kdy na Světě knihy měli knihy z této edice po 20 Kč, a já je tam nemohla nechat. Takže polovinu jsem nakoupila takhle levně, druhou polovinu jsem nasbírala za asi 5 let, co Pevnost kupuji. Z této edice jsem zatím přečetla jen 7 knih. V poslední době Pevnost dávala jako přílohu i jiné knihy, než ty z jejich edice, např. první díl komiksů Bleach, Death Note, Gantz, nebo knihu Pán času od Zelaznyho, Stalker od Strugackých, atd. Tyhle knihy většinou přečtu, protože jsou lákavější.

část edice Pevnost

Další zlo byly samozřejmě Levné knihy. Už dávno se krotím a nenakupuji každou knihu, která mě zaujme, většinou jdu už jen po těch autorech, které znám. Třeba od Johna Sandforda, který píše thrillery/detektivky, mám už dvě knihy a tři omnibusy (každý za stovku). A to jsem od něj kdysi četla jen jednu knihu. Jenže když jsem ty knihy viděla, tak jsem neodolala a musela si je koupit.

To jsou dvě hlavní věci, kterými se obhajuji. Samozřejmě na počtu nepřečtených knih to nic nemění, ale přijde mi jako menší zlo nemít přečtené knihy za pár korun, než knihy za které jsem zaplatila několik stovek.

Hlavním problémem je samozřejmě to, že knihy nakupuji rychlejším tempem než je stíhám číst. Knihy prostě miluju a chci jich mít co nejvíc. A často mi stačí mít od autora přečtenou jednu knihu, abych začla nakupovat jeho další knihy. Takový případ je třeba Robert Holdstock (7 knih), Vladimír Šlechta (5 knih), Jo Nesbo (5 knih), Tana French (4 knihy). U některých autorů mám načtených více knih, ale pořád mám víc knih nepřečtených než přečtených. Občas mi k zakoupení knihy stačí i dobrý článek a několik recenzí v Pevnosti nebo různě po internetu. To je případ Dana Simmonse. Mám od něj 6 knih a nečetla jsem žádnou. Ale až na Kantos Hyperionu jsem je všechny koupila po stovce, jinak bych do nich nešla.

Jinak samozřejmě ta čísla, která jsem uvedla, nejsou přesná na 100%. Nepořádek mi v tom dělají omnibusy, které mám započítané jako jednu knihu, ale jsou to vlastně tři knihy v jedné. Nebo vydání Shakespeara, kdy 4 díla jsou v jednom boxu a opět se mi počítají jako jedna kniha. Možná až se budu někdy nudit, tak si dám práci s tím je zadat všechny zvlášť. Takhle mi to totiž dělá binec i v přečtených/nepřečtených knihách, protože nehrozí, abych přečetla celý omnibus najednou.

Můj účet na Databázi knih

Dalším problémem je rozhodnout se, které knihy započítat a které ne. U některých třeba ani nevím, jestli jsem je četla, jestli jsou moje nebo rodičů, jestli jsem si je koupila nebo je dostala a vůbec o ně nestála. Nechci si zhoršovat statistiku knihami, které bych si sama nekoupila, protože jsou to nejspíš blbosti, které pravděpodobně nikdy nebudu číst. Otázkou také je, jak daleko jít do minulosti a jaké knihy započítat a jaké nechat být. Takže jsem začala knihy počítat od té doby, kdy jsem je začala aktivně a pravidelně nakupovat, což začlo dívčími romány od Lenky Lanczové. A musím říct, že díky těmto knihám se mi trošičku vyrovnal poměr nakoupených a přečtených knih :D V té době jsem totiž četla rychleji než nakupovala.

Závěrem, kdo by se chtěl podívat na to, jaké knihy mám, jaké čtu, jaké mám přečtené, jaké mám podepsané a tak dále, může se podívat na můj profil na Databázi knih. Mám také v plánu články o mojí knihovně, budu fotit, psát proč mám jaké knihy, které mám s autogramem, na kterých jsem byla na křestu a podobně. Bude vás to zajímat, máte rádi takové články?

Databázi knih využiju také k tomu, že si pravidelně k nějakému datu budu fotit statistiku vlastněných/nepřečtených knih, abych viděla, jestli se mi ten poměr zvyšuje nebo snižuje :D Možná jí umístím i na blog.

Ještě si myslíte že máte hodně nepřečtených knížek? :D

Knihy na víkend

Mám čtecí krizi a ta způsobila, že jsem se nedokázala rozhodnout, jaké knihy si vzít s sebou na víkend k rodičům. V poslední době jsem rozečetla více knížek, protože se nějak nemůžu do žádné knihy pořádně začíst. Buď jsem si prostě nevybrala tu správnou knihu, nebo mám fakt nějaké blbé období. Tak jsem si s sebou vzala dvě rozečtené knihy a k tomu jsem přihodila pár dalších, kdyby se náhodou stal zázrak a nějakou jsem dočetla, nebo kdybych zjistila že mám chuť čít něco jiného. No prostě se to nějak zvrtlo, ale jelikož obě cesty pojedu autem, tak jsem nemusela řešit jak budu mít kufr těžký.

Omlouvám se za kvalitu fotky, fotila jsem mobilem.

Rozečtenou mám Dunu, což je klasika scifi, a Perlu v mlze, což je takový brak pro ženy, který mě ale kdysi strašně bavil. Myslela jsem si, že u nějaké lehčí literatury se mi podaří líp začíst, ale stejně to nefunguje. Vypadá to, že víkend zachrání zase manga Bleach, do které se dá začíst nejlépe.

Míváte taky takové čtecí krize, kdy číst chcete, ale žádná kniha vás pořádně nebaví? A také vám to komplikuje cestování?

Jaký byl Pragoffest 2015?

Ve dnech 29. 1. - 1.2. se v Modré škole na Hájích v Praze konalo další setkání fanoušků fantastiky. A já tam samozřejmě nesměla chybět.

Legendární kostýmy My little pony

Protože mnoho z vás možná neví, co o vůbec jde, tak se vám to pokusím ve zkratce představit. Pragoffest a Festival fantazie jsou cony, kde se setkávají fanoušci scifi a fantasy. Všichni rádi čtou, dívají se na filmy a seriály, hrajou videohry a deskovky. Na conech se potom konají přednášky a diskuze na všechna tato témata a nejrůznější soutěže. To ale není všechno, můžete si jít zahrát mnoho videoher, počítačových her a spoustu deskovek, které si tam můžete i koupit se slevou, nebo si jentak posedět v čajovně nebo u piva a probírat oblíbená témata ať už s přáteli, nebo náhodnými lidmi. Na conech jsou všichni přátelští, a když tam budete tykat člověku o 20let staršímu, tak mu to nebude vadit. A nesmíme zapomenout na kostýmy, kterými se to na conech jen hemží, což je mnohdy buď fascinující nebo zábavná podívaná. Nejvíc mě dostávají dospělí kluci, kteří jsou zažraní do My little pony a nosí kostýmy, u kterých se prostě musíte smíchy popadat za břicho.

Jaké jsou dojmy z mého třetího Pragoffestu a co se mi na něm nejvíc líbilo?

1. Potter linie - vyhrála  na plné čáře, protože jí vedou opravdu milí a skvělí lidé. Nejsem až tak zažraný fanoušek Harryho Pottera, ale trávila jsem tu nejvíc času, protože mi s nima prostě bylo dobře a byla zábava. Už na Festivalu fantazie jsem často chodila na jejich program, ale na Pragoffestu byla komornější atmosféra a bylo to celkově lepší.  Nejzajímavější byla přednáška, kde nám pustili rozhovor s ředitelem Albatrosu o tom, jak a proč začali vydávat Harryho, proč z knih od pátého dílu zmizely malované mapy, apod. Dozvěděla jsem se spoustu zajímavých informací. Největší sranda byla na různých soutěžích - Bingo (kde jsme vyhráli spoustu Merci čokoládek), Riskuj (kde přítel neměl šanci a dostal se slušně do mínusu), Kufr (kterého jsem se odmítala kvůli pantomimě zůčastnit a udělala jsem dobře), ale absolutně nejlepší byla Partička, kterou hráli právě vedoucí linie spolu s dalšími dvěma skvělými lidmi. Dlouho jsem se takhle nepobavila. Odteďka je to moje nejoblíbenější linie a těším se, až je všechny zase uvidím.

2. Mario Kart 8 na Wii - naprosto úžasná hra, kterou jsme si každý den prostě museli zahrát. Jiné hry na conech už snad ani nehraju. Škoda že jsme většinou hráli demo s omezeným množstvím tratí a vozidel, ale i tak to byla bezvadná zábava. Nejlepší ale je hrát tuhle hru ve 4 lidech a hrát jen proti sobě, člověk pak s ještě větší chutí hází za sebe banány nebo posílá želvičky, aby ostatní smetl. Je to úplně o něčem jiném, než hrát proti postavičkám, které ovládá počítač.

3. Cosplay - přehlídka a soutěž kostýmů, které jsem se zúčastnila vlastně povinně. Zezačátku jsem byla opravdu naštvaná, protože jsem musela odejít ze skvělé Partičky na Potterlinii, jenže jsme měli koupené lístky do tomboly a nevěděli jsme, kdy se bude losovat. Losovalo se samozřejmě až na konci, ale aspoň jsem viděla přehlídku a soutěž kostýmů, které jsem se zúčastnila vlastně poprvé. Až na pár věcí to byla zajímavá podívaná, každý soutěžící si musel připravit nějaké představení, což bylo někdy vcelku trapné, někdy docela povedené. Ostatně jako kostýmy samotné, viděla jsem jak kostým stormtroopera, který musel stát spoustu peněz a je opravdu povedený, nebo také kostým postavičky z Minecraftu, kdy měl dotyčný na hlavě krabici, sice s dobře namalovaným kostkatým obličejem, ale jinak to bylo celkem divné :D A co se týče tomboly, vyhráli jsme první cenu, která se losovala, tudíž tu nejhorší, ale radost jsme měli, protože v létě se nám vyhrát nepodařilo,a protože jsme tam neseděla zbytečně. Vyhráli jsme vesměs spoustu blbin, které moc nevyužijeme, ale i tak jsme byli rádi.

4. Zbytek programu - taky nebyl k zahození, super byla třeba soutěž Hvězdný milionář ze světa Star Wars, kde chvílemi zlobil počítač a ukazovaly se správné odpovědi, scifi kvíz, kde nějakou cenu vyhrál každý, protože cen bylo hodně a soutěžících málo, přednáška o českých fantasy autorech, pouštění speciálních videí a crossoverů s Doctorem Who, přednáška o MasterChefovi, a další...

5. Atmosféra - to, že jste obklopeni lidmi se stejnými zájmy a že na vás nikdo nekouká zvrchu je prostě super pocit.

6. Vzpomínky - před dvěma lety jsem se na Pragoffestu poprvé potkala s přítelem a tudíž celý con oslavujeme naše výročí. Díky tomu má Pragoffest takovou trošku jinou atmosféru a osobní význam.


7. Doprava a jídlo - tentokrát jsme mohli jet autem a co si budeme povídat, jet mhd v 11 hodin večer hodinu přes Prahu domů a ráno zpátky, a takhle několik dní za sebou, je docela vyčerpávající. Takhle jsme to měli v teple, bez lidí a taky o dost rychleji. Na oběd jsme chodili do nedaleké pizzerie Galaxie, která se nám opravdu líbí a dobře tam vaří, a jednou jsme zašli do číny, kde jsem si dala výbornou křupavou kachnu, takže jsem si celý víkend pochutnávala na dobrém jidle. A to k dobrým vzpomínkám také patří.

Co se mi naopak na letošním Pragoffestu nelíbilo?
1. hordy děcek, které přišly buď na linii Minecraftu nebo celé dny pařit videohry
2. žádné besedy s autory - celý pátek a možná i sobotu měli sice různí spisovatelé přednášky, ale všechno byly rady pro začínající spisovatele. Chyběly mi přednášky a besedy se spisovateli buď na nějaké téma, nebo o jejich knihách. To je jedna z věcí, které na conech mám nejraději, takže mi to opravdu chybělo. Snad jediný z conů, ze kterého jsem si neodnesla žádný autogram.

Byla to znovu skvělá akce a těším se jak na další ročník, tak na FFko v létě. Co vy, byly jste někdy na nějakém conu? Nebo byste chtěli jít?

Kdo by se chtěl podívat, jak to na takovém Pragoffestu vypadá, několik fotek najdete například zde a zde ještě víc.

Video kde uvidíte, jaké kostýmy můžete na Pragoffestu potkat.

Vítejte...

.... ve světě scifi mága. Provede vás všemi možnými fantastickými světy, ať už půjde o svět daleké budoucnosti, svět v galaxii daleko odtud nebo magický svět plný kouzel a napřirozených bytostí. A v neposlední řadě půjde o svět jedné bláznivé fantasačky, která se nadchne pro všechny fantastické světy, na které narazí ať už v knihách nebo ve filmech a seriálech. 

Kdo jsem?

Nová společnice Pána času? Hmm spíš ne :D

Jmenuji se Lucie, je mi 23 let a posledním rokem studuji na Vysoké škole ekonomické v Praze. Mezi mé záliby odjakživa patřilo hlavně čtení. Stala se ze mě bláznivá knihomolka, která musí mít všechny knihy doma (ideálně s autogramem od autora), perfektně srovnané v knihovničkách a ve výborném stavu (kdo mé knížce ohne i jen jediný růžek je ve velkém průšvihu). Miluji vůni knih a čím více mám kolem sebe knih, tím lépe. Proto to u mě vypadá, jako kdybych bydlela v knihovně :D Zhruba před 5 lety jsem propadla scifi a fantasy, nicméně ráda čtu i detektivky, horory a semtam dojde i na klasiku. Sleduji několik scifi, fantasy i jiných seriálů - jako Doctor Who, Star Gate, Castle, Supernatural, Once upon a time, Doctor House, Gilmorova děvčata, Simpsonovy, Přátelé, a pár dalších. Občas si ráda zahraju i nějakou počítačovou hru, třeba The Sims, Skyrim, Dragon Age, našlo bych se jich taky víc. A taky chodím ráda na cony, jako je Festival fantazie, Pragoffest nebo Starcon, což jsou akce, kde se setkávají nadšenci scifi a fantasy.

Proč jsem se rozhodla blog založit?
Sice mám několik knihovniček nacpaných pomalu k prasknutí, ale pořád se cítím jako začátečník co se týče fantastiky. Sice mám přehled o tom, co všechno se píše, které autory stojí za to číst, ale přečtený mám jen malý zlomek knih a všechno mě vlastně teprvé čeká. Proto bych o tom všem chtěla psát a být pro další začínající fantasáky takovým průvodcem. Knih vychází velká spousta, ale obzvlášť u fantasy vychází i spousta odpadu. Já se takovým knihám snažím vyhýbat, protože chci číst to nejlepší co v těchto žánrech vychází. A přijde mi strašná škoda, aby někdo začal číst brakovou fantasy a buď ho to od toho žánru odradilo, nebo zůstal u těchto horších autorů, když by mohl číst daleko lepší knihy. Prostě a jednoduše - čas na čtení je omezený a stojí za to číst to nejlepší a nejkvalitnější.

Co od mého blogu můžete čekat?
Proto budu psát hlavně o knihách, protože ty jsou mou největší vášní, ale semtam i o dalších věcech, které jsem už zmínila. Svět scifi a fantasy mě naprosto uchvátil a už to pro mě nejsou jen další knihy které přečtu a film na který se podívám, je to už způsob života, ze kterého není úniku a který každoročně umocňují cony, které navštěvuji. Setkání s podobně "postiženými" je totiž něco úžasného, je to další fantastický svět, do kterého patříte a jehož jste součástí. Proto už nikoho nepřekvapí, když v létě přijede do Chotěboře na Festival fantazie a z každé strany slyší radostná zvolání: "Konečně doma!". A i když se potom musíte vrátit do normální života, tak víte že tam někde po celé republice a celém světě jsou podobně smýšlející a že nejste sami.

No a na co se můžete v nejbližších dnech těšit? Ráda bych napsala o letošním Pragoffestu, který nedávno proběhl, a o komiksu Death Note, jehož závěrečný díl před pár dny vyšel. Byla to moje první manga, se kterou jsem se kdy setkala a ihned propadla jejímu kouzlu.

Vzhled blogu se zamozřejmě bude dále vyvíjet, kdybych měla čekat až s tím budu spokojená tak bych psát nezačla zřejmě nikdy :)