Knihobit #1

Dnes jsem si vyzvedla můj první knihobití balíček. Knihobit se rozjel teprve nedávno, tento červnový balíček je teprve druhý, ale od první chvíle je o něj obrovský zájem a nadchl spoustu knihomolů, včetně mě. Jde o to, že si objednáte knihu (novinku za posledních 60 dní), dostanete k ní i několik menších dárečků, ale všechno je pro vás tajemstvím, dokud balíček neotevřete. Skvělé je, že vyplníte jaké žánry vás zajímají a pokud máte účet na goodreads/databázi knih a dáte jim odkaz, tak zkontrolují, že knihu nemáte.

K čemu že to je dobré, kupovat zajíce v pytli? Ano, někomu to připadá jako nesmysl, ale mě to od první chvíle nadchlo. Určitě nejsem sama, kdo má rád překvapení a rád dostává knížky, ale všichni se mu bojí knihy k narozeninám nebo Vánocům kupovat. Už je to tolik let, co jsem nedostala knihu jako dárek a nevěděla dopředu, jaká kniha to bude. Takže jsem se na balíček strašně těšila a byl to úžasný pocit. Rozhodně jsem si Knihobita neobjednala naposled.

A teď už k samotnému rozbalování a obsahu balíčku.

Ještě neotevřený balíček. Vlezla mi na něj v momentě, kdy jsem si k tomu sedla a odlepila lepicí pásku. Asi mě chtěla ještě chvíli napínat :)

První nakouknutí do balíčku. Plakát! Sovičky! Co je to za knížku?! Zato časopis Válka jsem poznala hned a velkou radost z něj zrovna neměla.

Obsah balíčku v celé své kráse.

Jako první jsem rozbalila plakát a hned se do něj zamilovala. Naprosto vystihuje mé pocity. Co vystižnějšího může ohledně knih být? :D Jsem z něj opravdu nadšená, přemýšlím že si pro něj pořídím nějaký rámeček a zarámuji si ho. A rozhodně si ho pověsím někam ke svým knihovnám. Takže plakáty s knižní tématikou do příštích balíčků? Ano, ano, ANO!

Potom mi pod ruku přišly krásné dřevěné malé kolíčky s barevnýma sovičkama. Pro sovičky mám slabost. Nejdřív jsem si říkala, že nevím na co je použiju. Potom jsem si všimla provázku, který u nich je, a docvaklo mi to. Provázek pověsím na zeď a kolíčkama si na něj budu přicvákávat fotky, obrázky, poznámky, cokoliv co budu chtít mít na očích. Třeba nějaký seznam knih, které chci v nejbližší době přečíst. Nebo fotky obálek knih, které mám ráda.

Poté jsem se konečně vrhla na knihu. Nebo na dopis? Kdo si to má v té euforii pamatovat :D No nejspíš jsem se mrkla na titul knihy a pak si přečetla dopis, ve kterém se o knize něco málo píše. Dostala jsem/koupila jsem si scifi Technik - autor Neal Asher, který je pro mě naprosto neznámý. Kniha má nádhernou obálku. Při čtení anotace můj zájem vzbudila věta: ,,Je docela možné, že Thomb má v mozku uloženy informace o sebevraždě celé jedné mimozeské rasy." Nebo také: ,,Užitečný by jim mohl být i amfidapt Chanter, který studuje kostěné sochy, vytvářené Technikem z pozůstatků jeho obětí." No, opravdu by mě zajímalo, co je to za potvoru na obálce :D Kniha vypadá zajímavě a těším se, až si jí přečtu. Samozřejmě to nebude hned, protože se v červenci účastním několika čtecích projektů, ale rozhodně se do ní pustím co nejdřív to půjde. Myslím si, že nebýt Knihobita, tak bych se k této knize nejspíš nedostala (leda že by o autorovi a jeho knihách napsala moje milovaná Pevnost).

Mezi další drobnější dárečky potom patří placka ze Hry o trůny, aspoň myslím. Na seriál se nedívám, ale knihy miluju, proto jsem ráda že na placce není název seriálu, na který jsem tak trochu alergická (na název seriálu a šílenství kolem seriálu). Potom v balíčku byly dvě záložky a jedna vizitka/záložka, a 25% sleva na audioknihu. Ještě nevím jestli slevu využiju, protože audioknihy moc neposlouchám, ale možná je nejlepší doba začít.

Posledním dárečkem byl časopis Válka, který mě tedy vůbec nenadchl. Války opravdu nemám ráda, každý jiný časopis z vydavatelství Extra Publishing by mě potěšil víc. Sama si kupuju pravidelně Přírodu a jeden čas jsem kupovala i 100+1 a Živou historii. No, nedá se nic dělat, ale do příště bych uvítala trochu lepší rozdělení časopisů (viděla jsem, že někdo měl v balíčku 100+1). Dát Válku třeba tomu, kdo má zaškrtnutou válečnou literaturu, Živou historii tomu, kdo zaškrtne historickou literaturu. Nebo alespoň vzít v potaz, zda časopis putuje mužskému nebo ženskému pokolení, což si myslím že je celkem reálné a nedá to moc práce navíc. To je moje jediná výtka k mému balíčku.

Takže abych to shrnula, jsem s balíčkem spokojená. Při čekání na konec měsíce jsem přemýšlela, jakou knihu asi dostanu, udělala si takový seznam knih, které chci aby tam byly. No samozřejmě jsem byla úplně mimo :D Což je na jednu stranu dobře, protože má člověk opravdu překvapení a dostane se ke knihám, kterých by si jinak možná ani nevšiml.

Takže děkuji Knihobitu za pěkný balíček a těším se v budoucnu na další :)

A nakonec pár fotek pro kočkomily :) Protože každý kočkomil ví, že kočky zbožňují krabice. Takže jsem udělala radost i mým dvěma kočičkám, hlavně té jedné, která v ní právě teď spokojeně chrní.

 

 

Stalker vás chytne a nepustí

"Zpočátku ten kratičký film nikdo nebral vážně - dokud se nevynořila první mrtvola."

Tak začíná nový detektivní příběh Larse Keplera. Autor dokazuje, že umí čtenáře zaujmout už od první věty (i když v předešlých knihách spíš od první stránky, nicméně zde se to povedlo na výbornou). Kniha čtenáře hned na začátku chňapne a už nepustí.

Děj
Policii dorazí krátké video, ve kterém si neznámá žena obléká punčocháče. Nejde vypátrat kdo video nahrál na youtube, kdo ho poslal policii, ani kde bylo natočeno a kdo je ona neznámá žena. Druhý den je tato žena nalezena mrtvá. Šlo o velmi brutální vraždu, která se podobala vraždě, jež byla spáchána před devíti lety a za kterou byl odsouzen pastor Rocky Kyrklund. Ten si ovšem z vraždy nic nepamatuje, protože při autonehodě utrpěl vážné oškození mozku a trpí ztrátou paměti - jak dlouhodobou, tak krátkodobou. Někdy si nepamatuje ani co se stalo předchozí den, ale občas je schopen si vybavit útržky z některých událostí. Rocky je držen v psychiatrické léčebně, může být tedy nějakým způsobem zapleten do nové vraždy? Má venku komplice? Nebo jen někdo napodobuje tuto vraždu? Nebo tyto dvě vraždy spolu vůbec nesouvisejí?

Vyšetřování se ujme komisařka Margot Silvermanová, specialistka na sériové vraždy, vraždy podle předlohy a stalking. Případ by původně řešil Joona Linna, který řešil případy v předchozích Keplerových knihách. Jenže ten je už rok nezvěstný a skoro všichni se domnívají, že je mrtvý (kdo četl předchozí díl - Svědkyni ohně - tak ví, kdo neví, tomu nechci spoilerovat). Brzy dojde k druhé vraždě a není pochyb, že jde o sériového vraha, který své oběti potají sleduje večer přes okno (a jelikož si nezatahují závěsy ani žaluzie, jsou vidět jak ve výkladní skříni), natáčí je a videa posílá policii krátce před vraždou. Policie tak je bezmocná, protože za tak krátkou dobu není schopna vypátrat identitu ženy na videu, a jen bezmocně čekají, až se objeví její mrtvola. S nadějí, že se jim tentokrát podaří najít něco, co je zavede k vrahovi. Něco přeci jen objeví, a tak se rozjede oficiální vyšetřování.

Erik Maria Bark je psycholog a skvělý hypnotizér, který s policí a s Joonou Linnou spolupracoval na předešlých případech. Nevěří, že je Joona Linna mrtvý. A taky má problém, který souvisí s Rockym. Protože se bojí o tom zmínit policii, pustí se do vyšetřování na vlastní pěst.

Mé dojmy z knihy

Lars Kepler je můj oblíbený autor, a jakmile mu od něj vyjde kniha, okamžitě si jí musím koupit a přečíst. Kepler umí psát opravdu napínavě. Poměrně krátké kapitoly, žádné obšírné popisy, skvělé vykreslení atmosféry, napětí a strachu. Všechny knihy doslova hltám a nemůžu přestat, dokud knihu nedočtu. A Stalker nebyl výjimkou.

Další dávku napětí vnáší autor do příběhu tím, že vražda každé ženy je čtenáři nabídnuta přímo z pohledu oběti. Není to tak, že jen víte, že má nějaká žena zemřít a potom se dočtete, že našli její tělo. Vy si celou tu hrůzu prožijete na vlastní kůži očima oběti. Prvotní pocit, že ji někdo sleduje, prvotní strach, který oběť považuje za paranoidní. A potom setkání s vrahem, první bodnutí, snaha utéct a přežít. Do poslední chvíle doufáte, že se ženu podaří nějak zachránit a že přežije. Tyhle části knihy se mi opravdu líbily.

Další věc, která se mi na Stalkerovi líbila, je krátký text o stalkingu hned na začátku knihy. Snad každý zhruba ví, co stalking je, ale zde se dozvíte i něco navíc, co jste vědět třeba nemuseli, nějaký důležitý detail, apod. Takový informační krátký text najdete skoro u všech Keplerových knih, až na Písečného může. Což se mi moc líbí, jednak proto, že se člověk dozví co potřebuje, jednak z toho důvodu, že to nemá každá kniha a je to takový malý bonus.  

Při čtení jsem měla jen jediný problém, a to ten, že už vyšetřovatelem není Joona Linna, ale Margot, která mi moc nesedla a přišla mi dost otravná. Prostě to bez Joony nebylo ono. Naštěstí se celá kniha netočí kolem Margot, takže se mi příběh líbil i tak.

Knihu doporučuji všem, co už od Keplera něco četli, protože je kniha určitě nezklame, i těm, co se s Larsem Keplerem dosud nesetkali. Knihy na sebe sice volně navazují, ale abych pravdu řekla, já stejně do příště zapomenu, co se v tomto díle stalo. Naštěstí na to autor myslí a nenásilně v průběhu čtení připomene to nejdůležitější, co se v předešlém díle odehrálo. Možná se autor ve Stalkerovi ještě lépe připravil na další díl, protože epilog na konci shrnuje vše důležité, co se v knize odehrálo.

Takže pokud hledáte velkou dávku napětí (budete napnutí jak kšandy), příběh se sériovým vrahem a překvapivé rozuzlení, je pro vás Stalker jasná volba.

Co bylo a co bude

Po skoro dvou měsích vás opět vítám na svém blogu. Sice zatím nemám moc pravidelných čtenářů, ale i tak jsem se rozhodla napsat článek o tom, proč jsem dlouho nebyla aktivní, co všechno ze za tu dobu událo a co chystám.

Důvodem, proč jsem se blogu nevěnovala, byla škola. Končila jsem vysokou školu, což obnášelo dokončení a obhájení diplomky (tudíž jsem měla psaní plné zuby), dokončení tří předmětů (z toho dva předměty byly informatiky, na které jsem musela udělat seminárky a obhájit je), a udělat dvoje státnice (jedny jsem bohužel neudělala, protože už jsem opravdu nemohla a byla jsem úplně vyždímaná). Tudíž jsem všeho měla plné kecky a když už jsem měla večer chvíli klid, nebyla chuť číst a už vůbec ne psát. Poslední knížka, kterou jsem přečetla, byla Ztracená manželka, na kterou jsem publikovala recenzi 10. května.

Zasloužený odpočinek po posledních státnicích.

Sice už mám nějakou dobu volno, ale čtení mi pořád moc nejde, což mě strašně mrzí. Nedokážu se u knihy uvolnit, začíst se a užít si ji, pořád jsem roztěkaná a nervózní z toho, že jen tak ležím s knížkou a nic nedělám. Pevně doufám že se to zlepší a snažím se moc nemyslet na státnice, které mě čekají na podzim, a na stěhování z Prahy do Plzně, které mě čeká tak za měsíc.

Sice jsem moc nečetla, ale to neznamená, že jsem přestala nakupovat knihy. Spíš naopak. Byl Svět knihy, já měla 14 dní před státnicema a potřebovala jsem se odreagovat a udělat si radost. Takže jsem utrácela a utrácela, dokud mi nedošly peníze :D Chtěla jsem napsat reportáž ze Světa knihy, ale tehdy jsem na to neměla ani pomyšlení a teď se mi už nechce moc rozpomínat, takže nevím nevím jestli bude. Spíš si na něj zavzpomínám v knižní chvástačce za květen a červen, kterou začnu v nejbližší době sepisovat.

V následujících dnech plánuji také můj první unboxing. Nezačla jsem dostávat recenzní výtisky ani nakupovat přes internet, ale objevila jsem Knihobita, kterého už několik z vás zná. Kdo nezná, tak jde o balíček, ve kterém je kniha ušitá přímo vám na míru, a několik drobností k tomu. A samozřejmě nevíte, jakou knihu jste si koupili, dokud balíček nedostanete a neotevřete. Na balíček se už strašně těším a měl by dorazit už příští týden. Takže pokud to vydržím, tak nafotím rozbalování balíčku a samozřejmě i knížku a ostatní věci, které v něm najdu.

Také se poprvé zapojím do společného čtení. Blog Čteme oba připravil Společné dobývání Pevnosti (klik), což je společné čtení knih z edice Pevnost. Jelikož mám těchto knížek opravdu hromadu a četla jsem jen zlomek z nich, tak jsem se rozhodla zapojit. A vlastně mě to nakoplo k tomu, abych blog konečně oživila a napsala tenhle článek. Měla bych přečíst aspoň jednu knihu každý týden v červenci, tak jsme zvědavá jak to zvládnu. Sice je většina knih tenoučkých, ale s tím jak mi čtení teď jde to budu mít i tak na dlouho :D Navíc mám v plánu navštívit na pár dní Festival fantazie, na kterém na čtení opravdu čas nebude. Ale budu se snažit a těším se :)

Zapojím se také do projektu Čtení zaklínače (klik) na blogu cwrccekk's blog. Četla jsem zatím jen jednu knihu a mám doma čtyři a strašně dlouho si chci přečíst další knihy, ale znáte to, tolik knih a tak málo času. Tak chci stihnout přečíst aspoň dvě knihy.


No a nakonec uvažuji o tom, že napíšu článek o omalovánkách pro dospělé a o wreck this journal. Sice to nejsou knihy na čtení, ale vím že destrukční deník má plno z vás a strašně ráda se dívám na výtvory někoho jiného. Do Wreck this journal jsem konečně začala trochu tvořit, i když si myslím že to je takové nic moc takže se není čím chlubit.

A jelikož jsem hledala čím se odreagovat, když mi čtení nešlo, tak jsem narazila na omalovánky pro dospělé (přece jen u deníku je potřeba trochu víc přemýšlet, když člověk nechce jen ničit ale i tvořit). Už jsem na pár takových článků narazila, tak doufám že by to někoho z vás zajímalo. Je to opravdu uklidňující činnost, člověk přetane myslet na všechno co ho trápí a soustředí se jen na vymalovávání. Navíc když si koupíte nějaké opravdu super vymakané omalovánky, tak výsledek může být pomalu umělecké dílo. Začlo mě to strašně bavit, takže už mám dvoje omalovánky (Secret Garden od Johanny Basford a 101 mandal pro krásný den) a pořád pokukuju po dalších. Takže bych o tom moc ráda napsala a dala vám několik tipů, a taky bych fotila svoje výtvory a ukazovala je. Moje první výtvory vám ukážu rovnou teď, třeba někoho navnadím :)

Hotový úvodní obrázek.

Pokud je mezi vámi někdo, koho to zajímá (myslím hlavně ty omalovánky), tak mi dejte vědět, budu moc ráda :)

Rozpracován další obrázek.

Tak a to by bylo pro tentokrát vše, doufám že mi odpustíte mou delší nečinnost a budu ráda, pokud vás něco z mého článku zaujalo. Budu mít radost z každého komentáře :)