Polámané panenky - když by smrt byla milosrdenstvím

Polámané panenky od Jamese Carola je mrazivý příběh na pomezí detektivního žánru a thrilleru. Kniha je první dílem série s policejním profilerem Jeffersonem Winterem a v zahraničí již vyšly i další díly, kterých se snad dočkáme i u nás. Podobných krimi sérií s jedním vyšetřovatelm v hlavní roli znáte jistě spoustu jako já. James Carol na to šel trochu jinak a tuto postavu ozvláštnil tím, že Winter není oficiální vyšetřovatel, detektiv ani policajt, ale "pouhý" profiler, takže vytváří profily zločinců, většinou sériových vrahů, které potom předá policii. Další zvláštností je, že Winterův otec byl sériový vrah, což mě hodně zaujalo a může to do knih přinést opravdu zajímavé zápletky.

Můj vztah ke knize

Polámané panenky jsem dostala v posledním Knihobitovi. Jindy se rozepisuji jak jsem se o knize dozvěděla, jak jsem si jí dlouho chtěla přečíst, a tak dále. Ale tahle kniha je taková výjimka - pořídila jsem si jí vlastně naslepo a za pár dnů jsem jí začla číst, což je u mě dost vzácné. Trochu mě nakopla i Rodaw, která knížku hodně chválila a tím víc jsem si ji chtěla hned přečíst.

Knihobit - září 2015

O příběhu

V severním Londýně někdo unáší ženy. A provádí jim něco tak zrůdného, že by snad bylo lepší, kdyby své oběti zabil. Nejen že je opakovaně mučí, ale nakonec jim provede lobotomii (a samozřejmě bez uspání). Ženy tak ztratí svou osobnost a schopnost cokoliv vnímat. Dělá z nich jen prázdné schránky, polámané panenky. A potom je pustí na svobodu.

Když je unesena pátá žena, přilétá do Londýna Winter. Přestože by měl pouze vytvořit psychologický profil zločince, pouští se do vyšetřování spolu s detektivy Hatcherem a Templetonovou. Podaří se jim zachránit pátou oběť, aniž by při tom kdokoliv další přišel o život?

Můj názor na knihu

Kniha mě od první stránky chytla a už nepustila, protože je psána velmi čtivě a děj krásně ubíhal. U některých autorů četba nejde tak lehce, nebo jsou pasáže, při kterých se nudím. U Polámaných panenek nic takového nebylo, autorův styl mi opravdu sedl a díky tomu se stává mým dalším oblíbeným autorem.

Postava Jeffersona Wintera mě nadchla. Jednak díky tomu, že není klasickým vyšetřovatelem a jeho otec je sériový vrah. A také díky tomu, že je chytrý, vtipný a empatický. Rád porušuje předpisy, ale s tím v knihách ani seriálech nemívám problém. Většinou by dodržování striktních postupů a předpisů vedlo akorát k tomu, že by vrah/psychopat unikl a zemřeli by další nevinní lidé. Takže směle do toho, navíc je to daleko zábavnější a nebezpečnější, tudíž se o tom krásně čte.

Obálka je velmi působivá...

Námět knihy je opravdu děsivý a odporný. Každého musí neodvratně napadnout myšlenka, že by bylo lepší, kdyby psychopat oběti zabíjel. Hlavně pro rodinu a blízké osoby oběti, protože oběť si (naštěstí) není ničeho vědoma, nepamatuje si peklo, jaké prožila, ani si neuvědomuje, že je odsouzena do konce života jen sedět a dívat se do ztracena, neschopná se o sebe postarat. Při té představě se mi úplně svíralo srdce. Jenže co si budeme povídat, taková kniha mě bude bavit víc, než obyčejné vraždy. A budu víc prožívat to, aby byla zachráněna další oběť a nepotkal ji stejně děsivý osud.

V příběhu se střídají dvě linie - linie vyšetřování a linie vyprávěná z pohledu oběti. Tohle střídání mám strašně ráda, bez něho by to nebylo tak děsivé a napínavé. To ke knihám o věznění prostě patří.

Kniha se mi moc líbila, ale nebudu tajit, že jsem četla už napínavější knihy. Nemohu nezmínit třeba Ženu v kleci od Jussiho Adler-Olsena. To byla daleko napínavější kniha a všem jí moc doporučuju. U Polámaných panenek mi to přišlo takové moc rychlé, neuškodilo by pár stránek navíc. Nebo kdyby tu pátou ženu držel o něco déle a prožila si trochu víc hrůz.

Ale i tak autor dokáže několikrát překvapit a umí udržet čtenáře v napětí. Kapitoly končí tak, že prostě musíte číst dál. Navíc autor často nechává čtenáře chvíli v nevědomosti - třeba kam Winter jde a proč se dozvíte až z kontextu, ne předem. Třeba takhle píšou i jiní autoři a není to nic speciálního, ale u této knihy jsem si to několikrát uvědomila a přišlo mi to nezvyklé, obzvlášť takhle během vyšetřování. Většinou to bývá tak, že nejdřív řeknou, že pojedou tam a tam kvůli tomu a tomu. A až na dalších stránkách se to odehraje, kdežto u Jamese Carola chvíli tápete, co se děje, kde jsou a proč.

Trochu mě zklamalo, že se nijak zvlášť nerozebíralo, že Winterův otec byl sériový vrah. Sice se o tom Winter několikrát zmiňuje v různých souvislostech, ale anotace slibuje něco trochu jiného - že se Winter bude snažit dokázat sobě i okolí, že nezdědil násilnické sklony. Čekala jsem tam nějaké morální dilema, ale nic v tomto duchu se neodehrálo. Na druhou stranu tím, že je to první díl série, tak lze pochopit, že autor toto téma nevyčerpá hned v první knize, ale že se o Winterovi budeme postupně dozvídat více informací a že se jeho postava bude nějakým způsobem vyvíjet. A věřím (doufám), že přesně tohle autor zamýšlí a do budoucna toho plně využije.
 
Takže abych to shrnula - Polámané panenky jsou mrazivý thriller, který vám v hlavě na nějakou dobu pevně utkví. Při čištění zubů jsem si už několikrát vzpomněla na zubařské křeslo a otřásla jsem se odporem (právě v zubařském křesle byly oběti mučeny a byla jim prováděna lobotomie). Od knihy se nebudete moc odtrhnout a Wintera s Templentonovou si nejspíš oblíbíte (a pokud ne přímo je, tak jejich dialogy určitě). A pokud jste fanoušky Star Treku, tak vás narážka na něj jistě potěší (mé geekovské srdce zaplesalo a to Star Trek neznám). Vtipné dialogy a hlášky ale nechybí ani v jiných momentech, takže se místy pobaví i ten, kdo scifi nemá  v lásce.

No, nemůžu se dočkat další knihy od autora. A co vy, četli jste Polámané panenky? Nebo se chystáte? :)

Ukázka

,,Tak kdo z nich má větší sbírku memorabilií k Hvězdným válkám?"
,,To nejspíš Sumati, akorát že není na Hvězdné války, nýbrž na Star Trek."
,,Mluví klingonsky?"
Templetonová pokrčila rameny. ,,Jak to mám proboha vědět?"
,,BIjath 'e' yImev!" zařval jsem.
Sumati zmkla uprostřed hádky a vytřeštila na mě oči, jako by spatřila mimozemšťana.
                                                                                                                    - str. 140

Démon z East Endu

Démon z East Endu od Petry Slovákové je streampunkový detektivní příběh odehrávající se ve viktoriánském Londýně. Je prvním dílem cyklu Ve službách královny, přičemž knihy by na sebe měly volně navazovat a půjde o ucelené příběhy. Tudíž se nemusíte bát, že jde o první díl nějaké ságy, ale dostanete pěkný uzavřený příběh.

 Můj vztah ke knize

O Démonovi jsem se dozvěděla díky knihkupectví Fantasya, které před několika měsíci uspořádalo jeho křest (o kterém jsem psala tady). Dlouho jsem váhala, jestli si knížku mám pořídit, protože zas tolik peněz na utrácení jsem neměla. Přečetla jsem si ukázku (můžete si přečíst tady) a moc mě zaujala a chtěla jsem vědět, jak bude příběh pokračovat. Takže nakonec jsem se na křest vydala a knížku si koupila. Při rozhodování hrálo roli také to, že steampunkových knih u nás celkově moc nevychází, a od českých autorů už vůbec ne. 

O příběhu

Hlavními hrdiny knihy jsou sourozenci Kelbyovi, kteří pracují jako vyšetřovatelé ve službách královny Viktorie. Je to opravdu zajímavá a nesourodá dvojice, protože Viktor má mechanickou ruku a Liliana je vlkodlak. Na jednu stranu jim jejich "handicap" poskytuje zajímavé dovednosti, které využívají při vyšetřování a chytání zločinců, na druhou stranu jim způsobuje nemalé problémy v osobním životě.

Viktor a Liliana dostanou nový případ, kdy mají vyšetřovat záhadná úmrtí malých dětí. Děti vypadají, jako kdyby jen spali, nemají žádná zranění. Jako by z nich někdo vysál život. Navíc vždy zmizí jeden člen rodiny. Sourozence tak čeká nelehké vyšetřování, při kterém jim půjde několikrát o život (a v ulicích Londýna někdy nadělají pěknou paseku). Pomáhat jim bude Michael Sterling, bývalý osobní ochránce královny. Nenaplněná láska mezi Lilianou a Michaelem bude doprovázet celý příběh.

Můj názor na knihu

Autorka velice dobře vykreslila atmosféru temného viktoriánského Londýna, v jehož ulicích se potulují žebráci, zločinci a nadpřirozené bytosti. A to vše okořenila mechanickými udělátky, parními stroji, vzducholoděmi a šílenými vynálezci. Atmosféru knihy umocňuje i nádherná obálka. Moje představivost při čtení jela na plno a atmosféra mě úplně pohltila.

Další silnou stránkou knihy jsou postavy. Autorka vytvořila charismatické osobnosti, které se svými silnými i slabými stránkami působí velmi věrohodně. Nemám ráda postavy, které jsou bezchybné a dokonalé. V některých knihách mi přijde, že hlavního hrdinu ani pořádně neznám, nebo že je takový nemastný neslaný. Ale tady mám pocit, jako kdybych je znala osobně (nebo přinejmenším četla už x tou knihu s nimi, a ne první). 

Viktor je velice chytrý, miluje všechna mechanická udělátka (kdo mu asi sestavil biomechanickou ruku?) a je více uzavřený a stydlivý. Liliana je oproti tomu impulzivní a sebevědomá. Sourozenci mají spolu velmi dobrý vztah a udělají pro sebe navzájem cokoli. No a Michaela si nejde nezamilovat. Je to skvělý bojovník, je chytrý a přestože nosí pásku přes jedno oko, je velmi pohledný. Bojuje v gladiátorských zápasech s chimérami a večery tráví předčítáním knih sirotkům. Pro svou milovanou Lilianu by udělal první poslední a nehodlá se jí vzdát, přestože ho Liliana pořád odmítá kvůli své vlkodlačí krvi.

Celý příběh se mi moc líbil. Až na jednu drobnost, nemám ráda mocenské a politické tahanice. Ale to je spíš můj problém. Jinak vyšetřování mě hodně bavilo, kniha je plná akce a bojové scény jsem si taky vychutnávala. No a některé dialogy (ale i scény) byly taky úplně skvělé a hodně jsem se u nich bavila. Třeba když se Viktor tak nevinně zeptal, jestli Liliana taky cítí mokrého psa (když se chvilku předtím po nějaké honičce Liliana přeměnila z vlkodlačí podoby do lidské) a Liliana mu samozřejmě jednu střihla. Někomu třeba nemusí sedět ty romantické scény, mně zpočátku přišly taky takové zvláštní. Asi by k takovému drsnému prostředí sedělo taky něco víc drsnějšího než romantického. Ale potom jsem se na tyhle scény už těšila a říkala jsem si, jak to s těmi dvěma nakonec dopadne.

Nemám, co bych knize vytkla. Je to skvělý a napínavý příběh, se zajímavými postavami a tajuplnou atmosférou. Je to mix detektivky, steampunku a fantasy se špetkou romantiky. A já se moc těším na další příběh a na to, jak se bude dál vyvíjet vztah Liliany a Michaela.

Ukázka

Petra Slováková v kostýmu

,,Může to být užitečné! A ty taky nemusíš být takový skeptik, vynálezy nám jednou mohou zachránit život."
Zamával jí nenápadně svou náhradní paží před obličejem a ona se pouze ušklíbla. 
,,Až se za tu ruku nebudeš stydět, pak uznám, že ti to pomohlo."
,,Jsem s ní spokojený, jen nemám rád, když na mě někdo zírá. Oni to nechápou."
....
,,Víš, že tebe by také odsoudili za to, co jsi, ačkoliv děláš vše pro jejich dobro ve jménu Impéria," rozohnil se Viktor, který neměl rád, když s ním jednala jako s dítětem. ,,Lidé sice mohou díky tobě v noci klidně spát. Ale vědět tvé tajemství..."
,,Vzali by si vidle a šli by mi vyrazit dveře. Já vím," konstatovala suše.                                                                                                                                                          - str. 22

Knižní přírůstky za září

V září se mi sešla zajímavá směsice knih, od omalovánek po kuchařku až ke komiksu, a klasické knihy jsem si pořídila jen tři. Celkově toho mám za tento měsíc málo,ale v říjnu jsem si to bohatě vynahradila, takže říjnová chvástačka bude celkem bohatá :D

Začnu kouskama, které jsem si pořídila jako odměnu za státnice hned v ten samý den. Do knihkupectví jsem zamířila hlavně kvůli dalšímu dílu Kladiva na čaroděje. Žrádlo pro psy od Darka Šmída vycházelo ten den, tudíž jsem si velké naděje nedělala. Ale díky velmi ochotné prodavačce v Dobrovském na Zličíně, která pro něj zaběhla přímo do skladu, jsem ho sehnala a měla jsem velkou radost. Bohužel jsem se do knížky nějak nedokázala začíst, což se mi obvykle nestává, protože jsem kladivo vždycky četla hned, jak jsem si ho koupila. Takže stále čeká, až na něj přijde správná chvíle.

Začarovaný les od Johanny Basford

Od té doby, co jsem si začla kupovat omalovánky pro dospělé, se návštěva knihkupectví neobejde bez prohlížení si omalovánek, které ještě nemám. Překvapilo mě, že tam měli slovenské vydání Začarovaného lesa od Johanny Basford, protože v češtině vyšlo také a v knihkupectvích narážím hlavně na to české. Jenže české vydání je dost odfláknuté a slovenské je kvalitou úplně jinde (a srovnatelné s anglickým vydáním), takže když jsem tyhle omalovánky vzala do ruky, nějak jsem se jich nedokázala vzdát...

Další dvě knihy jsem pořídila v Levných knihách. Ready player one zná spousta z vás, jeden čas se o téhle knížce často mluvilo, ale než jsem se rozhoupala, tak jí v Levných knihách už neměli. Teď jsem ale v Plzni našla jeden zatoulaný výtisk, sice celkem ohmataný, ale za těch pár korun to až tak nevadí, a byla jsem moc ráda, že jsem ho objevila. Věk zázraků je kniha s krásnou obálkou - jak na přebalu, tak pod ním přímo na knize. Dozvěděla jsem se o ní ve videu od Dragell a celkem mě zaujala, takže když jsem jí zahlédla, tak jsem z toho také měla radost.

 

Kuchařku Tajemství syrové stravy jsem vyhrála v soutěži s Life Foodem a těším se, až si některé recepty vyzkouším. Kniha má nádherné fotografie a na všechny jídla se vám sbíhají sliny a ani byste od pohledu mnohdy nepoznali, že je to všechno syrové. Nejsem vitarián, ale baví mě experimentovat, obzvlášť pokud jde o zdravá a lehká jídla. A čím víc do sebe člověk nacpe syrové zeleniny a ovoce, tím líp :) První díl mangy Útok titánů jsem získala opět díky časopisu Pevnost. Už jsem jí stihla i přečíst a dalším dílům se nejspíš bránit nebudu.

A nakonec všechny knihy pohromadě. Je to taková malá, sympatická hromádka, u které nemusím mít špatné svědomí, že syslím hromady knih, které nepřečtu :D Co na knihy říkáte, zaujala vás některá, nebo jste nějakou už četli? :)

Knihobit #2

Před pár dny jsem si byla vyzvednout mého v pořadí čtvrtého knihobita. Co mi přinesl zářijový balíček a jak se mi líbil?

Tentokrát začnu rovnou knihou. Dostala jsem Polámané panenky od Jamese Carola a musím říct, že se mi knihobit trefil do vkusu. Vypadá to na zajímavou detektivku/thriller v hlavní roli s vyšetřovatelem, jehož otec byl sériovým vrahem. ,,My dva jsme stejní… Jefferson Winter nedokáže na tato slova zapomenout. Pošeptal mu je jeho otec krátce předtím, než injekce ukončila jeho život sériového vraha s patnácti mrtvými ženami na kontě. Winter se zoufale snaží dokázat sobě i okolí, že zákony genetiky někdy neplatí." Což zní hodně zajímavě a moc se na knížku těším.

Autora neznám a ani nemůžu, protože Polámané panenky jsou první knihou, která mu u nás vyšla. V zahraničí už mu vyšly i další knihy, takže pevně doufám, že budou vycházet i u nás (pokud se mi kniha bude líbit). Polámané panenky jsou vlastně prvním dílem série, ve kterých bude vystupovat ten samý detektiv.

Tudíž jsem s výběrem knihy spokojená. Pravděpodobně bych se o knize dozvěděla i tak, protože si jí pořídila Rodaw z Knihánkova, jejíž videa sleduji, a navíc jí právě čte, takže časem na ní bude video, ale nejspíš bych pro ní hned neběžela do knihkupectví. Takže jsem ráda že jsem jí získala touhle cestou a nemůžu se dočkat, až se do ní pustím.

A teď pár slov k dárečkům, které jsem v balíčku našla.

Asi největší radost mi udělaly špaldové bio krekry od Zemanky, protože je mám moc ráda a hned druhý den jsem se na ně vrhla. Vlastně jsem i ráda, že se o této pekárně díky Knihobitovi dozví další lidé, protože dělají moc dobré sladké i slané mlsání, které je oproti jiným pamlskům na trhu o dost zdravější a přitom mi chutnají mnohem víc než ty z masové produkce. Spousta lidí si myslí, že co je zdravé nemůže být dobré, no a Zemanka ukazuje právě opak.

Časopis Tajemství vesmíru mi taky udělal velkou radost, protože mám ráda snad všechny naučné časopisy, co u nás vychází, ale samozřejmě si je nemůžu všechny kupovat. Kupuji si pravidelně 21. století (i 21. století panorama a speciály) a Přírodu (ještě že jsem jí nedostala místo vesmíru, to by byla škoda), občas si koupím Koktejl, Lidé a země, 100+1 nebo i časopisy o historii. Vesmír mě taky moc zajímá, takže super, navíc si počte i můj táta.

Notýsek se mi líbí, tenhle styl písma miluju a nápis je super. Jen nevím, na co ho využiji, protože do takových notýsků nechci psát nějaké blbosti a časem ho vyhodit. Spíš bych do něj chtěla psát něco hodnotého. No časem určitě něco vymyslím :)

Záložka ze Hry o trůny mě moc potěšila, je krásná a až se konečně dostanu k přečtení dalších dílů, je jasné, jakou záložku budu používat. Pidi-placka s nápisem Growing strong je také ze Hry o trůny a určitě najde uplatnění (Jen tedy má někdo nějaký nápad jak udělat, abych placky neztrácela? Vždycky když jsem si nějakou vzala tak mi ulítla, od té doby je raději moc nenosím, abych je nepoztrácela. Možná zalepit zapínání vteřiňákem? :D)

A nakonec musím pochválit žlutou obálku s dopisem. Žlutou barvu mám strašně ráda a k podzimu se hodí, takže i za ní palec nahoru.

Sečteno a podtrženo, Knihobit opět nezklamal a balíček mi udělal velkou radost. Pokud to finance dovolí, rozhodně si ho příště zase objednám (Ježíšku moc prosím prosím předplatné!).

Jak se vám můj balíček líbí? Objednali jste si Knihobita nebo se chystáte?