pátek 18. září 2015

Působivý dialog o lásce

Dobrý proti severáku / Každá sedmá vlna od Daniela Glattauera je velmi působivý zamilovaný příběh, který je navíc originální díky stylu, jakým je napsán.

Jedná totiž o mailovou korespondenci mezi dvěma osobami, které svedla dohromady náhoda. Jde vlastně o dvě knihy, a můžete je sehnat buď v paperbackovém vydání, kde jsou obě knihy dohromady, nebo v hardbackovém vydání, kde je každá kniha samostatně. Autor totiž napsal pokračování na naléhání čtenářů, kteří se nechtěli smířit s koncem první knihy. Nedokážu říct, jestli bych byla radši za první nebo druhý konec. Oboje má svoje pro i proti. A obecně mívám rozporuplné pocity, když kniha skončí otevřeně. Víc nebudu vyzrazovat, nechci vám zkazit překvapení (a z téhož důvodu nedoporučuji číst anotaci Každé sedmé vlny). 


 Můj vztah ke knize

Spousta lidí nemá ráda deníkovou formu a jiné formy, které nejsou klasickým vyprávěním. Nebo se je bojí zkusit. Já se toho až tak nebojím a když jsem si přečetla krásnou recenzi od Kamily na blogu Hlava plná knih, rozhodla jsem se, že si knihu koupím. A utvrdila jsem se v tom, když jsem si knížku vzala do ruky v knihkupectví a hned jsem se začetla, že jsem se nemohla odtrhnout. Shodou okolností mělo nakladatelství Host akci na některé paperbacky, tudíž to byla ideální doba na to si knihu pořídit.

Měla jsem v plánu ji číst během skoro měsíčního učení se na státnice, protože během učení se mi vždycky špatně četlo a chtělo to něco nenáročného. No, bohužel jsem knížku začla číst až dva dny před státnicemi a většinu knihy přečetla až po nich, takže mi plán nevyšel, ale není důvod litovat, protože takhle jsem knihu mohla hltat stránku za stránkou bez přerušování několik hodin. A byla to skvělá jízda :)

O příběhu

Celý příběh začíná tím, že se Emmi Rothnerová rozhodne zrušit předplatné časopisu Like prostřednictvím e-mailové zprávy. Jenže se překlepne a mail dostane Leo Leike. Emmi se nepřeklepne jen jednou, ale i podruhé, potřetí, počtvrté... Jelikož ani jedna strana nešetří humorem a sarkasmem a rádi si dobírají jeden druhého, díky těmto neustálým omylům si začnou (více méně) pravidelně vyměňovat maily. Po nějaké době si ani jeden z nich neumí představit život bez mailů toho druhého. Přestože moc nemluví o svých životech a navzájem o sobě nic moc nevědí, začne se mezi nimi vytvářet zvláštní, ale silné pouto.

Po nějaké době přijde Emma s tím, že by se chtěla s Leem setkat. Ten je však zásadně proti. Bojí se, že oba budou zklamaní a zničí tím všechno, co mezi nimi je. Každý si při dopisování vytvořil představu toho druhého a Leo nechce přijít o tu svojí vysněnou a dokonalou Emmi. Zda se nakonec setkají nebo ne, vám nepovím, protože já sama jsem byla pořád napjatá, jestli se tedy uvidí a jak to dopadne. Nemluvě o tom, jak se bude jejich vztah vyvíjet.

Můj názor na knihu

Kniha je neuvěřitelně čtivá, od prvních stránek vás chytne, a vždycky chcete vědět, co druhá strana odpoví. Obzvlášť začátek knihy je velmi humorný.

Příběh je originální svým zpracováním, jak už jsem psala na začátku. Díky tomu prožíváte příběh z obou stran, přitom ale o Emmě ani Leovi nevíte nic víc, než si  o sobě navzájem napsali. Nevíte co si myslí, jak vypadají, jací jsou nebo jestli mluví pravdu. Je to úplně něco jiného, než na co jsme normálně zvyklí.
 
Je pravda, že je mi tento příběh blízký, protože já sama jsem navázala několik vztahů díky internetové komunikaci. Vím jaké to je, když si člověk s někým píše, vytváří si o něm vlastní představu, jak se chová, jak gestikuluje, apod. a potom se bojí osobního setkání, protože je jisté, že ona osoba bude jiná, než jak jsme si jí vysnili a představovali. Ať už ve vás zanechala dobrý nebo špatný dojem, ten člověk, který předtím žil v představách, je nenávratně pryč. Také vím, jaké to je, platonicky se zamilovat do někoho jen na základě písmenek, a jaké to je nedočkavě čekat s bušícím srdcem na odpověď toho druhého. Pro lidi, kteří to nezažili, je to nejspíš nepochopitelné a nedokážou si to představit. Možná vám to tahle kniha dokáže trochu přiblížit.

Ke knize mám jen dvě malé výtky, ale jsou to jen drobnosti a nedá se říct, že to jsou chyby nebo zápory. První věc je, že jak je kniha hodně čtivá, měla jsem tendenci přeskakovat údaj o tom, po jaké době přišla odpověď.  Proto jsem se k těmto údajům někdy vracela, aby mi to dávalo smysl. Občas jsem se i ztrácela v tom, jestli to píše Emmi nebo Leo, protože ne vždy šly maily na přeskáčku a jeden z nich napsal za sebou třeba tři maily. Ale to je spíš o mojí nepozornosti a jsou to zanedbatelné drobnosti.

Druhá věc je, že mě někdy Emmi docela vytáčela tím, jak se pořád vrtala v určitých věcech, nebo když bombardovala Lea zprávami. Proč si myslí, že je Leo pořád u počítače a když do dvou minut neodpoví, tak na ní kašle? Na druhou stranu - tohle je věc, která čtenáře sice může vytáčet, ale je dost reálná, protože Emmou cloumaly emoce a byla tak trochu mimo. A co si budeme povídat, je to prostě žena a takové chování je ženám vlastní.

Střídající se emoce provázejí celý příběh, ani nevím, kolikrát se na sebe naštvali, kolikrát si někdo dal uraženou psací pauzu, aby za pár dní zase spolu cukrovali, kolikrát si řekli, že s tím vším končí, ale ani jeden z nich nebyl tak silný, aby to vydržel. Kolikrát si řekli že se chtějí vidět, potom že zase nechtějí, atd. Bylo to jak na horské dráze. Jenže co můžete chtít po zamilovaných bláznech, kteří pořádně nevědí, co chtějí? :)

Dobrý proti severáku / Každá sedmá vlna vtipný a zamilovaný příběh plný silných emocí a zvratů, k tomu velmi čtivý a originální. Co víc si přát? Knihu slupnete jako malinu a budete nadšení stejně jako já :)

,,Ale pozor na sedmou vlnu! Je nevypočitatelná. Dlouho je nenápadná, podílí se na monotónním průběhu, přizpůsobuje se svým přechůdkyním. Ale někdy vyrazí. Vždycky jenom ona, vždycky jenom sedmá vlna. Je totiž bezstarostná, bezelstná, rebelská, všechno setře, všechno nově zformuje. Pro ni neexistuje žádní předtím, jenom teď. A potom je všechno jinak. Lepší, nebo horší?"
                         - Emmi, str. 373 (Dobrý proti severáku / Každá sedmá vlna, Daniel Glattauer)

Na konec bych ráda pochválila paperbackové vydání. Je to asi nejlepší paperbackové zpracování, jaké jsem viděla, nakladatelství Host si dalo opradu záležet. Celkově je kniha krásně zpracovaná a je pevná - obálka, stránky, vazba. Kniha se vám jentak nerozpadne ani nezohýbá. A na vnitřní straně obálky je anotace a povídání o autorovi. To jsem u žádného paperbacku neviděla. Obvykle se paperbackům vyhýbám, jednak z toho důvodu, že se snadnějí zničí, a jednak z toho důvodu, že mi to přijde jako znehodnocení autora a příběhu, jakoby si kniha nezasloužila kvalitní zpracování. U Hostu mám úplně opačné pocity, takže palec nahoru.

Zaujala vás kniha? Nebo jste jí už četli? Jak se vám líbila?

Já vím, fotka nic moc, ale na ukázku to stačí :)


4 komentáře:

  1. Pěkná recenze, dost jsi mě nalákala. Zaujal mě jak námět, tak zpracování. A to romantickou literaturu moc nevyhledávám. Jinak paperbacky od hostu se mi zdají vždy kvalitní. Mám od nich Píseň krve a jsem s paperbackovou verzi velmi spokojená.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To jsem ráda :) Já romantickou literaturu taky moc nečtu, ale téhle knížky se nemusíš bát, není to takový klasický zamilovaný román, že by si pořád vyjadřovali nehynoucí lásku a mluvili o tom jak jsou zamilovaní a samá sladká slova. Samozřejmě občas je tam něco takového, ale většina je spíš cítit z pod povrchu, třeba z toho jak si nedokáží říct definitivní sbohem, jak se těší až ten druhý napíše, a tak :)

      Vymazat
  2. Sama bych po knížce asi nesáhla, ale tvoje recenze mi zní dost lákavě. Možná zkusím, rozhodně připisuji na seznam :)

    OdpovědětVymazat

Každý komentář mě moc potěší a ráda na něj odpovím :)