Jackaby od Williama Rittera

Jackaby od Williama Rittera je kniha, která mě zaujala hned jak se objevila na pultech knihkupectví, a to jak po vzhledové, tak obsahové stránce. Měla by být kombinací Doctora Who a nového, seriálového Sherlocka Holmese, což mě hodně zaujalo, protože Doctora Who mám moc ráda a detektivky taky. Obálka je nádherná a na dotek sametová, že jakmile jí vidíte naživo, už jí nechcete dát z ruky. Já jsem jí v knihkupectví nechala, ale jen proto, že jsem doufala, že jí najdu v prosincovém Knihobitovi. A tak se taky stalo a měla jsem neskutečnou radost. Jak jsem byla s Jackabym spokojená?

O příběhu

Jackaby je velice neobvyklý, svérazný a tak trochu ujetý detektiv, který zkoumá nadpřirozené jevy. Příběh je však vyprávěn z pohledu Abigail Rookové, která v roce 1892 přicestovala do New Fiddlehamu. Protože nemá kde bydlet a má hluboko do kapsy, začne si shánět práci a narazí na zvláštní inzerát. Místo asistenky vyšetřovací služby ji zaujme a to ji přivede k samotnému Jackabymu. A k jeho velice neobvyklému domu plného zvláštních překvapení.

Jackaby není z Abigail zrovna dvakrát nadšený, ale objeví se případ záhadných vražd, na kterých začne Jackaby pracovat. Navíc se Abigail nenechá jentak odbýt a tak to s ní Jackaby jeden den zkusí. Zjistí, že Abigail není úplně k zahození, spíš naopak. Jackabyho skvěle doplňuje, protože se drží více při zemi a všímá si obyčejných věcí, které Jackaby ve svém podivuhodném vlastním světě jaksi míjí.

Podaří se této neosourodé dvojici vypátrat sériového vraha, aby to ve zdraví všichni přežili?

Můj názor na knihu

Jackaby splnil má očekávání na 100%. Jsem naprosto nadšená a nemůžu se dočkat dalších knih. Ano, podobnost s Doctorem Who je dost znatelná a Jackabyho jsem si zamilovala úplně stejně jako Doctora. Prostě mám pro potrhlé geniální sympaťáky slabost :)

Od první do poslední stránky jsem si čtení slovo od slova vychutnávala a strašně mě bavilo. Užívala jsem si atmosféru knihy, vylomeniny Jackabyho, zkoumání jeho domu a jeho prapodivných obyvatel, nadpřirozené prvky i samotné vyšetřování.

Stránky ubáhaly jedna za druhou a nemohla jsem knihu odložit, dokud jsem jí nepřečetla. Místy jsem se smíchy popadala za břicho, jindy jsem se zase trochu bála.

Pravda je, že detektivní linka není kdo ví jak převratná a vymakaná. Je trochu předvídatelná, holt na konci asi nebudete moc překvapení při odhalení vraha. Ale od toho tu přece máme jiné knihy.

Pokud budete od Jackabyho čekat perfektní kriminální zápletku, tak budete zklamáni. Pokud si však chcete přečíst zábavnou a ujetou knihu a milujete Doctora Who, tak budete spokojení stejně jako já.

Určitě mi dejte vědět, jestli si knihu chystáte přečíst, nebo jak se vám líbila. A máte rádi Doctora Who? Těším se na vaše komentáře :)

 

Tvář strachu od Deana Koontze, mistra thrilleru

Po přečtení Bouře mečů od Martina jsem měla takové období, kdy mi nešlo se začíst do žádné knihy. Zkoušela jsem různé žánry a autory, ale cokoliv jsem rozečetla mě nebavilo. Potom mě napadlo, že bych si mohla přečíst Tvář strachu od Deana Koontze, protože jsem knížku už četla a věděla jsem, co od ní můžu očekávat. Navíc je to knížka hodně tenká, takže je rychle přečtená. A ono to zafungovalo a překonala jsem svou čtecí krizi.

O autorovi

Nejdřív bych ráda řekla pár slov o Deanu Koontzovi. Kdysi byl mým nejoblíbenějším autorem, mám doma všechny knihy, které u nás kdy vyšly, a až na dvě vyjímky je mám všechny přečtené. Autora jsem si zamilovala díky tomu, jak umí kombinovat žánry, které mám nejraději. Jeho knihy jsou většinou směsicí thrilleru, detektivky, hororu a nadpřirozených prvků. Hlavní hrdina často utíká před nějakým zlem a knihy jsou velmi napínavé. Tvář strachu je pro mě jedna z nejlepších autorových knih.

O příběhu

Graham Harrison má nadpřirozené schopnosti a je i tak trochu jasnovidec. Mívá vidiny událostí, které se v nejbližší době stanou. Jenže není o co stát, protože vidí vraždy. Dokáže také zahlédnout útržky toho co se stalo, když se dotkne něčeho z místa činu. Graham tak občas spolupracuje s policí a pomáhá dopadnout vraha.

Když je pozván na interview do televizní show, má z toho Graham obavy. To ale netuší, že se díky tomu ocitne on i jeho přítelkyně v ohrožení života. Během přímého přenosu se mu před očima odehraje vražda a sice nevidí tvář vraha, ale vidí tvář oběti, řekne její jméno a ví že byla zavražděna ve svém bytě. O vrahovi dokáže říct to, že ho policie už zná, že se možná jmenuje Dwight a že je to sériový vrah, kterého se policie snaží už dlouho dopadnout.  Bohužel svou vidinu nedokáže zamaskovat a protože je velmi rozrušený a moc mu to nemyslí, vše prozradí divákům v přímém přenosu. K vrahovi se toto vysílání dostane a vrah pochopí, že by pro něj Graham mohl být hrozbou.

Vrah se rozhodne jednat a odstranit Grahama z cesty. Má v plánu ho zabít v mrakodrapu, kde má Graham kancelář a pracuje často pozdě do noci, kdy v budově už skoro nikdo jiný není. Zrovna tu noc přijde Grahama navštívit jeho přítelkyně, která se díky tomu ocitne také v ohrožení života. Začíná hon na kočku a myš v obrovském mrakodrapu. Dokáže si Graham s přítelkyní zachránit život? Ztratit se vrahovi v tak velké budově je přece hračka... Nebo ne?

Můj názor na knihu 

Kniha je od první stránky zajímavá, chytne vás a nepustí. Je velmi napínavá a čtivá, že nebudete mít problém přečíst ji na jeden zátah. A to ani nemluvím o překvapivém odhladení vrahovi identity, které vás dostane.

V knize se střídají dvě dějové linie - z pohledu Grahama a jeho přítelkyně a z pohledu vraha. Díky tomu je kniha ještě napínavější a zábavnější, protože vidíte vrahovi do hlavy a víte, co na své oběti chystá, a o to víc fandíte obětem a prožíváte s nimi jejich strach.

Chvílemi mě Graham vytáčel svou zbabělostí a naivitou. Nebýt jeho přítelkyně, nejspíš by ho vrah už dávno měl. Na druhou stranu, proč by měla být každá postava dokonalá a přesně vědět, co má dělat?

Kniha se mi líbila trošku méně, než když jsem jí četla poprvé. Je to nejspíš tím, že jsem si děj už trochu pamatovala a tak mě některé věci až tak nepřekvapily. A možná ten konec mohl být trochu lépe vymyšlený. Ale pořád platí, že je Tvář strachu jedna z nejlepších autorových knih a pokud jí budete číst poprvé tak věřím, že si jí užijete stejně jako já, když jsem jí četla poprvé.

Pro některé Koontzovy knihy je typický hon na kočku a myš, ve kterém figuruje šílený a zvrácený vrah, který je bohužel i dost mazaný a chytrý, a hlavní hrdina, který se před ním snaží uniknout a většinou i ochránit někoho blízkého.  Právě takové knihy řadím k těm nejlepším, jaké Koontz napsal a od kterých se neumím odtrhnout. Doporučuji tyto knihy, které jsou podobné Tváři strachu: Intenzita (přečetla jsem za jeden den), Manžel, Rychlost, Ochránce, Skrýš.

Znáte autora? Četli jste od něj nějakou knihu? Těším se na vaše komentáře.

Knihobit #4

Je tu prosincový, vánoční Knihobit.

Všichni si od něj mnoho slibovali, včetně mě. Přece jen člověk tak nějak očekává, že dostane v balíčku něco speciálního, obzvlášť když se odeslání balíčku přesunulo tak, abychom ho dostali před Vánoci a ne už na začátku měsíce jako jindy.

Co jsem tedy v balíčku našla a jak jsem byla spokojená?
 

Začnu rovnou knihou, kterou je Jackaby od Williama Rittera. A jsem naprosto nadšená. Po téhle knize pokukuji od té doby, co vyšla, v knihkupectví jsem si jí pořád brala do ruky, protože má nádhernou a sametovou obálku. Byla jsem rozhodnutá, že pokud jí v Knihobitovi nedostanu, tak si jí stejně koupím. Takže si umíte představit, jakou jsem měla radost, když jsem jí v balíčku našla. Paranormální detektivky mě hodně lákají, jen takových knih moc nevychází. A s potrhlým detektivem ve stylu Doctora Who v hlavní roli., to nemá chybu.

Ze zbytku balíčku jsem už tak nadšená nebyla, ale vezmeme to popořadě. Plakát od Abbie Smith je sice moc hezký a super jako vždy, ale trochu mi tam vadí ten rok 2016. Prostě je to plakát, který za pár měsíců musím sundat. Za ty knižní plakáty z minula jsem vděčnější a budu je mít napořád (pokud si je konečně nechám zarámovat). Stejně tak u placky, která je jinak taky moc pěkná. No jsem z toho taková rozpačitá, nemůžu říct že se mi to nelíbí, ale po rozbalení tam nebylo takové to správné nadšení. Zase kdyby tam nic novoročního nedali, tak by všichni říkali, že jim to chybí. No prostě nevím :D

Dalším dárečkem byl perníček, na kterém je nakreslená otevřená knížka. Že ten můj vypadá nějak divně? Ne, nezačla jsem ho hned ožužlávat, i když voněl tak, že se mi sbíhaly sliny. Jen jsem zapomněla, že by mohl vonět i mojí kočce, která se do něj pustila, když jsem se odešla z obýváku. Ta potvora ho dostala ven i z igelitu, ve kterém byl zabalený. Takže tak :D Tenhle dáreček mě moc potěšil, protože něco takového jsem si do vánočního balíčku představovala.

Pravý domácí časopis znám, občas jsem si koupila nějaké číslo, takže jsem za něj docela ráda. Je to takový zvláštní a neobvyklý časopis a rozhodně není pro každého. Zabývá se pro většinu lidí neobvyklými tématy - veganstvím, zdravým životním stylem, šetrným přístupem k přírodě, alternativním přístupem k životu. Ale objevují se tam i takové "esoterické" články (nebo jak to říct) - o alternativní medicíně, léčitelích. No těžko se to popisuje, koho by to zajímalo tak se zkuste mrknout na webové stránky časopisu, u každého čísla si můžete prohédnout obsah, a uděláte si o tom sami obrázek. Proto si časopis nekupuji pravidelně, protože někdy jsou v něm pro mě divné články.

Poslední dva dárky mě zklamaly na plné čáře - natahovací záložka a čelenka. Záložka se zdá jako skvělý nápad, ale je naprosto nepoužitelná, protože stránky v knížce akorát zmuchlá a zničí. Čelenka by byla dobrá leda tak pro malou holčičku nebo jako doplněk k nějakému kostýmu z dávných dob. No co na to říct. Samy o sobě jsou to dárky naprd, ale nejhorší na tom je, že to jsou dárky, které byly v prvních balíčcích. Takže nejen že se opakují, ale opakují se v něčem, co se nikomu nelíbilo.

Balíček mě tedy úplně nezklamal, ale nejlepší balíček to tedy taky nebyl. Jsem opravdu šťastná za knížku, protože kdyby se mi blbě trefily do vkusu, tak bych byla z balíčku hodně smutná. Plakát je super, ale radši bych byla za nějaký trvalejší. A celkově jsme asi všichni čekali od vánočního balíčku něco jiného, víc vánočně laděných dárků nebo něco fakt super, a ne nepoužitelné cetky z minulých balíčků. To ten dojem z balíčku zkazilo asi nejvíc, ale tak už bychom se taky měli poučit, že očekávání se málokdy naplní a akorát budeme zklamaní. A to nemluvím o tom, co jsem se dočetla o těch balíčcích, které měly být za příplatek hezky vánočně zabalené. Vlastně jsem na prosincové balíčky četla jen negativní ohlasy.

Docela mě to mrzí, protože Knihobitovi fandím, je to jediná taková služba, která u nás je. A taky vím, že to asi není jednoduché a i pochopím, že se třeba přecenili a prostě to před Vánocema nezvládli. Na druhou stranu, pořád je to služba, za kterou platím, a ne zrovna málo. Přijde mi že většina lidí, kteří si Knihobita objednají, jsou mladí lidé, studenti, a každý měsíc zvažují, zda jim ty peníze za to stojí, nebo zda si za ty peníze radši koupí i dvě knihy jinde a podle vlastního výběru. Proto si myslím, že si každým kiksem hodně ubližují.

Jak to do budoucna bude se mnou a s Knihobitem? Od přítele jsem dostala k Vánocům předplatné na tři měsíce, které jsem si strašně přála, a určitě si ho objednám. To že mi tři měsíce sám od sebe každý měsíc přijde balíček a já nebudu muset nic platit je prostě bomba. Bohužel jsem teď po tom vánočním balíčku taková přešlá. Zajímalo by mě, jestli se nějak vyjádří k těm nepovedeným vánočním balíčkům za příplatek. Už před měsícem nebo dvěma jsem si říkala, že si od Knihobita na chvíli odpočinu, ale vždycky jsem si ho nakonec objednala. Jsem zvědavá, jak to teď půjde dál. Buď se budou tvářit jako by nic a možná přijdou o spoustu zákazníků, možná příští balíček bude super, aby nám to vynahradili, nebo to celé půjde z kopce. Těžko říct, která varianta to bude. Pevně doufám že ne ta poslední.

Jak se vám můj prosincový balíček líbi? A jak se vám líbil váš, pokud jste si objednali? :)

Knižní přírůstky za listopad

A je tu moje listopadová (obří) chvástačka, za kterou stojí úspěšně dokončená vysoká škola a promoce, která proběhla v listopadu. Takže většinu knih jsem dostala jako dárek za dokončení školy. S tím, že na slevomatu jsem si koupila voucher na 25% slevu do knihkupectví Kanzelsberger. No taková sleva hned hodí pár knih navíc. A takhle to dopadlo.

Nebudu ke každé knize psát, proč jsem si jí koupila, jako to obvykle dělám. Na to je těch knih opravdu moc.  Některé knihy jsem si chtěla pořídit už delší dobu, jen na to pořád nebyla vhodná doba a dostatek peněz. Spoustu knih jsem si pořídila díky tomu, že sleduji různé knižní blogy a čtu časopis Pevnost, a četla jsem na ně samé dobré ohlasy. Jde o směs různých žánrů s tím, že jsem sáhla i po žánrech, které jinak moc nečtu (a proto když si klasicky koupím pár knížek za měsíc, vždy sáhnu po něčem jiném, čeho se míň obávám). Někteří autoři jsou legendami a  mistry svých žánrů, o jiných jsem slyšela prvně. Něco jsou knihy spoustu let staré, něco jsou celkem čerstvé novinky. Některé autory znám už několik let a vím do čeho jdu, od většiny autorů jsem ale dosud nic nečetla. No, je to vcelku zajímavá směsice knih, z které mám ale ohromnou radost.

Tak poďme na to :)

Knihy o knihách a knihkupectvích, ty jsem prostě musela mít :)

Jak lvové je výhra v soutěži, za kterou moc děkuji nakladatelství Epocha a Schefíkovu blogu.

Vidořád mám z Knihobita

A nakonec vše pohromadě :)

Tak, a to by bylo vše. Doufám, že se mi všechny knihy budou líbit. Zatím jsem přečetla Vězněnou, která byla skvělá (recenze tady) a mám rozečtené Hvězdy nám nepřály, které se mi zatím taky moc líbí.

Sice skoro všechny knihy byly vlastně jako dárek, i tak jsem si ale řekla, že jsem se asi zbláznila, a do budoucna to musím trochu krotit. Nejdřív jsem zkusila to, že si zakážu koupit si nějakou knížku v prosinci. Ehm, to teda moc nevyšlo (jaké překvapení), vždyť stejně pár knížek dostanu i pod stromeček, tak jsem to hodila za hlavu.  Tak teď přemýšlím, že se vrátím ke starému pravidlu, které jsem  teda taky moc nedodržovala - že si v měsíci můžu koupit maximálně tolik knížek, kolik jsem za předchozí měsíc přečetla. Tak uvidíme, jak mi to půjde :)

Znáte některou z knih? Četli byste/chtěli byste si přečíst? Těším se na vaše komentáře :)

Polámané panenky - když by smrt byla milosrdenstvím

Polámané panenky od Jamese Carola je mrazivý příběh na pomezí detektivního žánru a thrilleru. Kniha je první dílem série s policejním profilerem Jeffersonem Winterem a v zahraničí již vyšly i další díly, kterých se snad dočkáme i u nás. Podobných krimi sérií s jedním vyšetřovatelm v hlavní roli znáte jistě spoustu jako já. James Carol na to šel trochu jinak a tuto postavu ozvláštnil tím, že Winter není oficiální vyšetřovatel, detektiv ani policajt, ale "pouhý" profiler, takže vytváří profily zločinců, většinou sériových vrahů, které potom předá policii. Další zvláštností je, že Winterův otec byl sériový vrah, což mě hodně zaujalo a může to do knih přinést opravdu zajímavé zápletky.

Můj vztah ke knize

Polámané panenky jsem dostala v posledním Knihobitovi. Jindy se rozepisuji jak jsem se o knize dozvěděla, jak jsem si jí dlouho chtěla přečíst, a tak dále. Ale tahle kniha je taková výjimka - pořídila jsem si jí vlastně naslepo a za pár dnů jsem jí začla číst, což je u mě dost vzácné. Trochu mě nakopla i Rodaw, která knížku hodně chválila a tím víc jsem si ji chtěla hned přečíst.

Knihobit - září 2015

O příběhu

V severním Londýně někdo unáší ženy. A provádí jim něco tak zrůdného, že by snad bylo lepší, kdyby své oběti zabil. Nejen že je opakovaně mučí, ale nakonec jim provede lobotomii (a samozřejmě bez uspání). Ženy tak ztratí svou osobnost a schopnost cokoliv vnímat. Dělá z nich jen prázdné schránky, polámané panenky. A potom je pustí na svobodu.

Když je unesena pátá žena, přilétá do Londýna Winter. Přestože by měl pouze vytvořit psychologický profil zločince, pouští se do vyšetřování spolu s detektivy Hatcherem a Templetonovou. Podaří se jim zachránit pátou oběť, aniž by při tom kdokoliv další přišel o život?

Můj názor na knihu

Kniha mě od první stránky chytla a už nepustila, protože je psána velmi čtivě a děj krásně ubíhal. U některých autorů četba nejde tak lehce, nebo jsou pasáže, při kterých se nudím. U Polámaných panenek nic takového nebylo, autorův styl mi opravdu sedl a díky tomu se stává mým dalším oblíbeným autorem.

Postava Jeffersona Wintera mě nadchla. Jednak díky tomu, že není klasickým vyšetřovatelem a jeho otec je sériový vrah. A také díky tomu, že je chytrý, vtipný a empatický. Rád porušuje předpisy, ale s tím v knihách ani seriálech nemívám problém. Většinou by dodržování striktních postupů a předpisů vedlo akorát k tomu, že by vrah/psychopat unikl a zemřeli by další nevinní lidé. Takže směle do toho, navíc je to daleko zábavnější a nebezpečnější, tudíž se o tom krásně čte.

Obálka je velmi působivá...

Námět knihy je opravdu děsivý a odporný. Každého musí neodvratně napadnout myšlenka, že by bylo lepší, kdyby psychopat oběti zabíjel. Hlavně pro rodinu a blízké osoby oběti, protože oběť si (naštěstí) není ničeho vědoma, nepamatuje si peklo, jaké prožila, ani si neuvědomuje, že je odsouzena do konce života jen sedět a dívat se do ztracena, neschopná se o sebe postarat. Při té představě se mi úplně svíralo srdce. Jenže co si budeme povídat, taková kniha mě bude bavit víc, než obyčejné vraždy. A budu víc prožívat to, aby byla zachráněna další oběť a nepotkal ji stejně děsivý osud.

V příběhu se střídají dvě linie - linie vyšetřování a linie vyprávěná z pohledu oběti. Tohle střídání mám strašně ráda, bez něho by to nebylo tak děsivé a napínavé. To ke knihám o věznění prostě patří.

Kniha se mi moc líbila, ale nebudu tajit, že jsem četla už napínavější knihy. Nemohu nezmínit třeba Ženu v kleci od Jussiho Adler-Olsena. To byla daleko napínavější kniha a všem jí moc doporučuju. U Polámaných panenek mi to přišlo takové moc rychlé, neuškodilo by pár stránek navíc. Nebo kdyby tu pátou ženu držel o něco déle a prožila si trochu víc hrůz.

Ale i tak autor dokáže několikrát překvapit a umí udržet čtenáře v napětí. Kapitoly končí tak, že prostě musíte číst dál. Navíc autor často nechává čtenáře chvíli v nevědomosti - třeba kam Winter jde a proč se dozvíte až z kontextu, ne předem. Třeba takhle píšou i jiní autoři a není to nic speciálního, ale u této knihy jsem si to několikrát uvědomila a přišlo mi to nezvyklé, obzvlášť takhle během vyšetřování. Většinou to bývá tak, že nejdřív řeknou, že pojedou tam a tam kvůli tomu a tomu. A až na dalších stránkách se to odehraje, kdežto u Jamese Carola chvíli tápete, co se děje, kde jsou a proč.

Trochu mě zklamalo, že se nijak zvlášť nerozebíralo, že Winterův otec byl sériový vrah. Sice se o tom Winter několikrát zmiňuje v různých souvislostech, ale anotace slibuje něco trochu jiného - že se Winter bude snažit dokázat sobě i okolí, že nezdědil násilnické sklony. Čekala jsem tam nějaké morální dilema, ale nic v tomto duchu se neodehrálo. Na druhou stranu tím, že je to první díl série, tak lze pochopit, že autor toto téma nevyčerpá hned v první knize, ale že se o Winterovi budeme postupně dozvídat více informací a že se jeho postava bude nějakým způsobem vyvíjet. A věřím (doufám), že přesně tohle autor zamýšlí a do budoucna toho plně využije.
 
Takže abych to shrnula - Polámané panenky jsou mrazivý thriller, který vám v hlavě na nějakou dobu pevně utkví. Při čištění zubů jsem si už několikrát vzpomněla na zubařské křeslo a otřásla jsem se odporem (právě v zubařském křesle byly oběti mučeny a byla jim prováděna lobotomie). Od knihy se nebudete moc odtrhnout a Wintera s Templentonovou si nejspíš oblíbíte (a pokud ne přímo je, tak jejich dialogy určitě). A pokud jste fanoušky Star Treku, tak vás narážka na něj jistě potěší (mé geekovské srdce zaplesalo a to Star Trek neznám). Vtipné dialogy a hlášky ale nechybí ani v jiných momentech, takže se místy pobaví i ten, kdo scifi nemá  v lásce.

No, nemůžu se dočkat další knihy od autora. A co vy, četli jste Polámané panenky? Nebo se chystáte? :)

Ukázka

,,Tak kdo z nich má větší sbírku memorabilií k Hvězdným válkám?"
,,To nejspíš Sumati, akorát že není na Hvězdné války, nýbrž na Star Trek."
,,Mluví klingonsky?"
Templetonová pokrčila rameny. ,,Jak to mám proboha vědět?"
,,BIjath 'e' yImev!" zařval jsem.
Sumati zmkla uprostřed hádky a vytřeštila na mě oči, jako by spatřila mimozemšťana.
                                                                                                                    - str. 140

Démon z East Endu

Démon z East Endu od Petry Slovákové je streampunkový detektivní příběh odehrávající se ve viktoriánském Londýně. Je prvním dílem cyklu Ve službách královny, přičemž knihy by na sebe měly volně navazovat a půjde o ucelené příběhy. Tudíž se nemusíte bát, že jde o první díl nějaké ságy, ale dostanete pěkný uzavřený příběh.

 Můj vztah ke knize

O Démonovi jsem se dozvěděla díky knihkupectví Fantasya, které před několika měsíci uspořádalo jeho křest (o kterém jsem psala tady). Dlouho jsem váhala, jestli si knížku mám pořídit, protože zas tolik peněz na utrácení jsem neměla. Přečetla jsem si ukázku (můžete si přečíst tady) a moc mě zaujala a chtěla jsem vědět, jak bude příběh pokračovat. Takže nakonec jsem se na křest vydala a knížku si koupila. Při rozhodování hrálo roli také to, že steampunkových knih u nás celkově moc nevychází, a od českých autorů už vůbec ne. 

O příběhu

Hlavními hrdiny knihy jsou sourozenci Kelbyovi, kteří pracují jako vyšetřovatelé ve službách královny Viktorie. Je to opravdu zajímavá a nesourodá dvojice, protože Viktor má mechanickou ruku a Liliana je vlkodlak. Na jednu stranu jim jejich "handicap" poskytuje zajímavé dovednosti, které využívají při vyšetřování a chytání zločinců, na druhou stranu jim způsobuje nemalé problémy v osobním životě.

Viktor a Liliana dostanou nový případ, kdy mají vyšetřovat záhadná úmrtí malých dětí. Děti vypadají, jako kdyby jen spali, nemají žádná zranění. Jako by z nich někdo vysál život. Navíc vždy zmizí jeden člen rodiny. Sourozence tak čeká nelehké vyšetřování, při kterém jim půjde několikrát o život (a v ulicích Londýna někdy nadělají pěknou paseku). Pomáhat jim bude Michael Sterling, bývalý osobní ochránce královny. Nenaplněná láska mezi Lilianou a Michaelem bude doprovázet celý příběh.

Můj názor na knihu

Autorka velice dobře vykreslila atmosféru temného viktoriánského Londýna, v jehož ulicích se potulují žebráci, zločinci a nadpřirozené bytosti. A to vše okořenila mechanickými udělátky, parními stroji, vzducholoděmi a šílenými vynálezci. Atmosféru knihy umocňuje i nádherná obálka. Moje představivost při čtení jela na plno a atmosféra mě úplně pohltila.

Další silnou stránkou knihy jsou postavy. Autorka vytvořila charismatické osobnosti, které se svými silnými i slabými stránkami působí velmi věrohodně. Nemám ráda postavy, které jsou bezchybné a dokonalé. V některých knihách mi přijde, že hlavního hrdinu ani pořádně neznám, nebo že je takový nemastný neslaný. Ale tady mám pocit, jako kdybych je znala osobně (nebo přinejmenším četla už x tou knihu s nimi, a ne první). 

Viktor je velice chytrý, miluje všechna mechanická udělátka (kdo mu asi sestavil biomechanickou ruku?) a je více uzavřený a stydlivý. Liliana je oproti tomu impulzivní a sebevědomá. Sourozenci mají spolu velmi dobrý vztah a udělají pro sebe navzájem cokoli. No a Michaela si nejde nezamilovat. Je to skvělý bojovník, je chytrý a přestože nosí pásku přes jedno oko, je velmi pohledný. Bojuje v gladiátorských zápasech s chimérami a večery tráví předčítáním knih sirotkům. Pro svou milovanou Lilianu by udělal první poslední a nehodlá se jí vzdát, přestože ho Liliana pořád odmítá kvůli své vlkodlačí krvi.

Celý příběh se mi moc líbil. Až na jednu drobnost, nemám ráda mocenské a politické tahanice. Ale to je spíš můj problém. Jinak vyšetřování mě hodně bavilo, kniha je plná akce a bojové scény jsem si taky vychutnávala. No a některé dialogy (ale i scény) byly taky úplně skvělé a hodně jsem se u nich bavila. Třeba když se Viktor tak nevinně zeptal, jestli Liliana taky cítí mokrého psa (když se chvilku předtím po nějaké honičce Liliana přeměnila z vlkodlačí podoby do lidské) a Liliana mu samozřejmě jednu střihla. Někomu třeba nemusí sedět ty romantické scény, mně zpočátku přišly taky takové zvláštní. Asi by k takovému drsnému prostředí sedělo taky něco víc drsnějšího než romantického. Ale potom jsem se na tyhle scény už těšila a říkala jsem si, jak to s těmi dvěma nakonec dopadne.

Nemám, co bych knize vytkla. Je to skvělý a napínavý příběh, se zajímavými postavami a tajuplnou atmosférou. Je to mix detektivky, steampunku a fantasy se špetkou romantiky. A já se moc těším na další příběh a na to, jak se bude dál vyvíjet vztah Liliany a Michaela.

Ukázka

Petra Slováková v kostýmu

,,Může to být užitečné! A ty taky nemusíš být takový skeptik, vynálezy nám jednou mohou zachránit život."
Zamával jí nenápadně svou náhradní paží před obličejem a ona se pouze ušklíbla. 
,,Až se za tu ruku nebudeš stydět, pak uznám, že ti to pomohlo."
,,Jsem s ní spokojený, jen nemám rád, když na mě někdo zírá. Oni to nechápou."
....
,,Víš, že tebe by také odsoudili za to, co jsi, ačkoliv děláš vše pro jejich dobro ve jménu Impéria," rozohnil se Viktor, který neměl rád, když s ním jednala jako s dítětem. ,,Lidé sice mohou díky tobě v noci klidně spát. Ale vědět tvé tajemství..."
,,Vzali by si vidle a šli by mi vyrazit dveře. Já vím," konstatovala suše.                                                                                                                                                          - str. 22

Knihobit #2

Před pár dny jsem si byla vyzvednout mého v pořadí čtvrtého knihobita. Co mi přinesl zářijový balíček a jak se mi líbil?

Tentokrát začnu rovnou knihou. Dostala jsem Polámané panenky od Jamese Carola a musím říct, že se mi knihobit trefil do vkusu. Vypadá to na zajímavou detektivku/thriller v hlavní roli s vyšetřovatelem, jehož otec byl sériovým vrahem. ,,My dva jsme stejní… Jefferson Winter nedokáže na tato slova zapomenout. Pošeptal mu je jeho otec krátce předtím, než injekce ukončila jeho život sériového vraha s patnácti mrtvými ženami na kontě. Winter se zoufale snaží dokázat sobě i okolí, že zákony genetiky někdy neplatí." Což zní hodně zajímavě a moc se na knížku těším.

Autora neznám a ani nemůžu, protože Polámané panenky jsou první knihou, která mu u nás vyšla. V zahraničí už mu vyšly i další knihy, takže pevně doufám, že budou vycházet i u nás (pokud se mi kniha bude líbit). Polámané panenky jsou vlastně prvním dílem série, ve kterých bude vystupovat ten samý detektiv.

Tudíž jsem s výběrem knihy spokojená. Pravděpodobně bych se o knize dozvěděla i tak, protože si jí pořídila Rodaw z Knihánkova, jejíž videa sleduji, a navíc jí právě čte, takže časem na ní bude video, ale nejspíš bych pro ní hned neběžela do knihkupectví. Takže jsem ráda že jsem jí získala touhle cestou a nemůžu se dočkat, až se do ní pustím.

A teď pár slov k dárečkům, které jsem v balíčku našla.

Asi největší radost mi udělaly špaldové bio krekry od Zemanky, protože je mám moc ráda a hned druhý den jsem se na ně vrhla. Vlastně jsem i ráda, že se o této pekárně díky Knihobitovi dozví další lidé, protože dělají moc dobré sladké i slané mlsání, které je oproti jiným pamlskům na trhu o dost zdravější a přitom mi chutnají mnohem víc než ty z masové produkce. Spousta lidí si myslí, že co je zdravé nemůže být dobré, no a Zemanka ukazuje právě opak.

Časopis Tajemství vesmíru mi taky udělal velkou radost, protože mám ráda snad všechny naučné časopisy, co u nás vychází, ale samozřejmě si je nemůžu všechny kupovat. Kupuji si pravidelně 21. století (i 21. století panorama a speciály) a Přírodu (ještě že jsem jí nedostala místo vesmíru, to by byla škoda), občas si koupím Koktejl, Lidé a země, 100+1 nebo i časopisy o historii. Vesmír mě taky moc zajímá, takže super, navíc si počte i můj táta.

Notýsek se mi líbí, tenhle styl písma miluju a nápis je super. Jen nevím, na co ho využiji, protože do takových notýsků nechci psát nějaké blbosti a časem ho vyhodit. Spíš bych do něj chtěla psát něco hodnotého. No časem určitě něco vymyslím :)

Záložka ze Hry o trůny mě moc potěšila, je krásná a až se konečně dostanu k přečtení dalších dílů, je jasné, jakou záložku budu používat. Pidi-placka s nápisem Growing strong je také ze Hry o trůny a určitě najde uplatnění (Jen tedy má někdo nějaký nápad jak udělat, abych placky neztrácela? Vždycky když jsem si nějakou vzala tak mi ulítla, od té doby je raději moc nenosím, abych je nepoztrácela. Možná zalepit zapínání vteřiňákem? :D)

A nakonec musím pochválit žlutou obálku s dopisem. Žlutou barvu mám strašně ráda a k podzimu se hodí, takže i za ní palec nahoru.

Sečteno a podtrženo, Knihobit opět nezklamal a balíček mi udělal velkou radost. Pokud to finance dovolí, rozhodně si ho příště zase objednám (Ježíšku moc prosím prosím předplatné!).

Jak se vám můj balíček líbí? Objednali jste si Knihobita nebo se chystáte?

Zapomenutá vražda od královny detektivek

Agatha Christie - kdo by o ní alespoň jednou neslyšel. Před pár dny, konkrétně 15. září, uplynulo 125 let od jejího narození. Za svůj život stihla napsat 66 románů a 14 povídkových sbírek. To už vydá na slušnou sbírku. Jaké bylo moje třetí setkání s královnou detektivek?

 Můj vztah ke knize

Od Agathy Christie jsem přečetla pouze dvě knihy, a to už je pěkná řádka let. A nevlastním jich o moc víc - jen 4 knihy. Pořád jsem si od autorky chtěla koupit a přečíst více knih, ale znáte to, tolik knih a tak málo času... Jelikož čtu i jiné žánry než detektivky, tak toho mám prostě hodně. Ale rozhodla jsem se, že takové výročí je ideální doba na to, přečíst si od ní další knihu. A volba padla na Zapomenutou vraždu.

O příběhu

Zapomenutá vražda je poslední příběh se slečnou Marplovou. Agatha knihu napsala na počátku druhé světové války a spolu s další knihou (Opona: Poslední případ Hercula Poirota) byla uložena do trezoru, kde knihy zůstaly 30 let a byly vydány až v roce 1976.

Příběh se odehrává v přímořském městečku Dillmouth, do kterého se z Nového Zélandu přistěhují mladí novomanželé, Gwenda a Giles Reedovi. Gwenda přijede do Anglie sama a sama také začne pátrat po jejich novém domě. A tak jí do oka padne malá viktoriánská vilka, která v ní zanechá příjemné pocity a Gwenda cítí, že tohle je jejich nový domov. A než za ní Giles přijede, začne se ve vilce pomalu zabydlovat.

Idilickou atmosféru však začnou narušovat vidiny, nebo snad útržky vzpomínek? Gwenda začne pomalu nabývat jistoty, že tenhle dům zná už zdřívejška, a že zde dokonce byla svědkyní vraždy. Kdo je zavražděná žena, kterou Gwenda viděla? A kdo je jejím vrahem?

Gwenda spolu s Gilesem se i přes varování slečny Marplové pouštějí do rozplétání asi 18 let staré vraždy. Postupně zjistí, kdo je ona zavražděná žena, začnou odkrývat její minulost a osoby, které v jejím životě sehrály důležitou roli. Slečna Marplová na ně z povzdálí dohlíží a pomáhá jim. Podaří se jim vraha vypátrat dřív, než za svou zvědavost zaplatí svými životy?

Můj názor na knihu

Kniha mě od začátku zaujala tajemnou atmosférou. Starý dům, útržky vzpomínek a vražda - to vše dodává knize hororový nádech a tato část knihy se mi velmi líbila. Také jsem si oblíbila vyšetřování vražd starých desítky let, takže Zapomenutá vražda byla pro mě jako stvořená (což jsem věděla už z anotace knihy).

Překvapilo mě, jak je kniha čtivá, obzvlášť když si uvědomím, že byla napsaná v roce 1945! Od první stránky jsem se nemohla odtrhnout a kdybych mohla, přečtu ji na jeden zátah. Přitom se tam neděje nic světoborného a akčního, jen pouhé vyšetřování, které mě obvykle u detektivek moc nebaví a mám raději, když se pořád něco děje, když vrah pořád zabíjí dál a dál a v ohrožení jsou další osoby, většinou ty, které má čtenář rád. Tady nic takového není a i tak jsem každé slovo hltala. Nebýt pár věcí, jako třeba komunikace dopisy apod., čtenář by si mohl myslet, že čte příběh ze současnosti.

Agatha neplýtvá slovy a obšírnými popisy, díky tomu jsou její knihy tenoučké a přečtené za chvilku. Což je jedině plus, čtenář není rozptylován zbytečnými informacemi a může se soustředit na to hlavní - na vyšetřování a na skutečnosti, ze kterých se čtenář pokouší sám odhalit vraha. Asi není překvapením, že se čtenář málokdy trefí, a já jsem nebyla výjimkou. Rozuzlení Zapomenuté vraždy pro mě bylo překvapením a jen jsem si řekla: ,,No to snad ne!".

Čtivost a překvapivé odhalení vraha jsou zřejmě atributy všech jejích knih. Proto je Agatha tak oblíbená a i v dnešní době má pořád tolik fanoušků. Je to skvělá autorka a titul královny detektivek si opravdu zaslouží.

Samozřejmě se její knihy nebudou líbit všem čtenářům, co milují detektivky. Někomu nemusí sednout doba, ve které knihy byly psány. Pro mě je to ale spíš takový milý bonus. Mezi těmi všemi detektivkami, kde se používá nejmodernější technika, má viktoriánská atmosféra jisté kouzlo.

 
,,Děti jsou zvláštní bytosti. Když je opravdu něco vyděsí, zvlášť něco, čemu nerozumí, pak o tom nemluví. Nechají si to samy pro sebe. Možná že na to i zdánlivě zapomenou. Ale vzpomínka v nich přece jen zůstane ukryta někde v hloubi duše."

                                       - slečna Marplová, str. 32 



 Jsem si jistá, že to nebyla poslední kniha od Agathy Christie, kterou jsem si přečetla. A rozhodně začnu její knihy častěji číst - to je moje nové předsevzetí ohledně čtení :)

Co vy a Agatha Christie? Máte ji rádi? Nebo jste se k přečtení jejích knih ještě nedostali? 

Knižní přírůstky za květen a červen

Po dvou měsích vás vítám na mojí "chvástačce". Nebudu se na úvod vykecávat, protože toho je opravdu hodně, tak pojďme na to. 

Svět knihy

Čím jiným začít než Světem knihy, na kterém jsem strávila dva dny a skvěle si ho užila. Navštívila jsem spoustu stánků, přednášek, besed s autory a dvou křtů knih. Koupila jsem si šest knih. Stalkera od Larse Keplera, další díl napínavých detektivek dvou švédkých autorů, na který jsem se už dlouho těšila, protože Kepler je můj oblíbený autor a opět mě nezklamal. Recenze zde. Další knihou, kterou jsem si plánovala koupit, jsou Legendy české fantasy II. První díl jsem kdysi četla a přivedl mě k četbě českých autorů fantastiky, takže jsem druhý díl moc chtěla, i proto že je v něm příběh ze světa série Kladiva na čaroděje, kterou mám moc ráda, a příběh Pavla Renčína, který je také můj oblíbený autor. Ve sborníků jsou vlastně nové příběhy ze zavedených světů různých autorů. Terra Nullius (alternativní biologie a transhumanismus) a Capricorn 70 (space opera) jsou obojí antologie českých autorů, které nedávno vyšly, mají krásnou obálku (hlavně Terra Nullius) a strašně mě lákaly už od té doby co jsem věděla že vyjdou. Asi 4x jsem se na ně byla podívat a nakonec je koupila, což je mi podobný, prostě si je nemůžu koupit hned všechny. Nejvíc mě štve Terra Nullius, pro kterou jsem se vrátila až po křtu a tudíž jí mám bez podpisů. Válka pláství od Josefa Pecinovského byla také plánovaná, mám všechny předchozí díly a tohle je závěrečný díl celé série.

Konečně jsem si pořídila látkový obal na knihy (ten s nápisy vedle Legend české fantasy), ze kterého mám obrovskou radost a časem si určitě pořídím další. Na Světě knihy jsem se bavila přímo s majitelkou firmy, která obaly vyrábí, byla hodně ochotná a milá, pomohla mi vyzkoušet obaly na různé knihy, které jsem měla s sebou. Bavily jsme se i o obalu na menší paperbacky, které zatím nevyrábí, ale díky mě možná začne a bylo by to super, protože paperbacky se snadno zničí. U obalu a pod knihama potom vidíte úžasné pohlednice a sešity, které mám všechny podepsané od malířky Marie Brožové, která maluje obrazy pastelkama. Některé jsou sice dost přeplácené a ulítlé, ale některé jsou opravdu krásné. Jeden obraz malovala přímo na Světě knihy a před několika lety (snad 10) jsem jí potkávala v různých městech, kde vystavovala své obrazy na ulici, většinou někde u zámků nebo u jiných kulturních památek, proto jsem měla obrovskou radost když jsem tam na ní narazila. Prodává i záložky do knih, kalendáře, diáře... Doporučuji mrknout sem a sem. A poslední věcí, kterou jsem si koupila, bylo jedno číslo XB-1 a dvě starší jsem dostala zadarmo. Zbytek věcí, co jsem si odnesla, jsem už dostala zadarmo, starší vydání některých časopisů, ediční plány, reklamní letáčky, záložky, které mám nahromadě s jinými, proto je nemám na fotce, protože netuším které to byly. Toho Bulletinu se nelekejte, byla jsem na přednášce o současným egyptských povídkách a rozdávali to tam, myslela jsem že tam bude něco o knihách ale není, takže poletí do popelnice, protože tam bohužel nic moc zajímavého není.

Další knižní přírůstky

V květnu jsem si ještě krom knih ze Světa knihy koupila Vlčici od Zdeňka Žemličky, protože mám všechny další díly a nechtěla jsem je číst, dokud nebudu mít první díl. Sice nedávno vyšel v novém vydání, ale na mě to bylo dost drahé, takže jsem si radši sehnala první vydání za pár korun. V červnu jsem si potom nakoupila další knihy z edice Pevnost, protože jsem je našla opravdu levně. Více o edici Pevnost se můžete dočíst tady. 


Jeruzalémský masakr od Ondřeje Neffa je desátým dílem Agenta JFK, který jako jediný je nemožné sehnat za rozumnou cenu. Navíc jsem četla že je to nejhorší díl celé série a nebyla jsem ochotná do něj investovat, i když máme jinak agenta kompletního. Jenže co se nestalo, šla jsem do malého knihkupectví v malém městě, a tam jako jediný díl agenta měli zrovna tenhle... Navíc mě majitel/prodavač pár let zná a dal mi knížku jen za polovinu doporučené ceny. No co vám budu povídat, měla jsem fakt štěstí a docela i radost (tu měl hlavně přítel, protože ten díl strašně chtěl). Já měla radost hlavně z kompletní sbírky.  
Armagedon ve slevě od Seanan McGuire jsem koupila jako přílohu Pevnosti. Dlouho jsem váhala zda jí vzít, protože jde sice o městskou fantasy, kde se loví příšery, což se mi zamlouvá, ale hlavní hrdinkou je žena, takže jsem se bála nějaké ujeté slaďárny. Jenže mě tohle téma baví a o moc knihách na tohle téma nevím, tak jsem se rozhodla to zkusit. (Pokud někdo ví o takových knihách, tak sem s doporučením. Ale jak říkám, mám radši něco na způsob seriálu Supernatural, než příběhy s hrdinkou, která chodí/spí s anděly, upíry, vlkodlaky apod.)

Technika od Neala Ashera jsem měla v červnovém Knihobitovi, více zde.

Jelikož snad každý den vařím, protože už nebydlím s rodiči a polotovarů a jídel z jídelny jsem se už dávno přejedla, pomalu nakupuji i různé kuchařky. Oblíbila jsem si kuchařky z edice Apetit, protože jsou tématicky zaměřené, jsou celkem levné (299 Kč) a je v nich hodně receptů, které vypadají dobře. Někdy si kupuji i časopis Apetit. No a jelikož jsem byla na Apetit pikniku, kde měli zvýhodněnou cenu a dávali k nákupu dárky, tak jsem si koupila rovnou tři, a dostala k nim zástěru (konečně nebudu jak čuně :D) a docela pevné nákupní tašky.
Poslední kuchařka je Bioabecedář Hanky Zemanové, který jsem už dlouho chtěla a dostala jsem ho k narozeninám (spolu s kurzem vaření). Z větší části je to spíš encyklopedie, je v ní obrovské množství informací o nejrůznějších druzích obilnin, luštěnin, ořechů, semínek, olejů, atd. Doporučuju každému, kdo se trochu zajímá o zdravější způsob stravování než je současná česká kuchyně. A je v ní i poměrně dost receptů na zdravá jídla.

O omalovánkách pro dospělé jsem psala už v článku Co bylo a co bude. Obě knihy jsem si koupila v červnu, sice až po zkouškách, ale i tak jsem potřebovala odbourat ten nahromaděný stres. 101 mandal pro krásný den jsem si koupila, protože jsem na ně četla recenzi na některém z blogů. Stojí jen 99 Kč a na tu cenu je v ní opravdu spoustu obrázků k vymalování. Nejsou to klasické mandaly, protože ty jsou vždy v uzavřeném kruhu, ale mně to takhle vyhovuje víc. Tajná zahrada jsou úžasné omalovánky, které ručně kreslí Johanna Basford. Co jsem zatím viděla jiné omalovánky pro dospělé, tak její knihy u mě bezkonkurenčně vedou. Víc se dozvíte v plánovaném článku.

Tak to by bylo všechno,  celkem 29 nových kousků. Docela hezký komínek, co říkáte? :D Snad aspoň někdo bude mít chuť si přečíst moje dlouhé povídání :) Co na moje knihy říkáte, máte/četli jste/chcete si koupit? 

Stalker vás chytne a nepustí

"Zpočátku ten kratičký film nikdo nebral vážně - dokud se nevynořila první mrtvola."

Tak začíná nový detektivní příběh Larse Keplera. Autor dokazuje, že umí čtenáře zaujmout už od první věty (i když v předešlých knihách spíš od první stránky, nicméně zde se to povedlo na výbornou). Kniha čtenáře hned na začátku chňapne a už nepustí.

Děj
Policii dorazí krátké video, ve kterém si neznámá žena obléká punčocháče. Nejde vypátrat kdo video nahrál na youtube, kdo ho poslal policii, ani kde bylo natočeno a kdo je ona neznámá žena. Druhý den je tato žena nalezena mrtvá. Šlo o velmi brutální vraždu, která se podobala vraždě, jež byla spáchána před devíti lety a za kterou byl odsouzen pastor Rocky Kyrklund. Ten si ovšem z vraždy nic nepamatuje, protože při autonehodě utrpěl vážné oškození mozku a trpí ztrátou paměti - jak dlouhodobou, tak krátkodobou. Někdy si nepamatuje ani co se stalo předchozí den, ale občas je schopen si vybavit útržky z některých událostí. Rocky je držen v psychiatrické léčebně, může být tedy nějakým způsobem zapleten do nové vraždy? Má venku komplice? Nebo jen někdo napodobuje tuto vraždu? Nebo tyto dvě vraždy spolu vůbec nesouvisejí?

Vyšetřování se ujme komisařka Margot Silvermanová, specialistka na sériové vraždy, vraždy podle předlohy a stalking. Případ by původně řešil Joona Linna, který řešil případy v předchozích Keplerových knihách. Jenže ten je už rok nezvěstný a skoro všichni se domnívají, že je mrtvý (kdo četl předchozí díl - Svědkyni ohně - tak ví, kdo neví, tomu nechci spoilerovat). Brzy dojde k druhé vraždě a není pochyb, že jde o sériového vraha, který své oběti potají sleduje večer přes okno (a jelikož si nezatahují závěsy ani žaluzie, jsou vidět jak ve výkladní skříni), natáčí je a videa posílá policii krátce před vraždou. Policie tak je bezmocná, protože za tak krátkou dobu není schopna vypátrat identitu ženy na videu, a jen bezmocně čekají, až se objeví její mrtvola. S nadějí, že se jim tentokrát podaří najít něco, co je zavede k vrahovi. Něco přeci jen objeví, a tak se rozjede oficiální vyšetřování.

Erik Maria Bark je psycholog a skvělý hypnotizér, který s policí a s Joonou Linnou spolupracoval na předešlých případech. Nevěří, že je Joona Linna mrtvý. A taky má problém, který souvisí s Rockym. Protože se bojí o tom zmínit policii, pustí se do vyšetřování na vlastní pěst.

Mé dojmy z knihy

Lars Kepler je můj oblíbený autor, a jakmile mu od něj vyjde kniha, okamžitě si jí musím koupit a přečíst. Kepler umí psát opravdu napínavě. Poměrně krátké kapitoly, žádné obšírné popisy, skvělé vykreslení atmosféry, napětí a strachu. Všechny knihy doslova hltám a nemůžu přestat, dokud knihu nedočtu. A Stalker nebyl výjimkou.

Další dávku napětí vnáší autor do příběhu tím, že vražda každé ženy je čtenáři nabídnuta přímo z pohledu oběti. Není to tak, že jen víte, že má nějaká žena zemřít a potom se dočtete, že našli její tělo. Vy si celou tu hrůzu prožijete na vlastní kůži očima oběti. Prvotní pocit, že ji někdo sleduje, prvotní strach, který oběť považuje za paranoidní. A potom setkání s vrahem, první bodnutí, snaha utéct a přežít. Do poslední chvíle doufáte, že se ženu podaří nějak zachránit a že přežije. Tyhle části knihy se mi opravdu líbily.

Další věc, která se mi na Stalkerovi líbila, je krátký text o stalkingu hned na začátku knihy. Snad každý zhruba ví, co stalking je, ale zde se dozvíte i něco navíc, co jste vědět třeba nemuseli, nějaký důležitý detail, apod. Takový informační krátký text najdete skoro u všech Keplerových knih, až na Písečného může. Což se mi moc líbí, jednak proto, že se člověk dozví co potřebuje, jednak z toho důvodu, že to nemá každá kniha a je to takový malý bonus.  

Při čtení jsem měla jen jediný problém, a to ten, že už vyšetřovatelem není Joona Linna, ale Margot, která mi moc nesedla a přišla mi dost otravná. Prostě to bez Joony nebylo ono. Naštěstí se celá kniha netočí kolem Margot, takže se mi příběh líbil i tak.

Knihu doporučuji všem, co už od Keplera něco četli, protože je kniha určitě nezklame, i těm, co se s Larsem Keplerem dosud nesetkali. Knihy na sebe sice volně navazují, ale abych pravdu řekla, já stejně do příště zapomenu, co se v tomto díle stalo. Naštěstí na to autor myslí a nenásilně v průběhu čtení připomene to nejdůležitější, co se v předešlém díle odehrálo. Možná se autor ve Stalkerovi ještě lépe připravil na další díl, protože epilog na konci shrnuje vše důležité, co se v knize odehrálo.

Takže pokud hledáte velkou dávku napětí (budete napnutí jak kšandy), příběh se sériovým vrahem a překvapivé rozuzlení, je pro vás Stalker jasná volba.

Knižní přírůstky za duben

V dubnu jsem se docela krotila, až mě to samotnou překvapuje. Možná za to může blížící se Svět knihy a snaha trochu si na něj našetřit? Nebo se držím svých předsevzetí ohledně nakupování knížek? Kdo ví, každopádně jsem moc ráda, že jsem moc neutrácela, ale zároveň si pořídila knížky, ze kterých mám opravdu radost a do kterých jsem se brzy pustila. 

Ztracenou manželku od Alyson Richmanové jsem si koupila v Levných knihách. Přečetla jsem si totiž krásnou recenzi na blogu Knižní útočiště (klik sem rovnou na recenzi), a přestože to není žánr ani typ literatury, který preferuji, recenze mě nadchla a chtěla jsem knihu mít. I proto na recenzi dávám odkaz, protože já sama tak pěknou recenzi nenapíšu a třeba naláká i někoho z vás, takže doporučuji přečíst ;) Knihu jsem začala před pár dny číst a je opravdu krásně a chytlavě napsaná, autorka umí dokonale popsat atmosféru, kniha mě úplně chytla u srdce. Jen konec je prý opravdu dojemný, tudíž si ho nechám raději na čtení doma, aby mě nerozbrečel v tramvaji :D

Další tři knihy jsem si koupila u Dobrovského, protože jsem tam měla 30% slevu. Marťana od Andyho Weira jsem moc chtěla, je to přesně taková scifi, jakou mám ráda - snaha o přežití na cizí planetě, na vesmírné lodi, a nesejde na tom, jestli hrdiny ohrožují mimozemské bestie nebo se pouze snaží přežít, protože jim třeba selhala technika, uvízli někde apod. Četla jsem na něj samé dobré ohlasy, i když na druhou stranu mě to trochu odrazovalo, protože nemám ráda když se kolem některých knih dělá moc velký humbuk. Na Marťana jsem se vrhla hned jak jsem si ho přinesla domů a přečetla jedním dechem. Úžasná knížka. Marco od J. Adler-Olsena je pátý díl série severských detektivek. Tohohle autora jsem si hodně oblíbila, mám od něj přečtené 3 knihy, čtvrtá čeká na přečtení a nejspíš se na ní v nejbližší době vrhnu, abych si mohla přečíst i tu pátou. Potom jsem si koupila další díl Bleache, mám teď nasyslené a nepřečtené čtyři díly, takže až se na to vrhnu, tak si to pěkně užiju a posunu se v příběhu o pěkný kus dál. Zatím se mi do toho moc nechce, protože se blížím k poslednímu vydanému dílu a děsím se toho, až budu dva nebo tři měsíce čekat na nový díl.

Pekelnou šlehu od Martina D. Antonína mám už taky přečtenou. Jde o o osmý díl série Kladivo na čaroděje a na knížku jsem se těšila už několik měsíců. Kladivo kupuju a čtu hned po vydání, je to jedna z mála vyjímek, jinak knihy syslím a čtu až po měsících, ne-li po letech od jejich zakoupení. Byla jsem dokonce na křtu, ze kterého jsem psala reportáž. Stala se mi ale taková nemilá věc, v knížce totiž nebyly vytištěné některé stránky, a to hned na začátku. To člověka pěkně nakrkne, když se na knížku těší tak dlouho, s chutí se začte a pak bum... Knížku mi samozřejmě vyměnili, ale musela jsem čekat celý víkend a přišla jsem o autogram. Naštěstí byl autor na další literární akci, tudíž jsem si jí nechala podepsat znovu a mám jí i s originálním věnováním. Takže nakonec vše dobře dopadlo a knížka byla super. A teď zase čekat několik měsíců na další díl...

Na Marťana a Pekelnou šlehu napíšu minirecenze, spolu s třetím dílem Stopařova průvodce, kterého jsem přečetla taky v dubnu. Bohužel nemám čas ani chuť psát normální recenze (možná na Marťana napíšu, uvidíme), škola mě bohužel jak psychicky, tak fyzicky vysává a večer si tak raději odpočinu. Naštěstí to za měsíc a kousek celé skončí (doufejme) a potom se budu blogu věnovat daleko víc.

Co říkáte na moje dubnové přírůstky? Věřím že se vás najde pár, kdo četl Marťana nebo Pekelnou šlehu :)