Přečteno za prosinec

V prosinci jsem přečetla 6 knih, co je na mě opravdu výkon, protože čtu celkem pomalu a za poslední měsíce jsem měla málo času a duševní pohody. V prosinci jsem ale měla spoustu volného času a užívala si dlouhé adventní večery. A na Vánoce jsem byla u rodičů, takže mi odpadly veškeré starosti s vařením, úklidem atd. Je pravda, že většina knih je tenoučkých, ale i tak jsem četla mnohem víc než obvykle. A náramně jsem si to užila. Konečně jsem měla pocit, že jsem zase sama sebou. Proto jsem se rozhodla že poprvé napíšu článek o tom, co jsem za uplynulý měsíc přečetla. Taky jsem až na jednu knihu nenapsala recenze a ani nevím, jestli je ještě napíšu, proto se k nim chci v krátkosti vyjádřit aspoň takhle.

Jako první jsem přečetla Vězněnou od Pavla Renčína, který patří k mým nejoblíbenějším autorům. Dlouho mu nevyšla žádná kniha a tak jsem se na Vězněnou moc těšila. Autor dříve psal mětskou fantasy, Vězněná je ale temný a děsivý příběh podobající se hororům od Stephena Kinga. Vězněná se mi strašně moc líbila, nemohla jsem se od knihy od trhnout, ani když mi hrůzou nebo strachem vstávaly vlasy na hlavě. Přečetla jsem jí jedním dechem. Recenzi můžete najít tady.

Dokonce měla kniha v prosinci křest, kterého jsem se zúčastnila. Mám takové akce strašně ráda, obzvlášť když jde o autora, kterého mám ráda a o knihu, kterou jsem četla.

Potom jsem se pustila do Hvězdy nám nepřály od Johna Greena. Tahle kniha mě doprovázela cestou do Prahy na křest Vězněné. O autorovi slýchám už dlouho a Hvězdy nám nepřály mě zaujaly tématem. Ano, je to opravdu ta nejveselejší smutná kniha. Často jsem se smála černému humoru a zároveň se celou dobu uvnitř strachovala a představovala si, jak hrozné to musí být, umírat na rakovinu, jak pro tu osobu, tak pro rodinu a její blízké. Knížka se mi moc líbila a rozhodně se k ní v budoucnu vrátím, protože v člověku hodně zanechá. Přečetla jsem jí taky jedním dechem.

Pohoda u perníkového latté v kavárně.

 Věk mloků od Karolíny Francové byla další taková rychlovka. Jde o 15. díl série JFK. Kdo má rád české autory a scifi, tak by se mu tahle série mohla zamlouvat. Každý díl píše jiný autor, přičemž každý autor si vymyslí vlastní svět, do kterého jsou hlavní hrdinové posláni na misi. Věk mloků byl napínavý od první stránky a strašně mě knížka bavila. Líbil se mi nápad, že se lidé v tom jiném světě proměnily v mloky, protože v jejich světě začíná celý svět zaplavovat voda. A tak vědci vymysleli způsob, jak by lidé mohli přežít. Co mě trochu naštvalo bylo, že jsem nepoznala, kdy knížka skončila. Protože na konci knihy je delší povídka o hlavním záporákovi celé série. Jelikož nikde nebylo napsáno, že jsou v knize dva příběhy, pořád jsem si říkala, jak to spolu souvisí. No prostě je dost naprd když nevíte, že to co jste četli už skončilo :D Ale jinak skvělý díl.

Květy z půdy od Virginie Andrews nemusím nikomu nejspíš představovat. Od autorky jsem už kdysi četla několik knih a tomuto novému krásnému vydání Květů z půdy jsem nedokázala dlouho odolávat, protože mě kniha zaujala i co se týče děje. Čtyři sourozenci, kteří jsou věznění v podkrovním pokoji vlastní babičkou a matkou... Spousta lidí byla z téhle knihy hodně šokovaná, ale já jsem přece jen trochu věděla, co můžu čekat. I tak tam ale byly situace, které mi vehnaly slzy do očí, a hlavně kdy jsem měla neskutečný vztek. Vůbec by mě nenapadlo, že ve mně kniha dokáže vyvolat tak silné emoce, že kdyby to šlo, tak skočím do knihy a zakroutím té bábě krkem. Květy z půdy se mi opravdu moc líbily a už mám koupený i druhý díl. Pokud jste od autorky nic nečetli a chystáte se, tak se připravte na to, že hlavním hrdinům se bude pořád dít něco strašného, i když si myslíte, že už budou šťastní. Nebudou.

Po květech z půdy jsem si na Vánoce chtěla dát něco lehčího, a navíc jsem tuhle knihu plánovala ke čtení těsně před Vánocema, už když jsem si jí kupovala. Zamilovaný příběh odehrávající se ve vánočním New Yorku a v prostředí knih a knihkupectví... To je prostě ideální kniha na tuhle dobu. Jde samozřejmě o Dash a Lily - kniha přání. Tahle knížka mě trochu zklamala. Ne že by se mi nelíbila, ale čekala jsem od ní přece jen trochu víc. Že si budou delší dobu dopisovat přes zápisník a že mě kniha naprosto okouzlí. Což se právě nestalo, prostě to není kniha, u které bych si řekla "páni, to byla úžasná kniha, na tu budu ještě dlouho vzpomínat". Něco tomu prostě chybělo. Ale jinak to byla čtivá, příjemná a vtipná knížka, postavy jsem si moc oblíbila. A na navození vánoční atmosféry to nebylo špatné.

Jako poslední jsem přečetla Příšerné příběhy vánoční, které jsem si koupila když jsem byla na křtu Vězněné. Slyšela jsem na ně dobré ohlasy a chtěla jsem nějakou vánoční knihu, takže jsem si jí koupila. No taky jsem byla trochu zklamaná, asi jsem čekala že se budu víc bát, ale koupě nelituji. Po Vězněné a Květech z půdy jsou Příšerné příběhy vánoční jen slabý odvárek no :D Blbě jsem si to naplánovala. Sice jsem se nebála, jak jsem doufala, ale povídky se mi líbily a byly teda pěkně morbidní. Věřím že pokud to budou číst děti, tak ty budou opravdu hodně vyděšené. Nejvíc se mi líbila povídka Byla cesta, u ní jediné mi běhal mráz po zádech. 

Tak a to byly všechny knihy, které jsem přečetla v prosinci. Někdy kolem 27. jsem začla číst Bouři mečů od Martina, třetí díl Písně ledu a ohně. A tu jentak nedočtu, protože má přes 1000 stránek. Momentálně jsem nějak za polovinou.

Jsem se sebou za tenhle měsíc spokojená, dokonce jsem přečetla 4 knihy, které jsem si koupila v listopadu (moje obří chvástačka za listopad tady). A to je u mě zázrak, protože mám nasysleno tolik knih a kupuji rychleji než čtu, že nové knihy většinou nakupuji proto, že je chci mít, ne protože je teď hned chci číst. Nebo chci, ale pak dostanu chuť na úplně jinou knihu. U mě je ten výběr toho, co zrovna budu číst, trochu složitější. Knížka se sama ozve, když je na ní ta správná doba, a je jí jedno, jestli jí mám doma týden nebo tři roky :)

Četli jste nějakou knihu? Jak se vám líbila? Nebo se na nějakou teprve chytáte? :) Těším se na komentáře.

Knižní přírůstky za září

V září se mi sešla zajímavá směsice knih, od omalovánek po kuchařku až ke komiksu, a klasické knihy jsem si pořídila jen tři. Celkově toho mám za tento měsíc málo,ale v říjnu jsem si to bohatě vynahradila, takže říjnová chvástačka bude celkem bohatá :D

Začnu kouskama, které jsem si pořídila jako odměnu za státnice hned v ten samý den. Do knihkupectví jsem zamířila hlavně kvůli dalšímu dílu Kladiva na čaroděje. Žrádlo pro psy od Darka Šmída vycházelo ten den, tudíž jsem si velké naděje nedělala. Ale díky velmi ochotné prodavačce v Dobrovském na Zličíně, která pro něj zaběhla přímo do skladu, jsem ho sehnala a měla jsem velkou radost. Bohužel jsem se do knížky nějak nedokázala začíst, což se mi obvykle nestává, protože jsem kladivo vždycky četla hned, jak jsem si ho koupila. Takže stále čeká, až na něj přijde správná chvíle.

Začarovaný les od Johanny Basford

Od té doby, co jsem si začla kupovat omalovánky pro dospělé, se návštěva knihkupectví neobejde bez prohlížení si omalovánek, které ještě nemám. Překvapilo mě, že tam měli slovenské vydání Začarovaného lesa od Johanny Basford, protože v češtině vyšlo také a v knihkupectvích narážím hlavně na to české. Jenže české vydání je dost odfláknuté a slovenské je kvalitou úplně jinde (a srovnatelné s anglickým vydáním), takže když jsem tyhle omalovánky vzala do ruky, nějak jsem se jich nedokázala vzdát...

Další dvě knihy jsem pořídila v Levných knihách. Ready player one zná spousta z vás, jeden čas se o téhle knížce často mluvilo, ale než jsem se rozhoupala, tak jí v Levných knihách už neměli. Teď jsem ale v Plzni našla jeden zatoulaný výtisk, sice celkem ohmataný, ale za těch pár korun to až tak nevadí, a byla jsem moc ráda, že jsem ho objevila. Věk zázraků je kniha s krásnou obálkou - jak na přebalu, tak pod ním přímo na knize. Dozvěděla jsem se o ní ve videu od Dragell a celkem mě zaujala, takže když jsem jí zahlédla, tak jsem z toho také měla radost.

 

Kuchařku Tajemství syrové stravy jsem vyhrála v soutěži s Life Foodem a těším se, až si některé recepty vyzkouším. Kniha má nádherné fotografie a na všechny jídla se vám sbíhají sliny a ani byste od pohledu mnohdy nepoznali, že je to všechno syrové. Nejsem vitarián, ale baví mě experimentovat, obzvlášť pokud jde o zdravá a lehká jídla. A čím víc do sebe člověk nacpe syrové zeleniny a ovoce, tím líp :) První díl mangy Útok titánů jsem získala opět díky časopisu Pevnost. Už jsem jí stihla i přečíst a dalším dílům se nejspíš bránit nebudu.

A nakonec všechny knihy pohromadě. Je to taková malá, sympatická hromádka, u které nemusím mít špatné svědomí, že syslím hromady knih, které nepřečtu :D Co na knihy říkáte, zaujala vás některá, nebo jste nějakou už četli? :)

Knižní přírůstky za červenec a srpen

Vítám vás u dvouměsíčního shrnutí knižních přírůstků. Za červenec a srpen se mi sešlo celkem 10 kousků. Ještě že si poctivě vedu svůj účet na databázi knih, protože z hlavy bych to dohromady nikdy nedala, začátek července mi připadá už tak neskutečně daleko...

Jako první mi přibyly tyto dvě knihy. Hobita od Tolkiena jsem dostala do opatrování od mojí tety. Měla jsem obrovskou radost, protože je ve stejném vydání, jako má přítel Pána prstenů, takže se k sobě krásně hodí. Hobita jsem četla už před několika lety a jsem ráda, že ho mám ve svojí knihovně. Teď ještě přečíst Pána prstenů (jsem ostuda, já vím).

Legendy české fantasy jsou pro mě srdcová záležitost, protože to bylo moje první seznámení s autory české fantastiky, kdy mi jména jako Vladimír Šlechta, Miroslav Žamboch nebo Jiří W. Procházka vůbec nic neříkala. Anotace na obalu knihy slibuje ,,to nejlepší, co se u nás v žánru fantasy píše. Šest renomovaných spisovatelů, šest žijících legend naší literatury, se setkává v exkluzivním projektu, který představuje jejich nejoblíbenější cykly v dosud nepublikovaných novelách".  Jakou lepší knihu si vybrat, když chce člověk prozkoumat vody české fantasy, aby věděl po jakém autorovi sáhnout? Z knihy jsem byla nadšená a hned jsem se začala pídit po knihách těchto autorů. Tuším že jako prvního autora jsem začala číst Vladimíra Šlechtu. Legendy české fantasy už se nedají moc sehnat, a proto jsem byla šťastná, když jsem je objevila v knihkupectví na Festivalu Fantazie. Konečně jí mám doma, spolu s druhým dílem, a jsem šťasná :)

Celá moje Koontzova sbírka

 Další srdcová záležitost je spisovatel Dean Koontz. Před pár lety jsem propadla kouzlu jeho knih, ve kterých kombinoval thriller, detektivku, horor a nadpřirozené prvky. Mám od něj všechny knihy, které u nás vyšly, a taky jsem je všechny četla (celkem 39 knih i s novou). Jakmile od něj nějaká kniha vyjde, hned jí kupuju a hned jí čtu. Ani tentokrát jsem neudělala vyjímku, Město jsem si koupila na výletě v Praze a hned se do něj začetla v kočičí kavárně. Bohužel jeho nové knihy už nejsou tak napínavé, jak bývaly, ani tahle mě už moc nebaví, takže jsem zklamaná. Jenže nakladatelé jeho staré knihy už vydat nejspíš nechtějí a zaměřují se jen na novinky, což mě dost štve.





 
Dům na kopci od Shirley Jacksonové jsem dostala v červencovém Knihobitovi, spolu s dalšími věcmi, které vidíte na fotce. Musím říct, že tenhle balíček mě neskutečně potěšil. Po knize jsem už nějakou chvíli pokukovala, když jsem zjistila, že je to předloha filmu Zámek hrůzy, který se mi moc líbí. Takže jsem měla opravdu radost, když jsem ho v balíčku našla. Celý balíček mi udělal ohromnou radost. Proč, to se můžete dočíst v chystaném článku o červencovém a srpnovém Knihobitovi.

Analytika od Johna Katzenbacha jsem si koupila za necelých 90 Kč. O autorovi i o knize jsem se dozvěděla od Rodaw z Knihánkova (klik), takže když ho měli za takovou krásnou cenu, musela jsem ho mít. Asi na něj budu vždycky vzpomínat jako na poslední knihu, kterou jsem si koupila v Paláci knih Neoluxor na Václavském náměstí ještě jako Pražačka, navíc den předtím, než jsem se z Prahy odstěhovala. Co vám budu povídat, tohle knihkupectví mi hodně hodně hodně chybí.

Knihy Muž jménem Ove od Fredrika Backmana a Dobrý proti severáku/Každá sedmá vlna od Daniela Glattauera jsem si objednala přímo u nakladatelství Host, protože měli akce na některé paperbacky + slevu v jejich eshopu a poštovné zdarma, takže kde jinde si je koupit, než u nich. Paperbacky sice moc nemusím, přijde mi pak, že je tím kniha znehodnocena, že je prodávaná jako nějaký brak za pár kaček v nekvalitním provedení. Ale paperbacky od Hostu musím pochválit, obálka je docela pevná a stránky taky, dokonce na vnitřní straně obálky je něco napsáno, což u paperbacku vidím poprvé. Opravdu si na nich dali záležet a jsem za to moc ráda. Obě knihy nejsou z žánrů, které bych četla moc často, ale občas mám na takové knihy chuť.

O muži jménem Ove a Babičce, která pozdravuje a omlouvá se jsem hodně slyšela i četla, a po pár hezkých recenzích jsem došla k tomu, že si chci knihy od tohot autora přečíst. O Danielu Glattauerovi jsem se dočetla na blogu Hlava plná knih (klik). Četla jsem moc hezkou recenzi na tuto knihu a hned jsem si ji chtěla přečíst. Navíc jsem se na ní podívala v knihkupectví a hned se začetla a přečetla asi pět stránek, takže jsem měla jisto, že tuhle knihu chci. Sice jsem jí měla v plánu číst během učení se, protože normální knihy se mi teď čtou těžko a tahle je psaná formou mailů, ale v posledních dnech nečtu vůbec, takže to už nestihnu. Ale moc se na ní těším.

Tyto dvě knihy mám díky Pevnosti. Virtuální vrazi od Jany Rečkové jsou z edice Pevnost a vypadají zajímavě už jen proto, že každý říká něco jiného o tom, v jakém žánru je to napsané. Takže jsem moc zvědavá, co se z toho nakonec vyklube. U Šeroprostoru od Ann Aguirre jsem hodně váhala, jestli si jí koupit společně s Pevností nebo ne. Měla jsem (a mám) o knize jisté pochybnosti - neznámá autorka, hrdinkou dívka - nebude to nějaká romanťárna pro puberťačky? Nakonec jsem knihu koupila, protože Pevnost bez přílohy neměli a nevěděla jsem, kde časopis shánět a bála jsem se, že ho neseženu třeba vůbec. Tak jsem se rozhodla že odhodím předsudky a dám knize šanci a doufám, že mě nezklame. Trocha té romantiky neuškodí, jen jí nesmí být moc, a žádnou tvrdou scifárnu taky nečekám. Obálka nevypadá vůbec špatně a název knihy zní pěkně, to se musí Šeroprostoru nechat. Každopádně chci knihu přečíst co nejdřív, abych věděla, jestli se do budoucna podobným přílohám Pevnosti vyhýbat nebo ne.

A jako poslední přírůstek vám představím Antistresové omalovánky pro dospělé. Měla jsem doposud jen 101 mandal pro krásný den a Tajnou zahradu od Johanny Basford (více o omalovánkách zde). U těchto omalovánek jsem dlouho váhala, protože spousta obrázků se mi vůbec nelíbí, ale zase jich tam je spousta, které si vymalovat chci (hlavně zvířata, kterých tam je opravdu dost a vypadají krásně). A jelikož jsem od bratra dostala k narozeninám poukázku do Kanzelsbergeru, tak jsem se rozhodla, že si je pořídím, jelikož nic jiného jsem si v tu dobu u Kanzelsbergeru nějak neuměla vybrat, abych z toho měla radost. Autorky už chystají druhý díl a na facebooku je skupina, kam lidé vkládají své výtvory z téhle knihy, takže pokud do knihy nemůžete nahlédnout někde v knihkupectví, zkuste se podívat v této skupině.

Takhle jsem si zkrášlila úvodní stránku.

A nakonec všechny knížky pohromadě. Co na moje přírůstky říkáte? Máte některou z těchto knih doma, chtěli byste mít nebo jste už četli? Těším se na vaše komentáře :)

Kostičas, příběh ze světa jasnovidců a duchů

K přečtení Kostičasu od Samanthy Shannonové jsem se dostala díky (re)readingu pořádaném nakladatelstvím Host a jsem moc ráda, že jsem se zapojila, protože kdo ví, kdy bych se k němu jinak dostala. Jenže šance vyhrát druhý díl a jistota získat pěknou slevu na druhý díl mě zlákala k tomu, abych se na Kostičas vrhla teď. A rozhodně toho nelituji. Takže pokud někomu z vás Kostičas leží v knihovně, neváhejte se do (re)readingu zapojit, do konce srpna ho ještě stihnete hravě přečíst. Odkaz na (re)reading na facebooku zde.

 "Ráda si představuju, že nás na začátku bylo víc."

                                                                     - str. 9

O příběhu

Vítejte v Londýně roku 2059. Respektive v podsvětí Scionského Londýna, kde od svých 16 let pracuje Paige Mahoneyová, jež je nadána nadpřirozenými schopnostmi. Ostatně není sama, jasnovidců se nejen v podsvětí Londýna pohybuje víc než dost. Jenže režim Scion zakazuje veškeré jasnovidectví a jasnovidci jsou odsunuti na okraj společnosti. Aby přežili, musí se skrývat. Je pochopitelné, že slušná práce se potom shání dost těžko. Proto se mnoho jasnovidců dopouští zločinů, které jim ale slušně vynáší. Stejně jako Paige, jež je součástí gangu, který páchá vidozločiny. Šéfem tohoto gangu (tzv. vidopánem) je Jaxon Hall a Paige je jeho chráněnka (tzv. kočena). Gang má celkem 7 členů a říkají si Sedm pečetí (důležité pro děj). Gang je součástí syndikátu - zločinecké organizace jasnovidců, jež působí ve Scionském Londýně a jejichž členové se specializují na vidozločiny, při kterých dochází k využití světa duchů (tzv. éteru). Vidozločiny jsou považovány za velezradu, trestem je smrt.

Paige je vzácným typem jasnovidce - krajinochodcem. Nevidí aury jasnovidců, ale dokáže je vycítit svým "šestým smyslem". Krajinochodci dokážou vnímat snové krajiny, dotknout se jich, vkročit do nich a procházet se v nich, do jisté míry prostřednictvím nich manipulovat s lidmi. Snová krajina je vnitřek mysli, kde se ukládají vzpomínky, a dělí se na několik zón. Zatímco obyčejní lidé (tzv. amaurotici) jsou schopni zahlédnout jen její záblesky ve spánku, jasnovidci do ní mohou vědomě vstupovat. Paige zatím dokáže využít jen zlomek svých schopností a Jaxon ji využívá jako nástroj dohledu - prozkoumává sektor, ve kterém gang působí, nahlíží do snových krajin lidí a zjišťuje, co jsou zač nebo co skrývají.

Paige je se svým životem spokojená, ale musí ho tajit před svým otcem. A právě když je Paige na cestě domů, stane se něco, co její život obrátí vzhůru nohama. Vlak, kterým jede, začne být prohledáván. I kdyby nezjistili, že je Paige členem gangu, její život by byl beztak v ohrožení. Scion prostě usiluje o vyhlazení jasnovidců a žádný jasnovidec není v bezpečí. Paige se podaří díky svým schopnostem uniknout, ale právě díky tomu se dostane do hledáčku Refájcům, kteří ji unesou do Oxfordu - města, které před dvěma sty lety zmizelo z map. Tam, v Prvním Šeolu, se Paige setkává se Strážcem, snoubencem královny čisté krve a Paiginým dozorcem, který ji má trénovat, aby se Paige mohla stát rudokabátcem a bojovat proti Emejcům. Emejci jsou podivné bytosti, které se živí lidským masem a které čas od času útočí na město.

Paige je zde sice ve větším bezpečí než byla v Londýně a její schopnosti jsou dále rozvíjeny, ale i tak se chce vzepřít, utéct a vrátit se ke starému způsobu života. Protože všichni lidé jsou tu vlastně otroci Refájců, musejí poslouchat přísná pravidla a navíc nasazují svůj život v boji proti Emejcům, údajným nepřátelům Refájců. Přesto je většina rudokabátců Refejcům oddána a snad i vděčná, stávají se z nich beozhlední a krutí lidé. Paige je dokonce nasazena na útok proti svému vlastnímu gangu a navíc má na ní spadeno královna čisté krve. Útěk už není jen přání vrátit se ke svému gangu, ale i nutnost, aby si zachránila vlastní život. A Strážce? Jakou roli v tom všem bude hrát on? Jedno je jisté - oblíbíte si ho od první chvíle, protože je v něm něco magického a přitažlivého.


"Refájci měli ve tvářích něco, co znemožňovalo uhodnout jejich emoce."

                                                      - str. 236 

"Ty se nebojíš nebezpečí, Paige. Myslím, že z něj naopak čerpáš sílu."
                                                       - str. 362

 

 

Mé dojmy z knihy 

O knize bych mohla dál psát dlouhé hodiny, ale to by nikoho nebavilo číst. Autorka stvořila rozsáhlý a velmi komplikovaný svět a není v mých silách popsat jeho fungování. I tak doufám, že se mi podařilo srozumitelně vysvětlit vše důležité.

Pro spoustu lidí je začátek Kostičasu náročný, protože je zde spousta nových pojmů, což vám jistě hned došlo, jakmile jste začli číst tenhle článek. Pravděpodobně se budete často dívat do slovníčku na konci knihy. Možná ani hned plně neporozumíte všem pojmům a systému, který v Londýně vládne. Dalo mi práci dát to teď dohromady, vlastně jsem musela nahlížet do knihy, protože zpaměti bych to nedala. Ale rozhodně se tím nenechte odradit. Je pravda, že jsem trošku zběhlá ve čtení knih, při kterých je nutné nahlížet do slovníčku/rodokmenu/apod., proto mi to při čtení tolik nevadilo. Vše, co popisuji v druhém odstavci (systém Scionu a londýského podsvětí), je v knize vysvětleno, ale přece jen je toho trochu moc najednou a k lepšímu pochopení je lepší se ještě podívat do slovníčku.

Takže ano, je to zezačátku trochu náročnější, ale věřte že to není zase taková překážka. Autorka totiž umí psát velmi čtivě a kniha mě chytla hned od první stránky. Navíc hned po pár prvních stránkách se děj rozjede a už se nezastaví. Kostičas jsem začla číst večer a měla jsem problém knihu odložit a jít spát, tak mě to chytlo.

Uchvátil mě svět, který autorka stvořila. Svět jasnovidců, duchů a Refájců. Stránku za stránkou jsem příběh hltala a těšila se, co dalšího se na příští stránce o tomto světě dozvím. Ani chvíli jsem se nenudila, protože v knize nejsou žádné nudné pasáže plné rozvklelých popisů a příběh se pořád krásně posouval dopředu. Občas byl děj sice trochu předvídatelný, ale rozhodně ne moc, spíš měl člověk radost, že mu to došlo dřív než Paige :D A konec knihy - no, co očekávat od prvního dílu sedmidílné série. Jedna dějová linka se sice uzavře (a to jestli se Paige podaří utéct nebo ne), ale Kostičas je jen střípkem z tohoto světa a začátkem něčeho většího.

Kostičas je sice někdy označován nálepkou "young adult", ale tenhle typ literatury jinak nečtu. Tudíž nemám srovnání. Paige je sice 19 let a spousta postav je v podobném věku, ale ničemu to nevadí. A nějaká milostná zápletka tam sice je, ale jen okrajově a rozhodně to není popsáno jako v nějakém dívčím románu.

Nezbývá než říct, že Kostičas je skvělá kniha a že se nemůžu dočkat pokračování. Navíc celkové zpracování knihy je nádherné a když jsem Kostičas poprvé držela v rukou, věděla jsem, že ho jednou musím mít. Na dotyk je kniha strašně příjemná, její povrch je takový kožený/sametový, těžko popsat. Na vnitřní straně obálky je vepředu mapa Prvního Šeolu (na tu jsem při čtení úplně zapomněla :D) a vzadu systém řádů jasnovidců, který vytvořil Jaxon Hall.

Četli jste Kostičas? Co na něj říkáte?

Asgardia - skutečná sestra Země, jakkoli je odlišná

V rámci dobývání Pevnosti jsem se jako první pustila do Tiché planety od Julie Novákové. Autorku potkávám na různých conech, autogramiádách a křtech knih a už dlouho si od ní chci něco přečíst, proto jsem po téhle knize sáhla jako první. 

"A když první zářivý šíp slunce protne tmu, probouzí se naděje. Sleduj jeho cestu, osamělý poutníku, a nelezneš svůj osud."

Kniha vypráví příběh devíti lidí posádky Messengera, první lidské expedice na planetu Asgardia, jež by mohla být šancí lidstva na mezihvězdnou expanzi. Jsou do ní vkládány obrovské naděje, protože se jedná o první lidskou expedici mimo naší Sluneční soustavu. Příběh se odehrává ve zrhuba 100 let vzdálené budoucnosti.

Asgardia má velmi podobné podmínky pro život jako Země a je na ní poměrně bohatá fauna a flóra. Vědci prostřednictvím sond zkoumali planetu i její "obyvatele", zdaleka však nemohli objevit vše, a nejen proto je celá expedice velmi riskantní. Jelikož neobjevili žádné formy života s inteligencí na úrovni lidí nebo vyšší, mohla by planeta sloužit pro expanzi lidstva do vesmíru. I tak ovšem mají jen střípky informací o tamním životě a jedním z hlavním úkolů expedice je, dozvědět se více o tamních živočiších, rostlinách a podmínkách k životu. Ze záznamů sond zjistili, že se všechna zvířata dorozumívají pomocí světelných signálů, protože před miliony let byla na planetě řidší atmosféra a zvuk se špatně přenášel.  Pomocí zvuku se dorozumívá jen malý zlomek zvířat, a to v kombinaci se světelnými singály. Proč se tedy zvířata v průběhu let nevyvíjela a nepřizpůsobila se? A proč dosud neobjevili žádné predátory, ale jen býložravce (tzv. Světlýše bizonovité) a menší zvířata? Přitom je zřejmé, že mohutné býložravce něco loví, jinak by jich bylo daleko víc.

Posádka Messengera je po příletu na Asgardii v úžasu, protože planeta hraje všemi barvami a vše je naprosto jiné, než jak znají ze Země. Brzy ovšem úžas a nadšení vystřídá strach, protože jim hrozí smrtelné nebezpečí, o čemž se brzy přesvědčí na vlastní kůži. Zdá se, že se celá Asgardie obrátila proti nim a Země je 12 světelných let daleko, tudíž jakákoliv komunikace s ní je nemožná.

Čtenář hned od začátku knihy ví, že posádce hrozí nebezpečí. Jedna sonda byla poničena a když si vědec Harry Parton pouští záznamy, zjistí, co sondu poničilo a že na planetě není bezpečno. A na varování už je pozdě, protože než by se k nim zpráva donesla, už by dávno byli na planetě. Co na tom záznamu bylo se však čtenář dozví až ke konci knihy, takže celou dobu netuší, co se děje.

Autorka vytvořila úžasný barvitý svět s podivuhodnými živočichy a rostlinami. Chvílemi se mi vybavoval film Avatar, protože ten taky zářil všemi barvami a světýlky, ale Asgardie je méně kýčovitá a přitom úchvatná. Při popisech polární záře se mi až tajil dech a moc bych si přála něco takového vidět. Zároveň stvořila velmi napínavý příběh, který se četl skoro samo.

 "Ztemnělá planeta s lehce se třpytícím obalem atmosféry byla zkrášlena nárdelníky jasných barevných světel, tančících různě od pólů až k blízkosti rovníku. Světla byla jako živá, poskakovala, spojovala se a mísila v nádhernou duhu obemykající celou Asgardii."

Jen místy mi některé věty přišly trochu krkolomné, někde scházelo zájmeno, tudíž mi věta přišla nějaká divná a vracela jsem se, chvílemi jsem zase měla pocit že se některé věci zbytečně opakují. Třeba pocity lidí, protože příběh je vyprávěn z pohledu více osob, kteří cítí vesměs to samé. Nebo popis zvířete, který je jak u vědce, který sleduje záznam ze sondy, tak potom u botaničky, která zvířata pozoruje přímo na Asgardii. Nebo neustálé opakování toho, že na Asgardii je vše nejisté. Jsou to ovšem jen drobnosti, které se autorce dají odpustit, vzhledem k tomu že se mi líbil jak příběh, tak svět který vytvořila, a vzhledem k tomu že Tichá planeta je teprve její třetí kniha.

Na druhé straně dokázala autorka na čtenáře přenést úžas z něčeho nového, nepoznaného a krásného. Jde vidět, že má autorka ráda přírodu (studuje/studovala na Přírodovědecké fakultě), a možná i proto se mi kniha tak líbila. Vždycky mě totiž bavilo objevování nových světů a miluji přířodu.

Tudíž jsem s knihou spokojená a moc se mi líbila. Rozhodně to není poslední kniha, kterou jsem od autorky četla. Však už mám od ní koupený první díl scifi trilogie Blíženci, na který se teď těším ještě víc.

"Člověk není nikdy sám. Ani sám se sebou. Má vesmír. Obklopuje nás vždy a všude. Neustále jsme s ním v kontaktu. Neopustíme ho ani po smrti. Je to jedna z mála jistot, které máme."

Četli jste nějakou knihu od Julie Novákové? Máte rádi příběhy o poznávání nových světů? Těším se na vaše komentáře :)

Knižní přírůstky za květen a červen

Po dvou měsích vás vítám na mojí "chvástačce". Nebudu se na úvod vykecávat, protože toho je opravdu hodně, tak pojďme na to. 

Svět knihy

Čím jiným začít než Světem knihy, na kterém jsem strávila dva dny a skvěle si ho užila. Navštívila jsem spoustu stánků, přednášek, besed s autory a dvou křtů knih. Koupila jsem si šest knih. Stalkera od Larse Keplera, další díl napínavých detektivek dvou švédkých autorů, na který jsem se už dlouho těšila, protože Kepler je můj oblíbený autor a opět mě nezklamal. Recenze zde. Další knihou, kterou jsem si plánovala koupit, jsou Legendy české fantasy II. První díl jsem kdysi četla a přivedl mě k četbě českých autorů fantastiky, takže jsem druhý díl moc chtěla, i proto že je v něm příběh ze světa série Kladiva na čaroděje, kterou mám moc ráda, a příběh Pavla Renčína, který je také můj oblíbený autor. Ve sborníků jsou vlastně nové příběhy ze zavedených světů různých autorů. Terra Nullius (alternativní biologie a transhumanismus) a Capricorn 70 (space opera) jsou obojí antologie českých autorů, které nedávno vyšly, mají krásnou obálku (hlavně Terra Nullius) a strašně mě lákaly už od té doby co jsem věděla že vyjdou. Asi 4x jsem se na ně byla podívat a nakonec je koupila, což je mi podobný, prostě si je nemůžu koupit hned všechny. Nejvíc mě štve Terra Nullius, pro kterou jsem se vrátila až po křtu a tudíž jí mám bez podpisů. Válka pláství od Josefa Pecinovského byla také plánovaná, mám všechny předchozí díly a tohle je závěrečný díl celé série.

Konečně jsem si pořídila látkový obal na knihy (ten s nápisy vedle Legend české fantasy), ze kterého mám obrovskou radost a časem si určitě pořídím další. Na Světě knihy jsem se bavila přímo s majitelkou firmy, která obaly vyrábí, byla hodně ochotná a milá, pomohla mi vyzkoušet obaly na různé knihy, které jsem měla s sebou. Bavily jsme se i o obalu na menší paperbacky, které zatím nevyrábí, ale díky mě možná začne a bylo by to super, protože paperbacky se snadno zničí. U obalu a pod knihama potom vidíte úžasné pohlednice a sešity, které mám všechny podepsané od malířky Marie Brožové, která maluje obrazy pastelkama. Některé jsou sice dost přeplácené a ulítlé, ale některé jsou opravdu krásné. Jeden obraz malovala přímo na Světě knihy a před několika lety (snad 10) jsem jí potkávala v různých městech, kde vystavovala své obrazy na ulici, většinou někde u zámků nebo u jiných kulturních památek, proto jsem měla obrovskou radost když jsem tam na ní narazila. Prodává i záložky do knih, kalendáře, diáře... Doporučuji mrknout sem a sem. A poslední věcí, kterou jsem si koupila, bylo jedno číslo XB-1 a dvě starší jsem dostala zadarmo. Zbytek věcí, co jsem si odnesla, jsem už dostala zadarmo, starší vydání některých časopisů, ediční plány, reklamní letáčky, záložky, které mám nahromadě s jinými, proto je nemám na fotce, protože netuším které to byly. Toho Bulletinu se nelekejte, byla jsem na přednášce o současným egyptských povídkách a rozdávali to tam, myslela jsem že tam bude něco o knihách ale není, takže poletí do popelnice, protože tam bohužel nic moc zajímavého není.

Další knižní přírůstky

V květnu jsem si ještě krom knih ze Světa knihy koupila Vlčici od Zdeňka Žemličky, protože mám všechny další díly a nechtěla jsem je číst, dokud nebudu mít první díl. Sice nedávno vyšel v novém vydání, ale na mě to bylo dost drahé, takže jsem si radši sehnala první vydání za pár korun. V červnu jsem si potom nakoupila další knihy z edice Pevnost, protože jsem je našla opravdu levně. Více o edici Pevnost se můžete dočíst tady. 


Jeruzalémský masakr od Ondřeje Neffa je desátým dílem Agenta JFK, který jako jediný je nemožné sehnat za rozumnou cenu. Navíc jsem četla že je to nejhorší díl celé série a nebyla jsem ochotná do něj investovat, i když máme jinak agenta kompletního. Jenže co se nestalo, šla jsem do malého knihkupectví v malém městě, a tam jako jediný díl agenta měli zrovna tenhle... Navíc mě majitel/prodavač pár let zná a dal mi knížku jen za polovinu doporučené ceny. No co vám budu povídat, měla jsem fakt štěstí a docela i radost (tu měl hlavně přítel, protože ten díl strašně chtěl). Já měla radost hlavně z kompletní sbírky.  
Armagedon ve slevě od Seanan McGuire jsem koupila jako přílohu Pevnosti. Dlouho jsem váhala zda jí vzít, protože jde sice o městskou fantasy, kde se loví příšery, což se mi zamlouvá, ale hlavní hrdinkou je žena, takže jsem se bála nějaké ujeté slaďárny. Jenže mě tohle téma baví a o moc knihách na tohle téma nevím, tak jsem se rozhodla to zkusit. (Pokud někdo ví o takových knihách, tak sem s doporučením. Ale jak říkám, mám radši něco na způsob seriálu Supernatural, než příběhy s hrdinkou, která chodí/spí s anděly, upíry, vlkodlaky apod.)

Technika od Neala Ashera jsem měla v červnovém Knihobitovi, více zde.

Jelikož snad každý den vařím, protože už nebydlím s rodiči a polotovarů a jídel z jídelny jsem se už dávno přejedla, pomalu nakupuji i různé kuchařky. Oblíbila jsem si kuchařky z edice Apetit, protože jsou tématicky zaměřené, jsou celkem levné (299 Kč) a je v nich hodně receptů, které vypadají dobře. Někdy si kupuji i časopis Apetit. No a jelikož jsem byla na Apetit pikniku, kde měli zvýhodněnou cenu a dávali k nákupu dárky, tak jsem si koupila rovnou tři, a dostala k nim zástěru (konečně nebudu jak čuně :D) a docela pevné nákupní tašky.
Poslední kuchařka je Bioabecedář Hanky Zemanové, který jsem už dlouho chtěla a dostala jsem ho k narozeninám (spolu s kurzem vaření). Z větší části je to spíš encyklopedie, je v ní obrovské množství informací o nejrůznějších druzích obilnin, luštěnin, ořechů, semínek, olejů, atd. Doporučuju každému, kdo se trochu zajímá o zdravější způsob stravování než je současná česká kuchyně. A je v ní i poměrně dost receptů na zdravá jídla.

O omalovánkách pro dospělé jsem psala už v článku Co bylo a co bude. Obě knihy jsem si koupila v červnu, sice až po zkouškách, ale i tak jsem potřebovala odbourat ten nahromaděný stres. 101 mandal pro krásný den jsem si koupila, protože jsem na ně četla recenzi na některém z blogů. Stojí jen 99 Kč a na tu cenu je v ní opravdu spoustu obrázků k vymalování. Nejsou to klasické mandaly, protože ty jsou vždy v uzavřeném kruhu, ale mně to takhle vyhovuje víc. Tajná zahrada jsou úžasné omalovánky, které ručně kreslí Johanna Basford. Co jsem zatím viděla jiné omalovánky pro dospělé, tak její knihy u mě bezkonkurenčně vedou. Víc se dozvíte v plánovaném článku.

Tak to by bylo všechno,  celkem 29 nových kousků. Docela hezký komínek, co říkáte? :D Snad aspoň někdo bude mít chuť si přečíst moje dlouhé povídání :) Co na moje knihy říkáte, máte/četli jste/chcete si koupit? 

O edici Pevnost a mojí sbírce

Knihy z edice Pevnost vychází od roku 2005, což je už deset let. Vycházely jako příloha časopisu Pevnost a samostatně potom o tři měsíce později. Takže kdo si koupil knihu rovnou s Pevností, měl knížku dřív než se vůbec objevila v knihkupectvích a navíc jí měl i cenově výhodněji. Dnes už to takhle moc nefunguje, ale o tom později.

A co že je ta Pevnost vůbec zač? Je to časopis pro milovníky scifi, fantasy a hororu. Píše se v ní o knihách, filmech a hrách z těchto žánrů. Je skoro jediný na českém trhu. Skoro, protože ještě vychází XB-1, původně Ikarie, kde jsou také recenze na knihy, filmy a hry a články o nich, ale v daleko menší míře než v Pevnosti a hlavní jsou povídky. Pevnost je moje srdcová záležitost a proto na ní nedám dopustit, i když se hodně změnila. Pevnost mi otevřela svět scifi a fantasy a díky ní moje knihovna vypadá tak, jak vypadá. Neustále z ní čerpám inspiraci a vždycky byla mým průvodcem v tom obrovském množství scifi a fantasy literatury. Čtu jí už pět let a nevynechala jsem ani jedno číslo.

V edici Pevnost vycházejí knihy především českých autorů. Zahraniční autoři jsou spíš výjimkou a je jich opravdu málo (např. Michael Starling). I když ne vždy je to jasné na první pohled, takový Denny Newman je český autor. Z mých 77 knih bych zahraniční autory spočítala na prstech jedné ruky. V edici vychází jak knihy matadorů české fantastiky (Josef Pecinovský, Ondřej Neff, Jaroslav Mostecký), tak knihy méně známých autorů (Jana Rečková, Zdeněk Žemlička), začínajících mladých autorů (Jan Kotouč, Julie Nováková) nebo autorů, o kterých uslyšíte poprvé a možná i naposledy. Co se týče žánrů, najdete zde scifi a fantasy v nejrůznějších podobách, horor i humor. Můžete se tak setkat s upíry, draky, čaroději, mimozemšťany, zombíky... Najdete tu jak povídkové knihy (Vzpoura mrtvých Otomara Dvořáka, Pískožrouti Dennyho Newmana), tak série o několika dílech (Plástev Josefa Pecinovského, Vlčice Zdeňka Žemličky), ale samozřejmě také samostatné knihy s ukončenými příběhy. Výběr je opravdu široký.

Wolf Publishing

Za těch deset let edice Pevnost prošla dvěmi většími změnami, a proto má edice tři různá grafická zpracování a dva formáty (grrrr). Nejdříve knihy vydávalo nakladatelství Wolf Publishing, které edici odstartovalo vydáním Vlčice Zdeňka Žemličky a v edici vydalo celkem 29 knih. Dnes už nakladatelství nefunguje a sehnat tyto knihy jde už jen přes bazary nebo při troše štěstí ve specializovaných knihkupectvích (třeba Krakatit v Praze prodává několik knih za směšně nízkou cenu - 5 Kč). Vlčice se mi ze všech knih z těchto vydání líbí asi nejvíc. Knížky mají malinká písmenka a jejich vzhled není graficky moc jednotný, až na ten černý proužek nahoře.

Potom se do vydávání pustilo nakladatelství Epocha, které knihy z edice vydává dodnes. Nejdříve knihy vycházely v podobě, kterou vidíte na fotce pod tímhle odstavcem. Takhle vyšlo 57 knih, což je docela slušný počet. Oproti předchozímu grafickému vzhledu jsou tyhle knížky krásně jednotné a v knihovně vypadají skvěle. Styl kreseb na obálce je úplně jiný, neumím posoudit jestli lepší nebo horší, oba typy mají něco do sebe.

Epocha č. 1

 A teď už se dostáváme k nejnovějšímu vzhledu knih. Popravdě - když jsem se dozvěděla, že se vzhled knih změní, byla jsem trochu naštvaná. Zase jedna série knih, která nikdy nebude jednotná. Na druhou stranu jsem tu potřebu změny chápala, protože se změnila i celá Pevnost a předešlý vzhled knih už působil hodně zastarale a knihy by v knihkupectví nejspíš nikoho nezaujaly. Takže ve výsledku mě nejvíc naštvala změna formátu a ta mě štve doteď. Ale opět uznávám, že takhle kniha působí i se čte líp.

Epocha č. 2

Takže poté, co jsem se smířila s tím, že z pevnostních knih jednotná sbírka prostě být nemůže, jsem uznala, že teď vypadají knihy opravdu krásně, obálky jsou úchvatné a celková grafika se mi zamlouvá. Pořád si knihy zachovávají jednotný vzhled (písmo, umístění loga, názvu, apod.), takže jde vidět že patří k sobě a je radost se na ně dívat. Teď se na každý nový svazek těším ještě víc. Zatím vyšlo tuším 9 knih.

Je tu ještě jedna změna, se kterou tak úplně nesouhlasím, a to že vychází nové knihy z edice a nejsou jako příloha k Pevnosti. Za tímhle názorem si stojím, knihy z edice Pevnost by prostě měli vycházet s Pevností. Nevím kdo tohle rozhoduje, jestli je to čistě na Pevnosti nebo na nakladatelství, ale prostě mě to štve a mrzí. Už jenom proto, že nebudu mít každý nový svazek hned. Navíc cena je oproti dřívějším knihám taky někde úplně jinde, takže Vlčici jsem si radši sehnala v prvním vydání a na poslední dva díly Plástve jsem si musela počkat. Důvody sice pochopím, ale neznamená to, že mi to bude jedno.

A teď už vám ukážu mou sbírku pevnostních knížek. Pokud jsem se nepřepočítala, je jich 77. Krásně mi to vyšlo :) Na horní poličce mám všechny díly Plástve (1. díl v původním vydání Wolf Publishingu) a dva nové díly Vlčice. Zatím to mám takhle pomíchané i s jinými knihami, plánuji to trochu lépe zorganizovat, ale jak, když nějaký díl mám ve starém formátu, nějaký v novém, a od autora mám ještě další knihy mimo edici Pevnost. Jelikož mám ráda nějaký systém v řazení knih, tak mě tohle trochu mučí.

Radši nebudu říkat, kolik knih mám z této sbírky přečtených, místo toho vysvětlím, proč jich mám tolik. Jak jsem už psala, Pevnost kupuji pravidelně a za těch 5 let se mi něco nasbíralo (spíš za 4 roky, v poslední době byly přílohou hodně nepevnostní knížky). No a potom za to může Svět knihy, kde jeden kus stál asi 20 Kč a já si nabrala úplně všechno, co tam bylo a co jsem doma neměla. Poslední část sbírky jsem si pořídila před pár dny, a to právě ty nejstarší knihy. Sice jsem kolem nich v Krakatitu chodila už nějakou dobu, ale teď jsem se rozhodla si je v rámci dobývání pevnosti pořídit. No a takhle to všechno dopadlo. Proto jsem se rozhodla projektu zúčastnit a trochu zatočit s těmi nepřečtenými kousky (a že jich je!).

Knihobit #1

Dnes jsem si vyzvedla můj první knihobití balíček. Knihobit se rozjel teprve nedávno, tento červnový balíček je teprve druhý, ale od první chvíle je o něj obrovský zájem a nadchl spoustu knihomolů, včetně mě. Jde o to, že si objednáte knihu (novinku za posledních 60 dní), dostanete k ní i několik menších dárečků, ale všechno je pro vás tajemstvím, dokud balíček neotevřete. Skvělé je, že vyplníte jaké žánry vás zajímají a pokud máte účet na goodreads/databázi knih a dáte jim odkaz, tak zkontrolují, že knihu nemáte.

K čemu že to je dobré, kupovat zajíce v pytli? Ano, někomu to připadá jako nesmysl, ale mě to od první chvíle nadchlo. Určitě nejsem sama, kdo má rád překvapení a rád dostává knížky, ale všichni se mu bojí knihy k narozeninám nebo Vánocům kupovat. Už je to tolik let, co jsem nedostala knihu jako dárek a nevěděla dopředu, jaká kniha to bude. Takže jsem se na balíček strašně těšila a byl to úžasný pocit. Rozhodně jsem si Knihobita neobjednala naposled.

A teď už k samotnému rozbalování a obsahu balíčku.

Ještě neotevřený balíček. Vlezla mi na něj v momentě, kdy jsem si k tomu sedla a odlepila lepicí pásku. Asi mě chtěla ještě chvíli napínat :)

První nakouknutí do balíčku. Plakát! Sovičky! Co je to za knížku?! Zato časopis Válka jsem poznala hned a velkou radost z něj zrovna neměla.

Obsah balíčku v celé své kráse.

Jako první jsem rozbalila plakát a hned se do něj zamilovala. Naprosto vystihuje mé pocity. Co vystižnějšího může ohledně knih být? :D Jsem z něj opravdu nadšená, přemýšlím že si pro něj pořídím nějaký rámeček a zarámuji si ho. A rozhodně si ho pověsím někam ke svým knihovnám. Takže plakáty s knižní tématikou do příštích balíčků? Ano, ano, ANO!

Potom mi pod ruku přišly krásné dřevěné malé kolíčky s barevnýma sovičkama. Pro sovičky mám slabost. Nejdřív jsem si říkala, že nevím na co je použiju. Potom jsem si všimla provázku, který u nich je, a docvaklo mi to. Provázek pověsím na zeď a kolíčkama si na něj budu přicvákávat fotky, obrázky, poznámky, cokoliv co budu chtít mít na očích. Třeba nějaký seznam knih, které chci v nejbližší době přečíst. Nebo fotky obálek knih, které mám ráda.

Poté jsem se konečně vrhla na knihu. Nebo na dopis? Kdo si to má v té euforii pamatovat :D No nejspíš jsem se mrkla na titul knihy a pak si přečetla dopis, ve kterém se o knize něco málo píše. Dostala jsem/koupila jsem si scifi Technik - autor Neal Asher, který je pro mě naprosto neznámý. Kniha má nádhernou obálku. Při čtení anotace můj zájem vzbudila věta: ,,Je docela možné, že Thomb má v mozku uloženy informace o sebevraždě celé jedné mimozeské rasy." Nebo také: ,,Užitečný by jim mohl být i amfidapt Chanter, který studuje kostěné sochy, vytvářené Technikem z pozůstatků jeho obětí." No, opravdu by mě zajímalo, co je to za potvoru na obálce :D Kniha vypadá zajímavě a těším se, až si jí přečtu. Samozřejmě to nebude hned, protože se v červenci účastním několika čtecích projektů, ale rozhodně se do ní pustím co nejdřív to půjde. Myslím si, že nebýt Knihobita, tak bych se k této knize nejspíš nedostala (leda že by o autorovi a jeho knihách napsala moje milovaná Pevnost).

Mezi další drobnější dárečky potom patří placka ze Hry o trůny, aspoň myslím. Na seriál se nedívám, ale knihy miluju, proto jsem ráda že na placce není název seriálu, na který jsem tak trochu alergická (na název seriálu a šílenství kolem seriálu). Potom v balíčku byly dvě záložky a jedna vizitka/záložka, a 25% sleva na audioknihu. Ještě nevím jestli slevu využiju, protože audioknihy moc neposlouchám, ale možná je nejlepší doba začít.

Posledním dárečkem byl časopis Válka, který mě tedy vůbec nenadchl. Války opravdu nemám ráda, každý jiný časopis z vydavatelství Extra Publishing by mě potěšil víc. Sama si kupuju pravidelně Přírodu a jeden čas jsem kupovala i 100+1 a Živou historii. No, nedá se nic dělat, ale do příště bych uvítala trochu lepší rozdělení časopisů (viděla jsem, že někdo měl v balíčku 100+1). Dát Válku třeba tomu, kdo má zaškrtnutou válečnou literaturu, Živou historii tomu, kdo zaškrtne historickou literaturu. Nebo alespoň vzít v potaz, zda časopis putuje mužskému nebo ženskému pokolení, což si myslím že je celkem reálné a nedá to moc práce navíc. To je moje jediná výtka k mému balíčku.

Takže abych to shrnula, jsem s balíčkem spokojená. Při čekání na konec měsíce jsem přemýšlela, jakou knihu asi dostanu, udělala si takový seznam knih, které chci aby tam byly. No samozřejmě jsem byla úplně mimo :D Což je na jednu stranu dobře, protože má člověk opravdu překvapení a dostane se ke knihám, kterých by si jinak možná ani nevšiml.

Takže děkuji Knihobitu za pěkný balíček a těším se v budoucnu na další :)

A nakonec pár fotek pro kočkomily :) Protože každý kočkomil ví, že kočky zbožňují krabice. Takže jsem udělala radost i mým dvěma kočičkám, hlavně té jedné, která v ní právě teď spokojeně chrní.

 

 

Knižní přírůstky za duben

V dubnu jsem se docela krotila, až mě to samotnou překvapuje. Možná za to může blížící se Svět knihy a snaha trochu si na něj našetřit? Nebo se držím svých předsevzetí ohledně nakupování knížek? Kdo ví, každopádně jsem moc ráda, že jsem moc neutrácela, ale zároveň si pořídila knížky, ze kterých mám opravdu radost a do kterých jsem se brzy pustila. 

Ztracenou manželku od Alyson Richmanové jsem si koupila v Levných knihách. Přečetla jsem si totiž krásnou recenzi na blogu Knižní útočiště (klik sem rovnou na recenzi), a přestože to není žánr ani typ literatury, který preferuji, recenze mě nadchla a chtěla jsem knihu mít. I proto na recenzi dávám odkaz, protože já sama tak pěknou recenzi nenapíšu a třeba naláká i někoho z vás, takže doporučuji přečíst ;) Knihu jsem začala před pár dny číst a je opravdu krásně a chytlavě napsaná, autorka umí dokonale popsat atmosféru, kniha mě úplně chytla u srdce. Jen konec je prý opravdu dojemný, tudíž si ho nechám raději na čtení doma, aby mě nerozbrečel v tramvaji :D

Další tři knihy jsem si koupila u Dobrovského, protože jsem tam měla 30% slevu. Marťana od Andyho Weira jsem moc chtěla, je to přesně taková scifi, jakou mám ráda - snaha o přežití na cizí planetě, na vesmírné lodi, a nesejde na tom, jestli hrdiny ohrožují mimozemské bestie nebo se pouze snaží přežít, protože jim třeba selhala technika, uvízli někde apod. Četla jsem na něj samé dobré ohlasy, i když na druhou stranu mě to trochu odrazovalo, protože nemám ráda když se kolem některých knih dělá moc velký humbuk. Na Marťana jsem se vrhla hned jak jsem si ho přinesla domů a přečetla jedním dechem. Úžasná knížka. Marco od J. Adler-Olsena je pátý díl série severských detektivek. Tohohle autora jsem si hodně oblíbila, mám od něj přečtené 3 knihy, čtvrtá čeká na přečtení a nejspíš se na ní v nejbližší době vrhnu, abych si mohla přečíst i tu pátou. Potom jsem si koupila další díl Bleache, mám teď nasyslené a nepřečtené čtyři díly, takže až se na to vrhnu, tak si to pěkně užiju a posunu se v příběhu o pěkný kus dál. Zatím se mi do toho moc nechce, protože se blížím k poslednímu vydanému dílu a děsím se toho, až budu dva nebo tři měsíce čekat na nový díl.

Pekelnou šlehu od Martina D. Antonína mám už taky přečtenou. Jde o o osmý díl série Kladivo na čaroděje a na knížku jsem se těšila už několik měsíců. Kladivo kupuju a čtu hned po vydání, je to jedna z mála vyjímek, jinak knihy syslím a čtu až po měsících, ne-li po letech od jejich zakoupení. Byla jsem dokonce na křtu, ze kterého jsem psala reportáž. Stala se mi ale taková nemilá věc, v knížce totiž nebyly vytištěné některé stránky, a to hned na začátku. To člověka pěkně nakrkne, když se na knížku těší tak dlouho, s chutí se začte a pak bum... Knížku mi samozřejmě vyměnili, ale musela jsem čekat celý víkend a přišla jsem o autogram. Naštěstí byl autor na další literární akci, tudíž jsem si jí nechala podepsat znovu a mám jí i s originálním věnováním. Takže nakonec vše dobře dopadlo a knížka byla super. A teď zase čekat několik měsíců na další díl...

Na Marťana a Pekelnou šlehu napíšu minirecenze, spolu s třetím dílem Stopařova průvodce, kterého jsem přečetla taky v dubnu. Bohužel nemám čas ani chuť psát normální recenze (možná na Marťana napíšu, uvidíme), škola mě bohužel jak psychicky, tak fyzicky vysává a večer si tak raději odpočinu. Naštěstí to za měsíc a kousek celé skončí (doufejme) a potom se budu blogu věnovat daleko víc.

Co říkáte na moje dubnové přírůstky? Věřím že se vás najde pár, kdo četl Marťana nebo Pekelnou šlehu :)

Vítejte na Arrakisu

Duna od Franka Herberta je beze sporu klasika scifi, která stojí za pozornost. Před Vánocemi vyšla u Baronetu v luxusním vydání a já si řekla, že ji chci mít doma. Dozvěděla jsem se o ní už dávno a těšila se, až si jí přečtu. Pustila jsem se do ní začátkem února a bohužel jsem si vybrala opravdu špatnou dobu na čtení složitější knihy, jako je právě Duna, protože jsem byla na nervy z učení se na zkoušky a ze školy obecně. Duna prostě není ideální odpočinková četba na dny, kdy je člověk psychicky i fyzicky vyčerpaný. A strašně mě to mrzí, protože ať je kniha jaká chce, pokud se člověk nemůže začíst a čte knihu nekonečně dlouho (v mém případě dva měsíce), tak se to musí negativně podepsat na dojmu z knihy.

Děj
Duna nás zavádí do daleké budoucnosti na pouštní planetu Arrakis, kde je takový nedostatek vody, že lidé žijící v poušti musejí nosit speciální oděv, který filtruje jejich vlastní tekutiny, aby je mohli znovu využívat. Voda je natolik vzácná, že si jí berou i od mrtvých. Na Arrakisu žijí velmi nebezpeční, obrovštví pouštní červi, kteří jsou nějak spjati s kořením. Kvůli červům nemohou lidé chodit po poušti normálním krokem, protože červi jsou přilákání pravidelným zvukem, duněním. Také se jim příliš nelíbí, když lidé těží koření, takže je to taky velmi nebezpečná činnost. A že se koření těží opravdu hodně, protože ho potřebuje Kosmická gilda (CHOAM) k mezihvězdnému cestování, na který si vytvořila monopol. Koření využívá i Bene Gesserit, starověká ženská škola duševního a tělesného výcviku, která přijímá převážně ženy. Jessica touto školou prošla, oplývá mimořádnými mentálními schopnostmi a snaží se svůj výcvik předat Paulovi. Mimo to koření omlazuje a podporuje mentální schopnosti. A jelikož se koření nachází pouze na Arrakisu, vše se točí kolem něj.


Hned od začátku knihy sledujeme Paula Atreida, syna vévody Leta a Jessicy. Leto Artreides byl pověřen imperátorem k vedení planety Arrakis. To se ale nelíbí baronu Vladimiru Harkonnenovi, kterému byl Arrakis odejmut, a tak se začně snažit získat planetu zpět pod svou navládu. A že se neštítí ničeho.

"Začátek je doba, kdy je třeba pečlivě dbát o co nejpřesnější rovnováhu. To ví každá sestra z Bene Gesseritu. Než se tedy začnete zabývat poznáváním života Muad'Diba, dbejte v prvé řadě na to, abyste ho zařadili do jeho doby: narodil se v 57. roce vlády padišáha imperátora Shaddama IV. A obzvláště dbejte na to, abyste ho umístili do jeho světa: na planetu Arrakis. Nechť vás nemýlí skutečnost,
že se narodil na Caladanu a že na něm prožil prvních patnáct let svého života. Jeho světem provždy zůstane Arrakis, planeta známá jako Duna."
PRINCEZNA IRULÁN:
PRAVÁ KNIHA O MUAD'DIBOVI

Paul je velmi chytrý, je nadán mimořádnými mentálními schopnostmi, je skvělý v boji a navíc získal mnoho od své matky, která se ho snažila vycvičit podle Bene Gesseritu. A co teprve když se dostane ke koření a jeho mentální schopnosti se tak projeví naplno. Paul musí hned na začátku podsoupit těžkou zkoušku a jsou na něj kladeny vysoké nároky. Postupně se navíc seznamuje s proroctvím fremenů, které se začíná pomalu naplňovat. 

Víc k ději vám už neřeknu, protože nechci spoilerovat :)

Hodnocení

Dunou jsem se sice těžce prokousávala, ale nemůžu říct, že by se mi nelíbila. Zaujalo mě v ní strašně moc věcí, které se mi líbily. Vykreslení pouštního světa, obrovští pouštní červi, koření které propůjčuje zvláštní schopnosti, fremeni (pouštní lidé) a jejich dovednost přežít v poušti, benegesseritský výcvik, mentální schopnosti...Postavy, které mi přišly úžasné, které jsem si oblíbila nebo které jsem nesnášela. Všechno tohle se mi líbí, jen by to asi chtělo trochu jinou formu psaní. Místy mi děj přišel příliš zdlouhavý, vlastně celá Duna je dlouhá kniha (583 stran) a přitom se v ní toho zase tolik neděje. V knize napínavá místa ale nechybí, je jich tam spoustu, ale také je tam spousta povídání o intrikách (intriky v intrikách jiných intrik), spousta myšlenek, kdy sledujeme vnitřní pochody Paula a jiných postav, které není vždy lehké pochopit. Je tam i spousta fanscinujících nápadů, u kterých jsem byla v úžasu, scény, které mě naprosto pohltily. Některé části příběhu, které by zasloužili více stránek, jsou ale vynechány a nejsou třeba vůbec popsány, což je škoda vzhledem k tomu, že je naopak spousta míst, která jsem četla úplně bez zájmu. 

Věřím, že číst Dunu v lepší náladě a v lepším období, tak se mi bude líbit daleko víc. Ale určitě nelituji toho, že jsem Dunu četla. Když jsem jí dočetla, tak jsem si dokonce řekla, že chci vědět, co bude dál. Kniha má sice uzavřený příběh, ale působí na mě dojmem, že jde pouze o úvod do mnohem rozsáhlejšího příběhu. Což není jen dojem, protože Duna má celkem asi 6 dílů. Proto si říkám, že si Dunu v budoucnu určitě znovu přečtu, nebo se pustím do pokračování.

Knihu bych určitě doporučila všem, kdo mají rádi scifi. Ale je to asi jako s každou klasikou - patří k povinné četbě, někomu bude připadat nesnesitelně nudná, někomu úžasná a nedá na ní dopustit. Rozhodně je potřeba mít na ní správnou náladu a nečekat kdovíjak akční scifárnu. Frank Herbert stvořil zajímavý svět, který stojí za pozornost každého správného scifisty. Ukrývá v sobě spoustu zajímavých myšlenek a nápadů a je na každém čtenáři, co si z přečtení Duny vezme.

Po napsání recenze a s čím dál větším odstupem ve mě Duna zanechává silný dojem.

Ukázky

"Strach zabíjí myšlení. Strach je malá smrt přinášející naprosté vyhlazení. Budu svému strachu čelit. Dovolím mu, aby prošel kolem mne a skrz mne. A až projde a zmizí, točím se a podívám se, kudy šel. Tam, kam strach odešel, nic nezůstane. Zůstanu pouze já."

" A to, co viděl, byla časová souvislot uvnitř této jeskyně, víření možností sem zaostřených, v němž nejnepatrnější pojev - mrknutí oka, bezstarostné slovo, přesunuté zrnko písku - dával do pohybu gigantickou páku procházející celým vesmírem. Viděl násilí, jehož důsledek spočíval na tolika proměnných, že jeho sebemenší pohyn vyvolával obrovské přesuny v celkovém obrazci. .................... Bezpočet možností - linie z tého jeskyně vybíhaly vějířovitě, a podél velkého počtu těchto důsledkových linií spatřil svoje vlastním rtvé tělo, z jehož otevřené rány od nože prýštila krev."

"Jaké smysly to vlastně postrádáme, že nemůžeme vidět a slyšet kolem sebe jiný svět?"