Kladivo na démony od Jiřího Pavlovského

Něco málo o sérii Kladivo na čaroděje 

Kladivo na čaroděje je série, kterou mám strašně ráda, protože kombinuje humor, akci a magické prvky v reálném světě - tudíž vše, co mám ráda. Do této série přispívá více autorů, mým nejoblíbenějším je jednoznačne Jiří Pavlovský, zakladatel série. Jeho knihy jsou nejhumornější, nejzábavnější... a prostě nejlepší.

Nejmíň oblíbeným autorem je pro mě Darek Šmíd, autor 9. dílu - Žrádla pro psy. Tenhle díl jsem zkoušela číst asi třikrát, ale prostě se do něj nemůžu začíst. Autorův styl mi tak nesedl, že prostě nejsem schopná knížku číst. Takže Kladivo na démony byl takový můj balzám na duši kde jsem si znovu připomněla, proč mi tahle série tolik učarovala.

Neskutečně se těším na každý další díl a začínám si říkat, že těšení se je sice hezké, ale ta muka z čekání jsou strašná. Co jsem se dozvěděla na besedě na Světě knihy, tak 12. díl ukončí první "sérii" Kladiva a na druhou sérii si počkáme minimálně rok, možná i víc... Nejspíš si dám mezitím re-reading celé 1. série.

A pro ty, co ještě netuší - 11. díl vyjde v Pevnosti č. 8/2016, což mě z mnoha důvodů velmi mile překvapilo. Jednak jsem čekala, že další díl vyjde v říjnu, jak se píše na stránkách nakladatelství, jednak bych takovou přílohu v Pevnosti opravdu nečekala, no a nakonec to nejlepší - Pevnost mám předplacenou od Světa knihy, taky se nemusím tohle číslo snažit sehnat a bude na mě čekat ve schránce, za což jsem strašně ráda, protože tohle číslo půjde nejspíš dost na dračku. Obzvlášť pokud v Pevnosti vyjde dřív než půjde sehnat v knihkupectví, což je mi zatím nejasné, jestli to tak opravdu bude, ale s knížkami z edice Pevnost to tak bývá. Jen doufám, že knížka opravdu vyjde tak jakse plánuje.

A teď už k samotné knize.

Kladivo na démony

Kniha začíná celkem zostra - nejdřív chce Felixe někdo zabít, načež čtenáře rozseká Pavlovského humor. A vy hned víte, že to bude zase jízda. Krom toho že jde Felixovi o krk se začnou dít divné věci - velice zvláštní útoky na lidi, kteří nemají s Felixem nic společného. Když ve stejnou dobu zničeho nic zemře skupinka lidí a vypadá to, jako by spadli z desátého patra, dojde i naší sebrance, že se děje něco hodně divného. A k tomu ta červená krabice, kterou objeví. Jak to spolu souvisí? A kdo chce zabít Felixe? Otázku proč si někdo přeje Felixovu smrt můžeme v tomto případě úplně vynechat.

,,Takže, máme úkol. Přijít na to, kdo mě chtěl zabít."
,,Tak to máme komplet Českou republiku a pár přilehlých oblastí," řekl Vincenc.
,,V podstatě je podezřelý každý, koho jsi v životě potkal," doplnil Walter.
,,Plus pár lidí, kteří o tobě jen slyšeli."

                                                     - Jiří Pavlovský, Kladivo na démony, str. 10-11

Felix, Klaudie, Vincenc a Walter se pustí do vyšetřování a nebyli by to oni, kdyby neohrozili sebe i všechny kolem sebe. Třeba při zběsilé jízdě autem Prahou, kdy se  Felix s Klaudií předvedou v celé své kráse. Felix se dokonce podívá na jedno ne moc příjemné místo, kam běžný smrtelník vkročí jen jednou za život. Felix je sice Felix, ale podaří se mu vyváznout zaživa?

Můj názor na knihu

Napětí, smích, zábava, smích a ještě jednou smích. Asi tak bych vystihla to, jak se mi knížka líbila. Proto mám Pavlovského tak ráda, protože se polovinu knížky popadám za břicho. Třeba u úryvku výš nebo u oné jízdy autem. A zároveň je v knize i dost napětí a akce.

Knížka se čte jedním dechem a jelikož je tenoučká, přečtou ji za odpoledne i pomalejší čtenáři jako jsem já. Až jsem opravdu litovala toho, že byl tak rychle konec. I když pravda, kdyby knížka byla tak třikrát delší tak se uchechtám k smrti.

Taky jde znát, že se 1. série blíží ke svému konci a konečně se dočkáme odpovědi na některé otázky, které máme už celou sérii.

Nejvíce mě mrzí to, že jsem si tyto postavy opravdu hodně oblíbila, a podle toho co Pavlovský opakovaně říká si jich užiju poslední dvě knihy a budu se s nimi muset rozloučit... Budou mi chybět A už teď jsem si jistá, že se k nim budu vracet znovu a znovu.

Ještě jsem vás nepředsvědčila, abyste se do série Kladivo na čaroděje pustili?

Jackaby od Williama Rittera

Jackaby od Williama Rittera je kniha, která mě zaujala hned jak se objevila na pultech knihkupectví, a to jak po vzhledové, tak obsahové stránce. Měla by být kombinací Doctora Who a nového, seriálového Sherlocka Holmese, což mě hodně zaujalo, protože Doctora Who mám moc ráda a detektivky taky. Obálka je nádherná a na dotek sametová, že jakmile jí vidíte naživo, už jí nechcete dát z ruky. Já jsem jí v knihkupectví nechala, ale jen proto, že jsem doufala, že jí najdu v prosincovém Knihobitovi. A tak se taky stalo a měla jsem neskutečnou radost. Jak jsem byla s Jackabym spokojená?

O příběhu

Jackaby je velice neobvyklý, svérazný a tak trochu ujetý detektiv, který zkoumá nadpřirozené jevy. Příběh je však vyprávěn z pohledu Abigail Rookové, která v roce 1892 přicestovala do New Fiddlehamu. Protože nemá kde bydlet a má hluboko do kapsy, začne si shánět práci a narazí na zvláštní inzerát. Místo asistenky vyšetřovací služby ji zaujme a to ji přivede k samotnému Jackabymu. A k jeho velice neobvyklému domu plného zvláštních překvapení.

Jackaby není z Abigail zrovna dvakrát nadšený, ale objeví se případ záhadných vražd, na kterých začne Jackaby pracovat. Navíc se Abigail nenechá jentak odbýt a tak to s ní Jackaby jeden den zkusí. Zjistí, že Abigail není úplně k zahození, spíš naopak. Jackabyho skvěle doplňuje, protože se drží více při zemi a všímá si obyčejných věcí, které Jackaby ve svém podivuhodném vlastním světě jaksi míjí.

Podaří se této neosourodé dvojici vypátrat sériového vraha, aby to ve zdraví všichni přežili?

Můj názor na knihu

Jackaby splnil má očekávání na 100%. Jsem naprosto nadšená a nemůžu se dočkat dalších knih. Ano, podobnost s Doctorem Who je dost znatelná a Jackabyho jsem si zamilovala úplně stejně jako Doctora. Prostě mám pro potrhlé geniální sympaťáky slabost :)

Od první do poslední stránky jsem si čtení slovo od slova vychutnávala a strašně mě bavilo. Užívala jsem si atmosféru knihy, vylomeniny Jackabyho, zkoumání jeho domu a jeho prapodivných obyvatel, nadpřirozené prvky i samotné vyšetřování.

Stránky ubáhaly jedna za druhou a nemohla jsem knihu odložit, dokud jsem jí nepřečetla. Místy jsem se smíchy popadala za břicho, jindy jsem se zase trochu bála.

Pravda je, že detektivní linka není kdo ví jak převratná a vymakaná. Je trochu předvídatelná, holt na konci asi nebudete moc překvapení při odhalení vraha. Ale od toho tu přece máme jiné knihy.

Pokud budete od Jackabyho čekat perfektní kriminální zápletku, tak budete zklamáni. Pokud si však chcete přečíst zábavnou a ujetou knihu a milujete Doctora Who, tak budete spokojení stejně jako já.

Určitě mi dejte vědět, jestli si knihu chystáte přečíst, nebo jak se vám líbila. A máte rádi Doctora Who? Těším se na vaše komentáře :)

 

Tvář strachu od Deana Koontze, mistra thrilleru

Po přečtení Bouře mečů od Martina jsem měla takové období, kdy mi nešlo se začíst do žádné knihy. Zkoušela jsem různé žánry a autory, ale cokoliv jsem rozečetla mě nebavilo. Potom mě napadlo, že bych si mohla přečíst Tvář strachu od Deana Koontze, protože jsem knížku už četla a věděla jsem, co od ní můžu očekávat. Navíc je to knížka hodně tenká, takže je rychle přečtená. A ono to zafungovalo a překonala jsem svou čtecí krizi.

O autorovi

Nejdřív bych ráda řekla pár slov o Deanu Koontzovi. Kdysi byl mým nejoblíbenějším autorem, mám doma všechny knihy, které u nás kdy vyšly, a až na dvě vyjímky je mám všechny přečtené. Autora jsem si zamilovala díky tomu, jak umí kombinovat žánry, které mám nejraději. Jeho knihy jsou většinou směsicí thrilleru, detektivky, hororu a nadpřirozených prvků. Hlavní hrdina často utíká před nějakým zlem a knihy jsou velmi napínavé. Tvář strachu je pro mě jedna z nejlepších autorových knih.

O příběhu

Graham Harrison má nadpřirozené schopnosti a je i tak trochu jasnovidec. Mívá vidiny událostí, které se v nejbližší době stanou. Jenže není o co stát, protože vidí vraždy. Dokáže také zahlédnout útržky toho co se stalo, když se dotkne něčeho z místa činu. Graham tak občas spolupracuje s policí a pomáhá dopadnout vraha.

Když je pozván na interview do televizní show, má z toho Graham obavy. To ale netuší, že se díky tomu ocitne on i jeho přítelkyně v ohrožení života. Během přímého přenosu se mu před očima odehraje vražda a sice nevidí tvář vraha, ale vidí tvář oběti, řekne její jméno a ví že byla zavražděna ve svém bytě. O vrahovi dokáže říct to, že ho policie už zná, že se možná jmenuje Dwight a že je to sériový vrah, kterého se policie snaží už dlouho dopadnout.  Bohužel svou vidinu nedokáže zamaskovat a protože je velmi rozrušený a moc mu to nemyslí, vše prozradí divákům v přímém přenosu. K vrahovi se toto vysílání dostane a vrah pochopí, že by pro něj Graham mohl být hrozbou.

Vrah se rozhodne jednat a odstranit Grahama z cesty. Má v plánu ho zabít v mrakodrapu, kde má Graham kancelář a pracuje často pozdě do noci, kdy v budově už skoro nikdo jiný není. Zrovna tu noc přijde Grahama navštívit jeho přítelkyně, která se díky tomu ocitne také v ohrožení života. Začíná hon na kočku a myš v obrovském mrakodrapu. Dokáže si Graham s přítelkyní zachránit život? Ztratit se vrahovi v tak velké budově je přece hračka... Nebo ne?

Můj názor na knihu 

Kniha je od první stránky zajímavá, chytne vás a nepustí. Je velmi napínavá a čtivá, že nebudete mít problém přečíst ji na jeden zátah. A to ani nemluvím o překvapivém odhladení vrahovi identity, které vás dostane.

V knize se střídají dvě dějové linie - z pohledu Grahama a jeho přítelkyně a z pohledu vraha. Díky tomu je kniha ještě napínavější a zábavnější, protože vidíte vrahovi do hlavy a víte, co na své oběti chystá, a o to víc fandíte obětem a prožíváte s nimi jejich strach.

Chvílemi mě Graham vytáčel svou zbabělostí a naivitou. Nebýt jeho přítelkyně, nejspíš by ho vrah už dávno měl. Na druhou stranu, proč by měla být každá postava dokonalá a přesně vědět, co má dělat?

Kniha se mi líbila trošku méně, než když jsem jí četla poprvé. Je to nejspíš tím, že jsem si děj už trochu pamatovala a tak mě některé věci až tak nepřekvapily. A možná ten konec mohl být trochu lépe vymyšlený. Ale pořád platí, že je Tvář strachu jedna z nejlepších autorových knih a pokud jí budete číst poprvé tak věřím, že si jí užijete stejně jako já, když jsem jí četla poprvé.

Pro některé Koontzovy knihy je typický hon na kočku a myš, ve kterém figuruje šílený a zvrácený vrah, který je bohužel i dost mazaný a chytrý, a hlavní hrdina, který se před ním snaží uniknout a většinou i ochránit někoho blízkého.  Právě takové knihy řadím k těm nejlepším, jaké Koontz napsal a od kterých se neumím odtrhnout. Doporučuji tyto knihy, které jsou podobné Tváři strachu: Intenzita (přečetla jsem za jeden den), Manžel, Rychlost, Ochránce, Skrýš.

Znáte autora? Četli jste od něj nějakou knihu? Těším se na vaše komentáře.

Přečteno za prosinec

V prosinci jsem přečetla 6 knih, co je na mě opravdu výkon, protože čtu celkem pomalu a za poslední měsíce jsem měla málo času a duševní pohody. V prosinci jsem ale měla spoustu volného času a užívala si dlouhé adventní večery. A na Vánoce jsem byla u rodičů, takže mi odpadly veškeré starosti s vařením, úklidem atd. Je pravda, že většina knih je tenoučkých, ale i tak jsem četla mnohem víc než obvykle. A náramně jsem si to užila. Konečně jsem měla pocit, že jsem zase sama sebou. Proto jsem se rozhodla že poprvé napíšu článek o tom, co jsem za uplynulý měsíc přečetla. Taky jsem až na jednu knihu nenapsala recenze a ani nevím, jestli je ještě napíšu, proto se k nim chci v krátkosti vyjádřit aspoň takhle.

Jako první jsem přečetla Vězněnou od Pavla Renčína, který patří k mým nejoblíbenějším autorům. Dlouho mu nevyšla žádná kniha a tak jsem se na Vězněnou moc těšila. Autor dříve psal mětskou fantasy, Vězněná je ale temný a děsivý příběh podobající se hororům od Stephena Kinga. Vězněná se mi strašně moc líbila, nemohla jsem se od knihy od trhnout, ani když mi hrůzou nebo strachem vstávaly vlasy na hlavě. Přečetla jsem jí jedním dechem. Recenzi můžete najít tady.

Dokonce měla kniha v prosinci křest, kterého jsem se zúčastnila. Mám takové akce strašně ráda, obzvlášť když jde o autora, kterého mám ráda a o knihu, kterou jsem četla.

Potom jsem se pustila do Hvězdy nám nepřály od Johna Greena. Tahle kniha mě doprovázela cestou do Prahy na křest Vězněné. O autorovi slýchám už dlouho a Hvězdy nám nepřály mě zaujaly tématem. Ano, je to opravdu ta nejveselejší smutná kniha. Často jsem se smála černému humoru a zároveň se celou dobu uvnitř strachovala a představovala si, jak hrozné to musí být, umírat na rakovinu, jak pro tu osobu, tak pro rodinu a její blízké. Knížka se mi moc líbila a rozhodně se k ní v budoucnu vrátím, protože v člověku hodně zanechá. Přečetla jsem jí taky jedním dechem.

Pohoda u perníkového latté v kavárně.

 Věk mloků od Karolíny Francové byla další taková rychlovka. Jde o 15. díl série JFK. Kdo má rád české autory a scifi, tak by se mu tahle série mohla zamlouvat. Každý díl píše jiný autor, přičemž každý autor si vymyslí vlastní svět, do kterého jsou hlavní hrdinové posláni na misi. Věk mloků byl napínavý od první stránky a strašně mě knížka bavila. Líbil se mi nápad, že se lidé v tom jiném světě proměnily v mloky, protože v jejich světě začíná celý svět zaplavovat voda. A tak vědci vymysleli způsob, jak by lidé mohli přežít. Co mě trochu naštvalo bylo, že jsem nepoznala, kdy knížka skončila. Protože na konci knihy je delší povídka o hlavním záporákovi celé série. Jelikož nikde nebylo napsáno, že jsou v knize dva příběhy, pořád jsem si říkala, jak to spolu souvisí. No prostě je dost naprd když nevíte, že to co jste četli už skončilo :D Ale jinak skvělý díl.

Květy z půdy od Virginie Andrews nemusím nikomu nejspíš představovat. Od autorky jsem už kdysi četla několik knih a tomuto novému krásnému vydání Květů z půdy jsem nedokázala dlouho odolávat, protože mě kniha zaujala i co se týče děje. Čtyři sourozenci, kteří jsou věznění v podkrovním pokoji vlastní babičkou a matkou... Spousta lidí byla z téhle knihy hodně šokovaná, ale já jsem přece jen trochu věděla, co můžu čekat. I tak tam ale byly situace, které mi vehnaly slzy do očí, a hlavně kdy jsem měla neskutečný vztek. Vůbec by mě nenapadlo, že ve mně kniha dokáže vyvolat tak silné emoce, že kdyby to šlo, tak skočím do knihy a zakroutím té bábě krkem. Květy z půdy se mi opravdu moc líbily a už mám koupený i druhý díl. Pokud jste od autorky nic nečetli a chystáte se, tak se připravte na to, že hlavním hrdinům se bude pořád dít něco strašného, i když si myslíte, že už budou šťastní. Nebudou.

Po květech z půdy jsem si na Vánoce chtěla dát něco lehčího, a navíc jsem tuhle knihu plánovala ke čtení těsně před Vánocema, už když jsem si jí kupovala. Zamilovaný příběh odehrávající se ve vánočním New Yorku a v prostředí knih a knihkupectví... To je prostě ideální kniha na tuhle dobu. Jde samozřejmě o Dash a Lily - kniha přání. Tahle knížka mě trochu zklamala. Ne že by se mi nelíbila, ale čekala jsem od ní přece jen trochu víc. Že si budou delší dobu dopisovat přes zápisník a že mě kniha naprosto okouzlí. Což se právě nestalo, prostě to není kniha, u které bych si řekla "páni, to byla úžasná kniha, na tu budu ještě dlouho vzpomínat". Něco tomu prostě chybělo. Ale jinak to byla čtivá, příjemná a vtipná knížka, postavy jsem si moc oblíbila. A na navození vánoční atmosféry to nebylo špatné.

Jako poslední jsem přečetla Příšerné příběhy vánoční, které jsem si koupila když jsem byla na křtu Vězněné. Slyšela jsem na ně dobré ohlasy a chtěla jsem nějakou vánoční knihu, takže jsem si jí koupila. No taky jsem byla trochu zklamaná, asi jsem čekala že se budu víc bát, ale koupě nelituji. Po Vězněné a Květech z půdy jsou Příšerné příběhy vánoční jen slabý odvárek no :D Blbě jsem si to naplánovala. Sice jsem se nebála, jak jsem doufala, ale povídky se mi líbily a byly teda pěkně morbidní. Věřím že pokud to budou číst děti, tak ty budou opravdu hodně vyděšené. Nejvíc se mi líbila povídka Byla cesta, u ní jediné mi běhal mráz po zádech. 

Tak a to byly všechny knihy, které jsem přečetla v prosinci. Někdy kolem 27. jsem začla číst Bouři mečů od Martina, třetí díl Písně ledu a ohně. A tu jentak nedočtu, protože má přes 1000 stránek. Momentálně jsem nějak za polovinou.

Jsem se sebou za tenhle měsíc spokojená, dokonce jsem přečetla 4 knihy, které jsem si koupila v listopadu (moje obří chvástačka za listopad tady). A to je u mě zázrak, protože mám nasysleno tolik knih a kupuji rychleji než čtu, že nové knihy většinou nakupuji proto, že je chci mít, ne protože je teď hned chci číst. Nebo chci, ale pak dostanu chuť na úplně jinou knihu. U mě je ten výběr toho, co zrovna budu číst, trochu složitější. Knížka se sama ozve, když je na ní ta správná doba, a je jí jedno, jestli jí mám doma týden nebo tři roky :)

Četli jste nějakou knihu? Jak se vám líbila? Nebo se na nějakou teprve chytáte? :) Těším se na komentáře.

Knižní přírůstky za prosinec

Prosinec byl díky Vánocům bohatý, ale to asi u každého knihomola. Nejdřív jsem měla pocit, že k Vánocům skoro žádnou knížku nedostanu. Ono to člověka dost zmate, když od babičky dostane v listopadu peníze, aby si sám koupil něco k Vánocům. A on si to koupí, ale nezabalí si do pod stromeček, ale rovnou si to šoupne do knihovny. Takže jsem si potom uvědomila, že to vlastně vánoční dárky jsou. Příští rok budu mít pevnou vůli a takhle nakoupené dárky si opravdu zabalím a dám si je až na Štědrý den :D

Jaké knihy mi tedy přibyly do knihovny?

Mrtvou šelmu od Jiřího W. Procházky a Kláry Smolíkové jsem si přála už delší dobu. Procházku znám jako autora scifi a znám ho i osobně z nejrůznějších conů a literárních setkání. Rozhodl se, že se svou ženou napíše sérii detektivek, které se budou odehrávat v různých českých městech (Tábor, Kutná Hora) a budou v nich odhalovat různá tajemství a zajímavou historii měst. V listopadu se v Městské knihovně v Praze na Smíchově konalo setkání s oběma autory a já jsem šťastnou náhodou byla zrovna v Praze na školení, takže jsem tam mohla jít. A rozhodla jsem se, že si knížku konečně koupím, nechám si jí podepsat a pak jí šoupnu jednomu z Ježíšků, aby mi jí dal pod stromeček.

Nové ilustrované vydání Harryho Pottera jsem musela mít, protože Harry je moje srdcová záležitost a měla jsem to štěstí vyrůstat společně s ním. Kniha je opravdu nádherná, už jsem si jí několikrát prolistovala abych se pokochala, a neskutečně se těším, až vyjdou další díly. Krom Harryho (který byl k svátku) mi přítel nadělil i Doctora Who - 11 Doctorů, 11 příběhů. Tahle jediná kniha pro mě byla pod stromečem opravdovým překvapením. Doctora Who miluju a přítel taky, takže jsem za knihu moc ráda a těším se na ní.

 Teď se dostávám ke knihám, které jsem si koupila sama, většinou za peníze od babičky. V Plzni jsem objevila zajímavé knihkupectví, kde mají levné knihy, a celý prosinec měli na vše ještě 50% slevu. O Cizince od Diany Gabaldon jsem už mockrát slyšela a ráda bych si jí přečetla. Jenže Cizinku v knihkupectví neměli, měli jen 2.-4. díl. Proto jsem dlouho váhala, jestli do toho jít. Nakonec jsem si je koupila, protože tyhle knihy normálně sehnat nejdou, a jedna stála jen 125 korun. Cizinku jsem pak sehnala levně na aukru, už jí mám doma, ale zařadím jí až do lednové chvástačky, protože jsem si jí vyzvedla až v lednu a navíc poté, co jsem měla nafocené všechny knihy.

Příšerné příběhy vánoční jsem si koupila, když jsem byla na křtu Vezněné v Praze. Chtěla jsem nějakou vánoční knihu a na tuhle jsem slyšela pochvalné ohlasy. Už jí mám i přečtenou, a pořád nevím, co si o ní myslet. Asi jsem čekala, že se u ní budu víc bát, ale přitom se mi ty povídky líbily. Další tři knihy jsem si koupila opět za peníze od babičky a využila jsem 30% slevy u Dobrovského. Lístky ve větru jsou 2. dílem série Květy z půdy, jejíž první díl jsem nedávno dočetla. Nejtemnější večer roku je novinkou mého oblíbeného autora Deana Koontze. Předchozí knihou mě dost zklamal, tak doufám že tentokrát budu spokojenější. Knihu Jsou světla, která nevidíme nemusím nikomu moc představovat. Podlehla jsem díky nádherné obálce, zajímavému příběhu a samým pochvalným ohlasům. No a Jackabyho jsem dostala v Knihobitovi, o kterém jsem už psala tady. Paranormální detektivka mě moc láká, navíc je detektiv přirovnáván k Doctorovi Who a kniha má nádhernou obálku. Tomu nešlo odolat, kdybych jí nenašla v Knihobitovi, stejně bych si jí koupila. 

 A jako poslední tu mám nové omalovánky. Ztracený oceán od Johanny Basford jsem dostala od přítele a moc jsem ho chtěla, i když její nejkrásnější knihou zůstává Začarovaný les. Snadnou cestu k odpočinku jsem dostala od druhé babičky a bylo to pro mě překvapení. Sama bych si tyhle omalovánky asi nekoupila, ale takhle jsem ráda, že je mám, je v nich spousta hezkých a zajímavých obrázků. Kreativní terapii jsem si koupila za peníze od babičky těsně před Vánocema (štve mě že jsem nevěděla, že po Vánocích budou mít tu 30% slevu). Tyhle omalovánky se mi zezačátku tolik nelíbily, ale postupně se mi začly líbit víc a víc. Jsou zvláštní tím, že už mají vybarvené pozadí.

Tak a to je vše. Na závěr všechny knihy pěkně pohromadě. Takže až na Harryho, Příšerné příběhy výnoční a Jackabyho mi všechny knihy přinesl Ježíšek. To není vůbec špatné :)

Stromeček máme s přítelem provizorní, protože každý jezdíme na Vánoce ke svým rodičům. A nejsou prostředky na to kupovat něco lepšího, obzvlášť když tu ani nejsme- Nicméně těším se na svůj první pořádný vánoční stromek.

Co říkáte na moje přírůstky, zaujaly vás některé knihy? Co přinesl Ježíšek vám? :)

Knihobit #4

Je tu prosincový, vánoční Knihobit.

Všichni si od něj mnoho slibovali, včetně mě. Přece jen člověk tak nějak očekává, že dostane v balíčku něco speciálního, obzvlášť když se odeslání balíčku přesunulo tak, abychom ho dostali před Vánoci a ne už na začátku měsíce jako jindy.

Co jsem tedy v balíčku našla a jak jsem byla spokojená?
 

Začnu rovnou knihou, kterou je Jackaby od Williama Rittera. A jsem naprosto nadšená. Po téhle knize pokukuji od té doby, co vyšla, v knihkupectví jsem si jí pořád brala do ruky, protože má nádhernou a sametovou obálku. Byla jsem rozhodnutá, že pokud jí v Knihobitovi nedostanu, tak si jí stejně koupím. Takže si umíte představit, jakou jsem měla radost, když jsem jí v balíčku našla. Paranormální detektivky mě hodně lákají, jen takových knih moc nevychází. A s potrhlým detektivem ve stylu Doctora Who v hlavní roli., to nemá chybu.

Ze zbytku balíčku jsem už tak nadšená nebyla, ale vezmeme to popořadě. Plakát od Abbie Smith je sice moc hezký a super jako vždy, ale trochu mi tam vadí ten rok 2016. Prostě je to plakát, který za pár měsíců musím sundat. Za ty knižní plakáty z minula jsem vděčnější a budu je mít napořád (pokud si je konečně nechám zarámovat). Stejně tak u placky, která je jinak taky moc pěkná. No jsem z toho taková rozpačitá, nemůžu říct že se mi to nelíbí, ale po rozbalení tam nebylo takové to správné nadšení. Zase kdyby tam nic novoročního nedali, tak by všichni říkali, že jim to chybí. No prostě nevím :D

Dalším dárečkem byl perníček, na kterém je nakreslená otevřená knížka. Že ten můj vypadá nějak divně? Ne, nezačla jsem ho hned ožužlávat, i když voněl tak, že se mi sbíhaly sliny. Jen jsem zapomněla, že by mohl vonět i mojí kočce, která se do něj pustila, když jsem se odešla z obýváku. Ta potvora ho dostala ven i z igelitu, ve kterém byl zabalený. Takže tak :D Tenhle dáreček mě moc potěšil, protože něco takového jsem si do vánočního balíčku představovala.

Pravý domácí časopis znám, občas jsem si koupila nějaké číslo, takže jsem za něj docela ráda. Je to takový zvláštní a neobvyklý časopis a rozhodně není pro každého. Zabývá se pro většinu lidí neobvyklými tématy - veganstvím, zdravým životním stylem, šetrným přístupem k přírodě, alternativním přístupem k životu. Ale objevují se tam i takové "esoterické" články (nebo jak to říct) - o alternativní medicíně, léčitelích. No těžko se to popisuje, koho by to zajímalo tak se zkuste mrknout na webové stránky časopisu, u každého čísla si můžete prohédnout obsah, a uděláte si o tom sami obrázek. Proto si časopis nekupuji pravidelně, protože někdy jsou v něm pro mě divné články.

Poslední dva dárky mě zklamaly na plné čáře - natahovací záložka a čelenka. Záložka se zdá jako skvělý nápad, ale je naprosto nepoužitelná, protože stránky v knížce akorát zmuchlá a zničí. Čelenka by byla dobrá leda tak pro malou holčičku nebo jako doplněk k nějakému kostýmu z dávných dob. No co na to říct. Samy o sobě jsou to dárky naprd, ale nejhorší na tom je, že to jsou dárky, které byly v prvních balíčcích. Takže nejen že se opakují, ale opakují se v něčem, co se nikomu nelíbilo.

Balíček mě tedy úplně nezklamal, ale nejlepší balíček to tedy taky nebyl. Jsem opravdu šťastná za knížku, protože kdyby se mi blbě trefily do vkusu, tak bych byla z balíčku hodně smutná. Plakát je super, ale radši bych byla za nějaký trvalejší. A celkově jsme asi všichni čekali od vánočního balíčku něco jiného, víc vánočně laděných dárků nebo něco fakt super, a ne nepoužitelné cetky z minulých balíčků. To ten dojem z balíčku zkazilo asi nejvíc, ale tak už bychom se taky měli poučit, že očekávání se málokdy naplní a akorát budeme zklamaní. A to nemluvím o tom, co jsem se dočetla o těch balíčcích, které měly být za příplatek hezky vánočně zabalené. Vlastně jsem na prosincové balíčky četla jen negativní ohlasy.

Docela mě to mrzí, protože Knihobitovi fandím, je to jediná taková služba, která u nás je. A taky vím, že to asi není jednoduché a i pochopím, že se třeba přecenili a prostě to před Vánocema nezvládli. Na druhou stranu, pořád je to služba, za kterou platím, a ne zrovna málo. Přijde mi že většina lidí, kteří si Knihobita objednají, jsou mladí lidé, studenti, a každý měsíc zvažují, zda jim ty peníze za to stojí, nebo zda si za ty peníze radši koupí i dvě knihy jinde a podle vlastního výběru. Proto si myslím, že si každým kiksem hodně ubližují.

Jak to do budoucna bude se mnou a s Knihobitem? Od přítele jsem dostala k Vánocům předplatné na tři měsíce, které jsem si strašně přála, a určitě si ho objednám. To že mi tři měsíce sám od sebe každý měsíc přijde balíček a já nebudu muset nic platit je prostě bomba. Bohužel jsem teď po tom vánočním balíčku taková přešlá. Zajímalo by mě, jestli se nějak vyjádří k těm nepovedeným vánočním balíčkům za příplatek. Už před měsícem nebo dvěma jsem si říkala, že si od Knihobita na chvíli odpočinu, ale vždycky jsem si ho nakonec objednala. Jsem zvědavá, jak to teď půjde dál. Buď se budou tvářit jako by nic a možná přijdou o spoustu zákazníků, možná příští balíček bude super, aby nám to vynahradili, nebo to celé půjde z kopce. Těžko říct, která varianta to bude. Pevně doufám že ne ta poslední.

Jak se vám můj prosincový balíček líbi? A jak se vám líbil váš, pokud jste si objednali? :)

Knižní přírůstky za listopad

A je tu moje listopadová (obří) chvástačka, za kterou stojí úspěšně dokončená vysoká škola a promoce, která proběhla v listopadu. Takže většinu knih jsem dostala jako dárek za dokončení školy. S tím, že na slevomatu jsem si koupila voucher na 25% slevu do knihkupectví Kanzelsberger. No taková sleva hned hodí pár knih navíc. A takhle to dopadlo.

Nebudu ke každé knize psát, proč jsem si jí koupila, jako to obvykle dělám. Na to je těch knih opravdu moc.  Některé knihy jsem si chtěla pořídit už delší dobu, jen na to pořád nebyla vhodná doba a dostatek peněz. Spoustu knih jsem si pořídila díky tomu, že sleduji různé knižní blogy a čtu časopis Pevnost, a četla jsem na ně samé dobré ohlasy. Jde o směs různých žánrů s tím, že jsem sáhla i po žánrech, které jinak moc nečtu (a proto když si klasicky koupím pár knížek za měsíc, vždy sáhnu po něčem jiném, čeho se míň obávám). Někteří autoři jsou legendami a  mistry svých žánrů, o jiných jsem slyšela prvně. Něco jsou knihy spoustu let staré, něco jsou celkem čerstvé novinky. Některé autory znám už několik let a vím do čeho jdu, od většiny autorů jsem ale dosud nic nečetla. No, je to vcelku zajímavá směsice knih, z které mám ale ohromnou radost.

Tak poďme na to :)

Knihy o knihách a knihkupectvích, ty jsem prostě musela mít :)

Jak lvové je výhra v soutěži, za kterou moc děkuji nakladatelství Epocha a Schefíkovu blogu.

Vidořád mám z Knihobita

A nakonec vše pohromadě :)

Tak, a to by bylo vše. Doufám, že se mi všechny knihy budou líbit. Zatím jsem přečetla Vězněnou, která byla skvělá (recenze tady) a mám rozečtené Hvězdy nám nepřály, které se mi zatím taky moc líbí.

Sice skoro všechny knihy byly vlastně jako dárek, i tak jsem si ale řekla, že jsem se asi zbláznila, a do budoucna to musím trochu krotit. Nejdřív jsem zkusila to, že si zakážu koupit si nějakou knížku v prosinci. Ehm, to teda moc nevyšlo (jaké překvapení), vždyť stejně pár knížek dostanu i pod stromeček, tak jsem to hodila za hlavu.  Tak teď přemýšlím, že se vrátím ke starému pravidlu, které jsem  teda taky moc nedodržovala - že si v měsíci můžu koupit maximálně tolik knížek, kolik jsem za předchozí měsíc přečetla. Tak uvidíme, jak mi to půjde :)

Znáte některou z knih? Četli byste/chtěli byste si přečíst? Těším se na vaše komentáře :)

Démon z East Endu

Démon z East Endu od Petry Slovákové je streampunkový detektivní příběh odehrávající se ve viktoriánském Londýně. Je prvním dílem cyklu Ve službách královny, přičemž knihy by na sebe měly volně navazovat a půjde o ucelené příběhy. Tudíž se nemusíte bát, že jde o první díl nějaké ságy, ale dostanete pěkný uzavřený příběh.

 Můj vztah ke knize

O Démonovi jsem se dozvěděla díky knihkupectví Fantasya, které před několika měsíci uspořádalo jeho křest (o kterém jsem psala tady). Dlouho jsem váhala, jestli si knížku mám pořídit, protože zas tolik peněz na utrácení jsem neměla. Přečetla jsem si ukázku (můžete si přečíst tady) a moc mě zaujala a chtěla jsem vědět, jak bude příběh pokračovat. Takže nakonec jsem se na křest vydala a knížku si koupila. Při rozhodování hrálo roli také to, že steampunkových knih u nás celkově moc nevychází, a od českých autorů už vůbec ne. 

O příběhu

Hlavními hrdiny knihy jsou sourozenci Kelbyovi, kteří pracují jako vyšetřovatelé ve službách královny Viktorie. Je to opravdu zajímavá a nesourodá dvojice, protože Viktor má mechanickou ruku a Liliana je vlkodlak. Na jednu stranu jim jejich "handicap" poskytuje zajímavé dovednosti, které využívají při vyšetřování a chytání zločinců, na druhou stranu jim způsobuje nemalé problémy v osobním životě.

Viktor a Liliana dostanou nový případ, kdy mají vyšetřovat záhadná úmrtí malých dětí. Děti vypadají, jako kdyby jen spali, nemají žádná zranění. Jako by z nich někdo vysál život. Navíc vždy zmizí jeden člen rodiny. Sourozence tak čeká nelehké vyšetřování, při kterém jim půjde několikrát o život (a v ulicích Londýna někdy nadělají pěknou paseku). Pomáhat jim bude Michael Sterling, bývalý osobní ochránce královny. Nenaplněná láska mezi Lilianou a Michaelem bude doprovázet celý příběh.

Můj názor na knihu

Autorka velice dobře vykreslila atmosféru temného viktoriánského Londýna, v jehož ulicích se potulují žebráci, zločinci a nadpřirozené bytosti. A to vše okořenila mechanickými udělátky, parními stroji, vzducholoděmi a šílenými vynálezci. Atmosféru knihy umocňuje i nádherná obálka. Moje představivost při čtení jela na plno a atmosféra mě úplně pohltila.

Další silnou stránkou knihy jsou postavy. Autorka vytvořila charismatické osobnosti, které se svými silnými i slabými stránkami působí velmi věrohodně. Nemám ráda postavy, které jsou bezchybné a dokonalé. V některých knihách mi přijde, že hlavního hrdinu ani pořádně neznám, nebo že je takový nemastný neslaný. Ale tady mám pocit, jako kdybych je znala osobně (nebo přinejmenším četla už x tou knihu s nimi, a ne první). 

Viktor je velice chytrý, miluje všechna mechanická udělátka (kdo mu asi sestavil biomechanickou ruku?) a je více uzavřený a stydlivý. Liliana je oproti tomu impulzivní a sebevědomá. Sourozenci mají spolu velmi dobrý vztah a udělají pro sebe navzájem cokoli. No a Michaela si nejde nezamilovat. Je to skvělý bojovník, je chytrý a přestože nosí pásku přes jedno oko, je velmi pohledný. Bojuje v gladiátorských zápasech s chimérami a večery tráví předčítáním knih sirotkům. Pro svou milovanou Lilianu by udělal první poslední a nehodlá se jí vzdát, přestože ho Liliana pořád odmítá kvůli své vlkodlačí krvi.

Celý příběh se mi moc líbil. Až na jednu drobnost, nemám ráda mocenské a politické tahanice. Ale to je spíš můj problém. Jinak vyšetřování mě hodně bavilo, kniha je plná akce a bojové scény jsem si taky vychutnávala. No a některé dialogy (ale i scény) byly taky úplně skvělé a hodně jsem se u nich bavila. Třeba když se Viktor tak nevinně zeptal, jestli Liliana taky cítí mokrého psa (když se chvilku předtím po nějaké honičce Liliana přeměnila z vlkodlačí podoby do lidské) a Liliana mu samozřejmě jednu střihla. Někomu třeba nemusí sedět ty romantické scény, mně zpočátku přišly taky takové zvláštní. Asi by k takovému drsnému prostředí sedělo taky něco víc drsnějšího než romantického. Ale potom jsem se na tyhle scény už těšila a říkala jsem si, jak to s těmi dvěma nakonec dopadne.

Nemám, co bych knize vytkla. Je to skvělý a napínavý příběh, se zajímavými postavami a tajuplnou atmosférou. Je to mix detektivky, steampunku a fantasy se špetkou romantiky. A já se moc těším na další příběh a na to, jak se bude dál vyvíjet vztah Liliany a Michaela.

Ukázka

Petra Slováková v kostýmu

,,Může to být užitečné! A ty taky nemusíš být takový skeptik, vynálezy nám jednou mohou zachránit život."
Zamával jí nenápadně svou náhradní paží před obličejem a ona se pouze ušklíbla. 
,,Až se za tu ruku nebudeš stydět, pak uznám, že ti to pomohlo."
,,Jsem s ní spokojený, jen nemám rád, když na mě někdo zírá. Oni to nechápou."
....
,,Víš, že tebe by také odsoudili za to, co jsi, ačkoliv děláš vše pro jejich dobro ve jménu Impéria," rozohnil se Viktor, který neměl rád, když s ním jednala jako s dítětem. ,,Lidé sice mohou díky tobě v noci klidně spát. Ale vědět tvé tajemství..."
,,Vzali by si vidle a šli by mi vyrazit dveře. Já vím," konstatovala suše.                                                                                                                                                          - str. 22

Tajuplné Město od Deana Koontze

Dean Koontz kdysi býval mým nejoblíbenějším autorem. Ve svých knihách nejčastěji kombinuje thriller, krimi, horor a nadpřirozeno. V jeho příbězích jde vždy o boj dobra se zlem, kdy zlo je představováno buď šíleným vrahem nebo něčím nadpřirozeným. A hlavní (kladný) hrdina se snaží zachránit svůj život nebo život někoho blízkého. Většinu knih jsem přečetla jedním dechem. Jak se mi líbila novinka Město?

,,Temná a strašlivá tajemství v životě obvykle neodhalíte tehdy, když po nich pátráte, ale když je nejmíň čekáte a vůbec na ně nejste připraveni."             
                                                                                          - Město, Dean Koontz, str. 116

Příběh

Kniha vypráví příběh devítiletého chlapce Jonaha, jeho rodiny a jeho známých. Jonahův život je protkán hudbou, stejně tak jako život jeho dědečka a jeho maminky. Jednoho dne Jonah potká zvláštní ženu - Pearl, která tvrdí, že je ztělesněním města, ve kterém Jonah žije. Díky ní začne hrát na klavír. A díky ní má vize - jednou uvidí mladíka, jak zabíjí své rodiče, podruhé zase spatří uškrcenou dívku. Kdykoliv se tato tajemná žena objeví, stane se něco zvláštního. A Jonah jen čeká, kdy se jeho sny/vize, stanou skutečností. Nebo už se staly? Je nějaká souvislost mezi vrahem a uškrcenou dívkou? Musí se jeho vize vůbec naplnit? A co s tím má mít malý chlapec společného?

Jednoho dne se do domu, kde Jonah bydlí se svou maminkou, nastěhuje dívka, ve které Jonah pozná uškrcenou dívku ze svého snu. Tím se spustí události, jež navždy změní Jonahův život. Do hry vstupuje i Jonahův otec, který s nimi už nežije, a Jonahův soused Jošioka, který se pro chlapce stane přítelem. Události se dotknou i Jonahova nejlepšího přítele Malcoma a několika dalších lidí. V příběhu tedy sledujeme osudy více osob, jež mají s malým chlapcem něco společného.

"Ať už se bude dít cokoli, pohroma bude střídat katastrofu, z dlouhodobého hlediska to všechno dopadne dobře."
                                            - Město, Dean Koontz, str. 381

Můj názor na knihu

Kniha ve mně zanechala velmi zvláštní pocity, které se těžko popisují, protože dost dobře nevím, z čeho pramení. Atmosféra knihy je prostě zvláštní. Je prosycena hudbou, city, přátelstvím, láskou, ale i nenávistí a zlem. Nechybí ani onen nádech nadpřirozena, pro Koontze tak typický.

Bohužel jsem si čtení moc neužívala a jsem ráda, že jsem knihu vůbec dočetla. Zajímavé a napínavé pasáže se střídají s nudnými a zdlouhavými. Což se stává u spousty knih, že určitá část nás moc nebaví. Bohužel zde ty nudné části převažují.

Začátek knihy není vyprávěn úplně chronologicky tak, jak se události odehrávaly, tudíž jsem byla zmatená v momentě, kdy jsem si uvědomila, že se teprve odehrává událost, o které dávno vím, že se už stala. Nejvíc mi ale vadily části knihy, u kterých jsem si říkala, že kdyby je autor nenapsal, tak by to příběhu vůbec nijak neuškodilo. Zbytečné vyprávění o lidech a věcech, které mě absolutně nezajímaly. Záplava jmen muzikantů a název skladeb, které mi nic neříkaly. Nemůžu se ubránit pocitu, že kdyby se z knihy vyndaly jen ty zajímavé pasáže, měli bychom strhující a zajímavý příběh, který by zabral tak 100 stran.

Kniha má svá pozitiva. Příběh jako takový je zajímavý. Autor v některých částech knihy dokazuje, že umí psát napínavě, že umí vytvořit tajuplnou atmosféru a skvěle popsat pocit strachu a bezmoci. Myšlenka ztělesnění města má také své kouzlo. A sledovat rozvíjející se přátelství malého černošského chlapce a osamělého dospělého Japonce, jež spojuje společné tajemství, rovněž nebylo špatné čtení.

Moje sbírka - vše, co u nás vyšlo.

Tak nerada kritizuji svého oblíbeného spisovatele, ale musím. Nevylučuji, že někomu se bude kniha líbit. Na můj vkus je v ní ale málo akce a na Koontze je to opravdu slabá kniha. Byla bych nerada, kdybyste na Koontze zanevřeli. Pokud vás Koontzův styl zaujal - kombinace thrilleru, krimi, hororu a nadpřirozena, zkuste raději tyto knihy: Manžel, Rychlost, Ochránce, Intenzita, Skrýš, Tvář strachu, Podivný Thomas nebo Přízraky. To jsou knihy, díky kterým jsem si Koontze zamilovala.

Mrzí mě, že nové Koontzovy knihy jsou čím dál slabší. A česká nakladatelství očividně budou vydávat jen novinky, a těch starých knih, které napsal před x lety, si nevšímají. Přitom nejlepší Koontzovy knihy jsou ty, které napsal tak před dvaceti lety. Bohužel u nás Koontz vychází tak jednou do roka, navíc ho přestalo vydávat nakladatelství BBart a začalo ho vydávat nakladatelství XYZ, které dosud nebylo schopné vydat třetí a poslední díl Koontzova Frankensteina (druhý díl vydali v roce 2012) a není s nimi žádná domluva. Už několikrát jsem jim psala mail, ale okázale mě ignorují. Tudíž ohledně budoucího vydávání knih od Koontze nevím zhola nic a celkově to moc optimisticky nevidím.

Znáte Deana Koontze? Četli jste od něj něco?