V prosinci jsem přečetla 6 knih, co je na mě opravdu výkon, protože čtu celkem pomalu a za poslední měsíce jsem měla málo času a duševní pohody. V prosinci jsem ale měla spoustu volného času a užívala si dlouhé adventní večery. A na Vánoce jsem byla u rodičů, takže mi odpadly veškeré starosti s vařením, úklidem atd. Je pravda, že většina knih je tenoučkých, ale i tak jsem četla mnohem víc než obvykle. A náramně jsem si to užila. Konečně jsem měla pocit, že jsem zase sama sebou. Proto jsem se rozhodla že poprvé napíšu článek o tom, co jsem za uplynulý měsíc přečetla. Taky jsem až na jednu knihu nenapsala recenze a ani nevím, jestli je ještě napíšu, proto se k nim chci v krátkosti vyjádřit aspoň takhle.
Jako první jsem přečetla Vězněnou od Pavla Renčína, který patří k mým nejoblíbenějším autorům. Dlouho mu nevyšla žádná kniha a tak jsem se na Vězněnou moc těšila. Autor dříve psal mětskou fantasy, Vězněná je ale temný a děsivý příběh podobající se hororům od Stephena Kinga. Vězněná se mi strašně moc líbila, nemohla jsem se od knihy od trhnout, ani když mi hrůzou nebo strachem vstávaly vlasy na hlavě. Přečetla jsem jí jedním dechem. Recenzi můžete najít tady.
Dokonce měla kniha v prosinci křest, kterého jsem se zúčastnila. Mám takové akce strašně ráda, obzvlášť když jde o autora, kterého mám ráda a o knihu, kterou jsem četla.
Potom jsem se pustila do Hvězdy nám nepřály od Johna Greena. Tahle kniha mě doprovázela cestou do Prahy na křest Vězněné. O autorovi slýchám už dlouho a Hvězdy nám nepřály mě zaujaly tématem. Ano, je to opravdu ta nejveselejší smutná kniha. Často jsem se smála černému humoru a zároveň se celou dobu uvnitř strachovala a představovala si, jak hrozné to musí být, umírat na rakovinu, jak pro tu osobu, tak pro rodinu a její blízké. Knížka se mi moc líbila a rozhodně se k ní v budoucnu vrátím, protože v člověku hodně zanechá. Přečetla jsem jí taky jedním dechem.
 |
| Pohoda u perníkového latté v kavárně. |
Věk mloků od Karolíny Francové byla další taková rychlovka. Jde o 15. díl série JFK. Kdo má rád české autory a scifi, tak by se mu tahle série mohla zamlouvat. Každý díl píše jiný autor, přičemž každý autor si vymyslí vlastní svět, do kterého jsou hlavní hrdinové posláni na misi. Věk mloků byl napínavý od první stránky a strašně mě knížka bavila. Líbil se mi nápad, že se lidé v tom jiném světě proměnily v mloky, protože v jejich světě začíná celý svět zaplavovat voda. A tak vědci vymysleli způsob, jak by lidé mohli přežít. Co mě trochu naštvalo bylo, že jsem nepoznala, kdy knížka skončila. Protože na konci knihy je delší povídka o hlavním záporákovi celé série. Jelikož nikde nebylo napsáno, že jsou v knize dva příběhy, pořád jsem si říkala, jak to spolu souvisí. No prostě je dost naprd když nevíte, že to co jste četli už skončilo :D Ale jinak skvělý díl.
Květy z půdy od Virginie Andrews nemusím nikomu nejspíš představovat. Od autorky jsem už kdysi četla několik knih a tomuto novému krásnému vydání Květů z půdy jsem nedokázala dlouho odolávat, protože mě kniha zaujala i co se týče děje. Čtyři sourozenci, kteří jsou věznění v podkrovním pokoji vlastní babičkou a matkou... Spousta lidí byla z téhle knihy hodně šokovaná, ale já jsem přece jen trochu věděla, co můžu čekat. I tak tam ale byly situace, které mi vehnaly slzy do očí, a hlavně kdy jsem měla neskutečný vztek. Vůbec by mě nenapadlo, že ve mně kniha dokáže vyvolat tak silné emoce, že kdyby to šlo, tak skočím do knihy a zakroutím té bábě krkem. Květy z půdy se mi opravdu moc líbily a už mám koupený i druhý díl. Pokud jste od autorky nic nečetli a chystáte se, tak se připravte na to, že hlavním hrdinům se bude pořád dít něco strašného, i když si myslíte, že už budou šťastní. Nebudou. 
Po květech z půdy jsem si na Vánoce chtěla dát něco lehčího, a navíc jsem tuhle knihu plánovala ke čtení těsně před Vánocema, už když jsem si jí kupovala. Zamilovaný příběh odehrávající se ve vánočním New Yorku a v prostředí knih a knihkupectví... To je prostě ideální kniha na tuhle dobu. Jde samozřejmě o Dash a Lily - kniha přání. Tahle knížka mě trochu zklamala. Ne že by se mi nelíbila, ale čekala jsem od ní přece jen trochu víc. Že si budou delší dobu dopisovat přes zápisník a že mě kniha naprosto okouzlí. Což se právě nestalo, prostě to není kniha, u které bych si řekla "páni, to byla úžasná kniha, na tu budu ještě dlouho vzpomínat". Něco tomu prostě chybělo. Ale jinak to byla čtivá, příjemná a vtipná knížka, postavy jsem si moc oblíbila. A na navození vánoční atmosféry to nebylo špatné.
Jako poslední jsem přečetla Příšerné příběhy vánoční, které jsem si koupila když jsem byla na křtu Vězněné. Slyšela jsem na ně dobré ohlasy a chtěla jsem nějakou vánoční knihu, takže jsem si jí koupila. No taky jsem byla trochu zklamaná, asi jsem čekala že se budu víc bát, ale koupě nelituji. Po Vězněné a Květech z půdy jsou Příšerné příběhy vánoční jen slabý odvárek no :D Blbě jsem si to naplánovala. Sice jsem se nebála, jak jsem doufala, ale povídky se mi líbily a byly teda pěkně morbidní. Věřím že pokud to budou číst děti, tak ty budou opravdu hodně vyděšené. Nejvíc se mi líbila povídka Byla cesta, u ní jediné mi běhal mráz po zádech.
Tak a to byly všechny knihy, které jsem přečetla v prosinci. Někdy kolem 27. jsem začla číst Bouři mečů od Martina, třetí díl Písně ledu a ohně. A tu jentak nedočtu, protože má přes 1000 stránek. Momentálně jsem nějak za polovinou.
Jsem se sebou za tenhle měsíc spokojená, dokonce jsem přečetla 4 knihy, které jsem si koupila v listopadu (moje obří chvástačka za listopad tady). A to je u mě zázrak, protože mám nasysleno tolik knih a kupuji rychleji než čtu, že nové knihy většinou nakupuji proto, že je chci mít, ne protože je teď hned chci číst. Nebo chci, ale pak dostanu chuť na úplně jinou knihu. U mě je ten výběr toho, co zrovna budu číst, trochu složitější. Knížka se sama ozve, když je na ní ta správná doba, a je jí jedno, jestli jí mám doma týden nebo tři roky :)
Četli jste nějakou knihu? Jak se vám líbila? Nebo se na nějakou teprve chytáte? :) Těším se na komentáře.
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
