Kladivo na démony od Jiřího Pavlovského

Něco málo o sérii Kladivo na čaroděje 

Kladivo na čaroděje je série, kterou mám strašně ráda, protože kombinuje humor, akci a magické prvky v reálném světě - tudíž vše, co mám ráda. Do této série přispívá více autorů, mým nejoblíbenějším je jednoznačne Jiří Pavlovský, zakladatel série. Jeho knihy jsou nejhumornější, nejzábavnější... a prostě nejlepší.

Nejmíň oblíbeným autorem je pro mě Darek Šmíd, autor 9. dílu - Žrádla pro psy. Tenhle díl jsem zkoušela číst asi třikrát, ale prostě se do něj nemůžu začíst. Autorův styl mi tak nesedl, že prostě nejsem schopná knížku číst. Takže Kladivo na démony byl takový můj balzám na duši kde jsem si znovu připomněla, proč mi tahle série tolik učarovala.

Neskutečně se těším na každý další díl a začínám si říkat, že těšení se je sice hezké, ale ta muka z čekání jsou strašná. Co jsem se dozvěděla na besedě na Světě knihy, tak 12. díl ukončí první "sérii" Kladiva a na druhou sérii si počkáme minimálně rok, možná i víc... Nejspíš si dám mezitím re-reading celé 1. série.

A pro ty, co ještě netuší - 11. díl vyjde v Pevnosti č. 8/2016, což mě z mnoha důvodů velmi mile překvapilo. Jednak jsem čekala, že další díl vyjde v říjnu, jak se píše na stránkách nakladatelství, jednak bych takovou přílohu v Pevnosti opravdu nečekala, no a nakonec to nejlepší - Pevnost mám předplacenou od Světa knihy, taky se nemusím tohle číslo snažit sehnat a bude na mě čekat ve schránce, za což jsem strašně ráda, protože tohle číslo půjde nejspíš dost na dračku. Obzvlášť pokud v Pevnosti vyjde dřív než půjde sehnat v knihkupectví, což je mi zatím nejasné, jestli to tak opravdu bude, ale s knížkami z edice Pevnost to tak bývá. Jen doufám, že knížka opravdu vyjde tak jakse plánuje.

A teď už k samotné knize.

Kladivo na démony

Kniha začíná celkem zostra - nejdřív chce Felixe někdo zabít, načež čtenáře rozseká Pavlovského humor. A vy hned víte, že to bude zase jízda. Krom toho že jde Felixovi o krk se začnou dít divné věci - velice zvláštní útoky na lidi, kteří nemají s Felixem nic společného. Když ve stejnou dobu zničeho nic zemře skupinka lidí a vypadá to, jako by spadli z desátého patra, dojde i naší sebrance, že se děje něco hodně divného. A k tomu ta červená krabice, kterou objeví. Jak to spolu souvisí? A kdo chce zabít Felixe? Otázku proč si někdo přeje Felixovu smrt můžeme v tomto případě úplně vynechat.

,,Takže, máme úkol. Přijít na to, kdo mě chtěl zabít."
,,Tak to máme komplet Českou republiku a pár přilehlých oblastí," řekl Vincenc.
,,V podstatě je podezřelý každý, koho jsi v životě potkal," doplnil Walter.
,,Plus pár lidí, kteří o tobě jen slyšeli."

                                                     - Jiří Pavlovský, Kladivo na démony, str. 10-11

Felix, Klaudie, Vincenc a Walter se pustí do vyšetřování a nebyli by to oni, kdyby neohrozili sebe i všechny kolem sebe. Třeba při zběsilé jízdě autem Prahou, kdy se  Felix s Klaudií předvedou v celé své kráse. Felix se dokonce podívá na jedno ne moc příjemné místo, kam běžný smrtelník vkročí jen jednou za život. Felix je sice Felix, ale podaří se mu vyváznout zaživa?

Můj názor na knihu

Napětí, smích, zábava, smích a ještě jednou smích. Asi tak bych vystihla to, jak se mi knížka líbila. Proto mám Pavlovského tak ráda, protože se polovinu knížky popadám za břicho. Třeba u úryvku výš nebo u oné jízdy autem. A zároveň je v knize i dost napětí a akce.

Knížka se čte jedním dechem a jelikož je tenoučká, přečtou ji za odpoledne i pomalejší čtenáři jako jsem já. Až jsem opravdu litovala toho, že byl tak rychle konec. I když pravda, kdyby knížka byla tak třikrát delší tak se uchechtám k smrti.

Taky jde znát, že se 1. série blíží ke svému konci a konečně se dočkáme odpovědi na některé otázky, které máme už celou sérii.

Nejvíce mě mrzí to, že jsem si tyto postavy opravdu hodně oblíbila, a podle toho co Pavlovský opakovaně říká si jich užiju poslední dvě knihy a budu se s nimi muset rozloučit... Budou mi chybět A už teď jsem si jistá, že se k nim budu vracet znovu a znovu.

Ještě jsem vás nepředsvědčila, abyste se do série Kladivo na čaroděje pustili?

Přečteno za prosinec

V prosinci jsem přečetla 6 knih, co je na mě opravdu výkon, protože čtu celkem pomalu a za poslední měsíce jsem měla málo času a duševní pohody. V prosinci jsem ale měla spoustu volného času a užívala si dlouhé adventní večery. A na Vánoce jsem byla u rodičů, takže mi odpadly veškeré starosti s vařením, úklidem atd. Je pravda, že většina knih je tenoučkých, ale i tak jsem četla mnohem víc než obvykle. A náramně jsem si to užila. Konečně jsem měla pocit, že jsem zase sama sebou. Proto jsem se rozhodla že poprvé napíšu článek o tom, co jsem za uplynulý měsíc přečetla. Taky jsem až na jednu knihu nenapsala recenze a ani nevím, jestli je ještě napíšu, proto se k nim chci v krátkosti vyjádřit aspoň takhle.

Jako první jsem přečetla Vězněnou od Pavla Renčína, který patří k mým nejoblíbenějším autorům. Dlouho mu nevyšla žádná kniha a tak jsem se na Vězněnou moc těšila. Autor dříve psal mětskou fantasy, Vězněná je ale temný a děsivý příběh podobající se hororům od Stephena Kinga. Vězněná se mi strašně moc líbila, nemohla jsem se od knihy od trhnout, ani když mi hrůzou nebo strachem vstávaly vlasy na hlavě. Přečetla jsem jí jedním dechem. Recenzi můžete najít tady.

Dokonce měla kniha v prosinci křest, kterého jsem se zúčastnila. Mám takové akce strašně ráda, obzvlášť když jde o autora, kterého mám ráda a o knihu, kterou jsem četla.

Potom jsem se pustila do Hvězdy nám nepřály od Johna Greena. Tahle kniha mě doprovázela cestou do Prahy na křest Vězněné. O autorovi slýchám už dlouho a Hvězdy nám nepřály mě zaujaly tématem. Ano, je to opravdu ta nejveselejší smutná kniha. Často jsem se smála černému humoru a zároveň se celou dobu uvnitř strachovala a představovala si, jak hrozné to musí být, umírat na rakovinu, jak pro tu osobu, tak pro rodinu a její blízké. Knížka se mi moc líbila a rozhodně se k ní v budoucnu vrátím, protože v člověku hodně zanechá. Přečetla jsem jí taky jedním dechem.

Pohoda u perníkového latté v kavárně.

 Věk mloků od Karolíny Francové byla další taková rychlovka. Jde o 15. díl série JFK. Kdo má rád české autory a scifi, tak by se mu tahle série mohla zamlouvat. Každý díl píše jiný autor, přičemž každý autor si vymyslí vlastní svět, do kterého jsou hlavní hrdinové posláni na misi. Věk mloků byl napínavý od první stránky a strašně mě knížka bavila. Líbil se mi nápad, že se lidé v tom jiném světě proměnily v mloky, protože v jejich světě začíná celý svět zaplavovat voda. A tak vědci vymysleli způsob, jak by lidé mohli přežít. Co mě trochu naštvalo bylo, že jsem nepoznala, kdy knížka skončila. Protože na konci knihy je delší povídka o hlavním záporákovi celé série. Jelikož nikde nebylo napsáno, že jsou v knize dva příběhy, pořád jsem si říkala, jak to spolu souvisí. No prostě je dost naprd když nevíte, že to co jste četli už skončilo :D Ale jinak skvělý díl.

Květy z půdy od Virginie Andrews nemusím nikomu nejspíš představovat. Od autorky jsem už kdysi četla několik knih a tomuto novému krásnému vydání Květů z půdy jsem nedokázala dlouho odolávat, protože mě kniha zaujala i co se týče děje. Čtyři sourozenci, kteří jsou věznění v podkrovním pokoji vlastní babičkou a matkou... Spousta lidí byla z téhle knihy hodně šokovaná, ale já jsem přece jen trochu věděla, co můžu čekat. I tak tam ale byly situace, které mi vehnaly slzy do očí, a hlavně kdy jsem měla neskutečný vztek. Vůbec by mě nenapadlo, že ve mně kniha dokáže vyvolat tak silné emoce, že kdyby to šlo, tak skočím do knihy a zakroutím té bábě krkem. Květy z půdy se mi opravdu moc líbily a už mám koupený i druhý díl. Pokud jste od autorky nic nečetli a chystáte se, tak se připravte na to, že hlavním hrdinům se bude pořád dít něco strašného, i když si myslíte, že už budou šťastní. Nebudou.

Po květech z půdy jsem si na Vánoce chtěla dát něco lehčího, a navíc jsem tuhle knihu plánovala ke čtení těsně před Vánocema, už když jsem si jí kupovala. Zamilovaný příběh odehrávající se ve vánočním New Yorku a v prostředí knih a knihkupectví... To je prostě ideální kniha na tuhle dobu. Jde samozřejmě o Dash a Lily - kniha přání. Tahle knížka mě trochu zklamala. Ne že by se mi nelíbila, ale čekala jsem od ní přece jen trochu víc. Že si budou delší dobu dopisovat přes zápisník a že mě kniha naprosto okouzlí. Což se právě nestalo, prostě to není kniha, u které bych si řekla "páni, to byla úžasná kniha, na tu budu ještě dlouho vzpomínat". Něco tomu prostě chybělo. Ale jinak to byla čtivá, příjemná a vtipná knížka, postavy jsem si moc oblíbila. A na navození vánoční atmosféry to nebylo špatné.

Jako poslední jsem přečetla Příšerné příběhy vánoční, které jsem si koupila když jsem byla na křtu Vězněné. Slyšela jsem na ně dobré ohlasy a chtěla jsem nějakou vánoční knihu, takže jsem si jí koupila. No taky jsem byla trochu zklamaná, asi jsem čekala že se budu víc bát, ale koupě nelituji. Po Vězněné a Květech z půdy jsou Příšerné příběhy vánoční jen slabý odvárek no :D Blbě jsem si to naplánovala. Sice jsem se nebála, jak jsem doufala, ale povídky se mi líbily a byly teda pěkně morbidní. Věřím že pokud to budou číst děti, tak ty budou opravdu hodně vyděšené. Nejvíc se mi líbila povídka Byla cesta, u ní jediné mi běhal mráz po zádech. 

Tak a to byly všechny knihy, které jsem přečetla v prosinci. Někdy kolem 27. jsem začla číst Bouři mečů od Martina, třetí díl Písně ledu a ohně. A tu jentak nedočtu, protože má přes 1000 stránek. Momentálně jsem nějak za polovinou.

Jsem se sebou za tenhle měsíc spokojená, dokonce jsem přečetla 4 knihy, které jsem si koupila v listopadu (moje obří chvástačka za listopad tady). A to je u mě zázrak, protože mám nasysleno tolik knih a kupuji rychleji než čtu, že nové knihy většinou nakupuji proto, že je chci mít, ne protože je teď hned chci číst. Nebo chci, ale pak dostanu chuť na úplně jinou knihu. U mě je ten výběr toho, co zrovna budu číst, trochu složitější. Knížka se sama ozve, když je na ní ta správná doba, a je jí jedno, jestli jí mám doma týden nebo tři roky :)

Četli jste nějakou knihu? Jak se vám líbila? Nebo se na nějakou teprve chytáte? :) Těším se na komentáře.

Knižní přírůstky za prosinec

Prosinec byl díky Vánocům bohatý, ale to asi u každého knihomola. Nejdřív jsem měla pocit, že k Vánocům skoro žádnou knížku nedostanu. Ono to člověka dost zmate, když od babičky dostane v listopadu peníze, aby si sám koupil něco k Vánocům. A on si to koupí, ale nezabalí si do pod stromeček, ale rovnou si to šoupne do knihovny. Takže jsem si potom uvědomila, že to vlastně vánoční dárky jsou. Příští rok budu mít pevnou vůli a takhle nakoupené dárky si opravdu zabalím a dám si je až na Štědrý den :D

Jaké knihy mi tedy přibyly do knihovny?

Mrtvou šelmu od Jiřího W. Procházky a Kláry Smolíkové jsem si přála už delší dobu. Procházku znám jako autora scifi a znám ho i osobně z nejrůznějších conů a literárních setkání. Rozhodl se, že se svou ženou napíše sérii detektivek, které se budou odehrávat v různých českých městech (Tábor, Kutná Hora) a budou v nich odhalovat různá tajemství a zajímavou historii měst. V listopadu se v Městské knihovně v Praze na Smíchově konalo setkání s oběma autory a já jsem šťastnou náhodou byla zrovna v Praze na školení, takže jsem tam mohla jít. A rozhodla jsem se, že si knížku konečně koupím, nechám si jí podepsat a pak jí šoupnu jednomu z Ježíšků, aby mi jí dal pod stromeček.

Nové ilustrované vydání Harryho Pottera jsem musela mít, protože Harry je moje srdcová záležitost a měla jsem to štěstí vyrůstat společně s ním. Kniha je opravdu nádherná, už jsem si jí několikrát prolistovala abych se pokochala, a neskutečně se těším, až vyjdou další díly. Krom Harryho (který byl k svátku) mi přítel nadělil i Doctora Who - 11 Doctorů, 11 příběhů. Tahle jediná kniha pro mě byla pod stromečem opravdovým překvapením. Doctora Who miluju a přítel taky, takže jsem za knihu moc ráda a těším se na ní.

 Teď se dostávám ke knihám, které jsem si koupila sama, většinou za peníze od babičky. V Plzni jsem objevila zajímavé knihkupectví, kde mají levné knihy, a celý prosinec měli na vše ještě 50% slevu. O Cizince od Diany Gabaldon jsem už mockrát slyšela a ráda bych si jí přečetla. Jenže Cizinku v knihkupectví neměli, měli jen 2.-4. díl. Proto jsem dlouho váhala, jestli do toho jít. Nakonec jsem si je koupila, protože tyhle knihy normálně sehnat nejdou, a jedna stála jen 125 korun. Cizinku jsem pak sehnala levně na aukru, už jí mám doma, ale zařadím jí až do lednové chvástačky, protože jsem si jí vyzvedla až v lednu a navíc poté, co jsem měla nafocené všechny knihy.

Příšerné příběhy vánoční jsem si koupila, když jsem byla na křtu Vezněné v Praze. Chtěla jsem nějakou vánoční knihu a na tuhle jsem slyšela pochvalné ohlasy. Už jí mám i přečtenou, a pořád nevím, co si o ní myslet. Asi jsem čekala, že se u ní budu víc bát, ale přitom se mi ty povídky líbily. Další tři knihy jsem si koupila opět za peníze od babičky a využila jsem 30% slevy u Dobrovského. Lístky ve větru jsou 2. dílem série Květy z půdy, jejíž první díl jsem nedávno dočetla. Nejtemnější večer roku je novinkou mého oblíbeného autora Deana Koontze. Předchozí knihou mě dost zklamal, tak doufám že tentokrát budu spokojenější. Knihu Jsou světla, která nevidíme nemusím nikomu moc představovat. Podlehla jsem díky nádherné obálce, zajímavému příběhu a samým pochvalným ohlasům. No a Jackabyho jsem dostala v Knihobitovi, o kterém jsem už psala tady. Paranormální detektivka mě moc láká, navíc je detektiv přirovnáván k Doctorovi Who a kniha má nádhernou obálku. Tomu nešlo odolat, kdybych jí nenašla v Knihobitovi, stejně bych si jí koupila. 

 A jako poslední tu mám nové omalovánky. Ztracený oceán od Johanny Basford jsem dostala od přítele a moc jsem ho chtěla, i když její nejkrásnější knihou zůstává Začarovaný les. Snadnou cestu k odpočinku jsem dostala od druhé babičky a bylo to pro mě překvapení. Sama bych si tyhle omalovánky asi nekoupila, ale takhle jsem ráda, že je mám, je v nich spousta hezkých a zajímavých obrázků. Kreativní terapii jsem si koupila za peníze od babičky těsně před Vánocema (štve mě že jsem nevěděla, že po Vánocích budou mít tu 30% slevu). Tyhle omalovánky se mi zezačátku tolik nelíbily, ale postupně se mi začly líbit víc a víc. Jsou zvláštní tím, že už mají vybarvené pozadí.

Tak a to je vše. Na závěr všechny knihy pěkně pohromadě. Takže až na Harryho, Příšerné příběhy výnoční a Jackabyho mi všechny knihy přinesl Ježíšek. To není vůbec špatné :)

Stromeček máme s přítelem provizorní, protože každý jezdíme na Vánoce ke svým rodičům. A nejsou prostředky na to kupovat něco lepšího, obzvlášť když tu ani nejsme- Nicméně těším se na svůj první pořádný vánoční stromek.

Co říkáte na moje přírůstky, zaujaly vás některé knihy? Co přinesl Ježíšek vám? :)

Knižní přírůstky za listopad

A je tu moje listopadová (obří) chvástačka, za kterou stojí úspěšně dokončená vysoká škola a promoce, která proběhla v listopadu. Takže většinu knih jsem dostala jako dárek za dokončení školy. S tím, že na slevomatu jsem si koupila voucher na 25% slevu do knihkupectví Kanzelsberger. No taková sleva hned hodí pár knih navíc. A takhle to dopadlo.

Nebudu ke každé knize psát, proč jsem si jí koupila, jako to obvykle dělám. Na to je těch knih opravdu moc.  Některé knihy jsem si chtěla pořídit už delší dobu, jen na to pořád nebyla vhodná doba a dostatek peněz. Spoustu knih jsem si pořídila díky tomu, že sleduji různé knižní blogy a čtu časopis Pevnost, a četla jsem na ně samé dobré ohlasy. Jde o směs různých žánrů s tím, že jsem sáhla i po žánrech, které jinak moc nečtu (a proto když si klasicky koupím pár knížek za měsíc, vždy sáhnu po něčem jiném, čeho se míň obávám). Někteří autoři jsou legendami a  mistry svých žánrů, o jiných jsem slyšela prvně. Něco jsou knihy spoustu let staré, něco jsou celkem čerstvé novinky. Některé autory znám už několik let a vím do čeho jdu, od většiny autorů jsem ale dosud nic nečetla. No, je to vcelku zajímavá směsice knih, z které mám ale ohromnou radost.

Tak poďme na to :)

Knihy o knihách a knihkupectvích, ty jsem prostě musela mít :)

Jak lvové je výhra v soutěži, za kterou moc děkuji nakladatelství Epocha a Schefíkovu blogu.

Vidořád mám z Knihobita

A nakonec vše pohromadě :)

Tak, a to by bylo vše. Doufám, že se mi všechny knihy budou líbit. Zatím jsem přečetla Vězněnou, která byla skvělá (recenze tady) a mám rozečtené Hvězdy nám nepřály, které se mi zatím taky moc líbí.

Sice skoro všechny knihy byly vlastně jako dárek, i tak jsem si ale řekla, že jsem se asi zbláznila, a do budoucna to musím trochu krotit. Nejdřív jsem zkusila to, že si zakážu koupit si nějakou knížku v prosinci. Ehm, to teda moc nevyšlo (jaké překvapení), vždyť stejně pár knížek dostanu i pod stromeček, tak jsem to hodila za hlavu.  Tak teď přemýšlím, že se vrátím ke starému pravidlu, které jsem  teda taky moc nedodržovala - že si v měsíci můžu koupit maximálně tolik knížek, kolik jsem za předchozí měsíc přečetla. Tak uvidíme, jak mi to půjde :)

Znáte některou z knih? Četli byste/chtěli byste si přečíst? Těším se na vaše komentáře :)

Vězněná, hrůzyplný příběh z pera českého autora

 Vězněná je nejnovějším počinem skvělého českého spisovatele - Pavla Renčína, který je jedním z mých nejoblíbenějších autorů a doporučuji ho všude, kde můžu. Doposud psal příběhy z žánru městské fantasy, které mě naprosto uchvátily. Labyrint se odehrával v podzemí Prahy, kde skupinka lidí objevuje své nadpřirozené schopnosti a čelí všem možným potvorám žijících v podzemí, zatímco v trilogii Městských válek ožívají česká města. Brno je ve skutečnosti drak, Praha je noblesní dáma...A chystá se obrovská válka, ve které se bude bojovat meči i tanky. A právě střet nadpřirozena a reálna se mi moc líbí, ale bez autorova stylu psaní a jeho imaginace by knihy nebyly tak skvělé.

V posledních letech si nejde nevšimnout, že čeští a slovenští autoři fantastiky si zkoušejí napsat i jiné žánry. Většina z nich napsala detektivku, Pavel Renčín se ale pustil do temného hororového příběhu, který v našich končinách nemá obdoby. Dokonce je přirovnáván ke Stephenu Kingovi. Ano, takovými přirovnáními se to dnes jen hemží, každou chvíli někde čtu nová Rowlingová, nový Nesbo, atd. A často se potom dočítám, že jsou taková přirovnání úplně mimo. U Vězněné si ale troufám říct, že to opravdu sedí.

A teď už k samotnému příběhu, který je inspirován skutečnou událostí.

O příběhu

Ve Vězněné sledujeme osudy dvou lidí, u kterých bychom zpočátku jen těžko hledali nějakou souvislost. Středoškolský učitel Martin Drást trpí nočními můrami a halucinacemi a jeho příběh se odehrává v současnosti, zatímco osud Máji sledujeme v několik desítek let staré minulosti a setkáváme se s ní v momentě, kdy odjíždí do šumavských lesů na dovolenou s rodiči. Jak spolu souvisí život malé holčičky a dospělého muže, který je na pokraji šílenství? Autor postupně rozplétá nitky temného příběhu a čtenáři začne pomalu docházet, jak spolu životy Máji a Drásta souvisejí. 

Můj názor na knihu

Nejdříve chci pochválit obálku, která rozhodně zaujme hned na první pohled a naprosto k příběhu sedí. Běhá vám z ní mráz po zádech? Věřte, že po dočtení knihy budete mít z obálky ještě větší hrůzu.

Zezačátku se mi kniha četla trochu hůř. Pokud jste od autora už něco četli, tak než se pustíte do Vězněné, zapomeňte na jeho styl psaní. Vězněná je psaná naprosto odlišným způsobem. Proto mi chvilku trvalo než jsem si zvykla na to, že tohle není Renčín, jakého znám. Potom už jsem se ale začetla, a nevydchla jsem, dokud jsem knihu nedočetla.

Začátek je sice takový pozvolnější, autor píše o věcech, které mě ani moc nezajímaly, ale které dotvářejí život hlavních hrdinů. Po pár stránkách se ale začnou dít zlé věci, a potom jsem se od knihy nedokázala odtrhnout. Musela jsem číst dál a dál. A chvílemi jsem autora proklínala, a to když byl skok z jedné dějové linie do druhé. Kniha je tedy velmi čtivá a napínavá, chytne vás a nepustí, dokud jí nedočtete.

Vězněná je velice temný a děsivý příběh, je směsicí hororu a psychothrilleru. Autor dokázal popsat zlo a temnotu tak, že mě až mrazilo. A to mluvím jen vykreslení atmosféry. Když došlo na zlé činy, vše se ve mně svíralo hrůzou a odporem. Ani se mi nechce říct, že se mi knížka líbila, když čtu o takových věcech. Jenže právě díky tomu jsou tyhle knihy tak napínavé a dobré, protože čím víc zla se oběti děje, tím víc její osud prožíváte a strašně moc si přejete, aby to nakonec dobře dopadlo. Každý večer jsem se bála jít spát, že budu mít z knihy noční můry. I teď po dočtení, protože Vězněnou nemůžu dostat z hlavy.

Aby nedošlo k nějaké mýlce, nejde o žádnou vyvražďovačku ve stylu filmů Saw. Ani se autor nevyžívá v detailních popisech mučení, vraždění a kdo ví čeho. Hororová atmosféra, temné šumavské lesy, noční můry a zlo, nad kterým zůstává rozum stát - to všechno dává dohromady silný a děsivý příběh, který mě hluboce zasáhl. O to víc, že je inspirován skutečnou událostí.



Nejdřív jsem byla trochu zklamaná, že autor odbočil ze svého stylu a žánru, teď si ale říkám, že pokud se autor rozhodne napsat další knihu v podobném duchu jako je Vězněná, budu jedině ráda.

Pokud jste fanoušky Stephena Kinga, hororů, psychothrillerů a temných příběhů, tak je Vězněná tou pravou knihou pro vás.

Četli jste Vězněnou nebo se chystáte? Nebo jste četli jinou knihu od autora? Těším se na vaš komentáře :)

Démon z East Endu

Démon z East Endu od Petry Slovákové je streampunkový detektivní příběh odehrávající se ve viktoriánském Londýně. Je prvním dílem cyklu Ve službách královny, přičemž knihy by na sebe měly volně navazovat a půjde o ucelené příběhy. Tudíž se nemusíte bát, že jde o první díl nějaké ságy, ale dostanete pěkný uzavřený příběh.

 Můj vztah ke knize

O Démonovi jsem se dozvěděla díky knihkupectví Fantasya, které před několika měsíci uspořádalo jeho křest (o kterém jsem psala tady). Dlouho jsem váhala, jestli si knížku mám pořídit, protože zas tolik peněz na utrácení jsem neměla. Přečetla jsem si ukázku (můžete si přečíst tady) a moc mě zaujala a chtěla jsem vědět, jak bude příběh pokračovat. Takže nakonec jsem se na křest vydala a knížku si koupila. Při rozhodování hrálo roli také to, že steampunkových knih u nás celkově moc nevychází, a od českých autorů už vůbec ne. 

O příběhu

Hlavními hrdiny knihy jsou sourozenci Kelbyovi, kteří pracují jako vyšetřovatelé ve službách královny Viktorie. Je to opravdu zajímavá a nesourodá dvojice, protože Viktor má mechanickou ruku a Liliana je vlkodlak. Na jednu stranu jim jejich "handicap" poskytuje zajímavé dovednosti, které využívají při vyšetřování a chytání zločinců, na druhou stranu jim způsobuje nemalé problémy v osobním životě.

Viktor a Liliana dostanou nový případ, kdy mají vyšetřovat záhadná úmrtí malých dětí. Děti vypadají, jako kdyby jen spali, nemají žádná zranění. Jako by z nich někdo vysál život. Navíc vždy zmizí jeden člen rodiny. Sourozence tak čeká nelehké vyšetřování, při kterém jim půjde několikrát o život (a v ulicích Londýna někdy nadělají pěknou paseku). Pomáhat jim bude Michael Sterling, bývalý osobní ochránce královny. Nenaplněná láska mezi Lilianou a Michaelem bude doprovázet celý příběh.

Můj názor na knihu

Autorka velice dobře vykreslila atmosféru temného viktoriánského Londýna, v jehož ulicích se potulují žebráci, zločinci a nadpřirozené bytosti. A to vše okořenila mechanickými udělátky, parními stroji, vzducholoděmi a šílenými vynálezci. Atmosféru knihy umocňuje i nádherná obálka. Moje představivost při čtení jela na plno a atmosféra mě úplně pohltila.

Další silnou stránkou knihy jsou postavy. Autorka vytvořila charismatické osobnosti, které se svými silnými i slabými stránkami působí velmi věrohodně. Nemám ráda postavy, které jsou bezchybné a dokonalé. V některých knihách mi přijde, že hlavního hrdinu ani pořádně neznám, nebo že je takový nemastný neslaný. Ale tady mám pocit, jako kdybych je znala osobně (nebo přinejmenším četla už x tou knihu s nimi, a ne první). 

Viktor je velice chytrý, miluje všechna mechanická udělátka (kdo mu asi sestavil biomechanickou ruku?) a je více uzavřený a stydlivý. Liliana je oproti tomu impulzivní a sebevědomá. Sourozenci mají spolu velmi dobrý vztah a udělají pro sebe navzájem cokoli. No a Michaela si nejde nezamilovat. Je to skvělý bojovník, je chytrý a přestože nosí pásku přes jedno oko, je velmi pohledný. Bojuje v gladiátorských zápasech s chimérami a večery tráví předčítáním knih sirotkům. Pro svou milovanou Lilianu by udělal první poslední a nehodlá se jí vzdát, přestože ho Liliana pořád odmítá kvůli své vlkodlačí krvi.

Celý příběh se mi moc líbil. Až na jednu drobnost, nemám ráda mocenské a politické tahanice. Ale to je spíš můj problém. Jinak vyšetřování mě hodně bavilo, kniha je plná akce a bojové scény jsem si taky vychutnávala. No a některé dialogy (ale i scény) byly taky úplně skvělé a hodně jsem se u nich bavila. Třeba když se Viktor tak nevinně zeptal, jestli Liliana taky cítí mokrého psa (když se chvilku předtím po nějaké honičce Liliana přeměnila z vlkodlačí podoby do lidské) a Liliana mu samozřejmě jednu střihla. Někomu třeba nemusí sedět ty romantické scény, mně zpočátku přišly taky takové zvláštní. Asi by k takovému drsnému prostředí sedělo taky něco víc drsnějšího než romantického. Ale potom jsem se na tyhle scény už těšila a říkala jsem si, jak to s těmi dvěma nakonec dopadne.

Nemám, co bych knize vytkla. Je to skvělý a napínavý příběh, se zajímavými postavami a tajuplnou atmosférou. Je to mix detektivky, steampunku a fantasy se špetkou romantiky. A já se moc těším na další příběh a na to, jak se bude dál vyvíjet vztah Liliany a Michaela.

Ukázka

Petra Slováková v kostýmu

,,Může to být užitečné! A ty taky nemusíš být takový skeptik, vynálezy nám jednou mohou zachránit život."
Zamával jí nenápadně svou náhradní paží před obličejem a ona se pouze ušklíbla. 
,,Až se za tu ruku nebudeš stydět, pak uznám, že ti to pomohlo."
,,Jsem s ní spokojený, jen nemám rád, když na mě někdo zírá. Oni to nechápou."
....
,,Víš, že tebe by také odsoudili za to, co jsi, ačkoliv děláš vše pro jejich dobro ve jménu Impéria," rozohnil se Viktor, který neměl rád, když s ním jednala jako s dítětem. ,,Lidé sice mohou díky tobě v noci klidně spát. Ale vědět tvé tajemství..."
,,Vzali by si vidle a šli by mi vyrazit dveře. Já vím," konstatovala suše.                                                                                                                                                          - str. 22

Knižní přírůstky za září

V září se mi sešla zajímavá směsice knih, od omalovánek po kuchařku až ke komiksu, a klasické knihy jsem si pořídila jen tři. Celkově toho mám za tento měsíc málo,ale v říjnu jsem si to bohatě vynahradila, takže říjnová chvástačka bude celkem bohatá :D

Začnu kouskama, které jsem si pořídila jako odměnu za státnice hned v ten samý den. Do knihkupectví jsem zamířila hlavně kvůli dalšímu dílu Kladiva na čaroděje. Žrádlo pro psy od Darka Šmída vycházelo ten den, tudíž jsem si velké naděje nedělala. Ale díky velmi ochotné prodavačce v Dobrovském na Zličíně, která pro něj zaběhla přímo do skladu, jsem ho sehnala a měla jsem velkou radost. Bohužel jsem se do knížky nějak nedokázala začíst, což se mi obvykle nestává, protože jsem kladivo vždycky četla hned, jak jsem si ho koupila. Takže stále čeká, až na něj přijde správná chvíle.

Začarovaný les od Johanny Basford

Od té doby, co jsem si začla kupovat omalovánky pro dospělé, se návštěva knihkupectví neobejde bez prohlížení si omalovánek, které ještě nemám. Překvapilo mě, že tam měli slovenské vydání Začarovaného lesa od Johanny Basford, protože v češtině vyšlo také a v knihkupectvích narážím hlavně na to české. Jenže české vydání je dost odfláknuté a slovenské je kvalitou úplně jinde (a srovnatelné s anglickým vydáním), takže když jsem tyhle omalovánky vzala do ruky, nějak jsem se jich nedokázala vzdát...

Další dvě knihy jsem pořídila v Levných knihách. Ready player one zná spousta z vás, jeden čas se o téhle knížce často mluvilo, ale než jsem se rozhoupala, tak jí v Levných knihách už neměli. Teď jsem ale v Plzni našla jeden zatoulaný výtisk, sice celkem ohmataný, ale za těch pár korun to až tak nevadí, a byla jsem moc ráda, že jsem ho objevila. Věk zázraků je kniha s krásnou obálkou - jak na přebalu, tak pod ním přímo na knize. Dozvěděla jsem se o ní ve videu od Dragell a celkem mě zaujala, takže když jsem jí zahlédla, tak jsem z toho také měla radost.

 

Kuchařku Tajemství syrové stravy jsem vyhrála v soutěži s Life Foodem a těším se, až si některé recepty vyzkouším. Kniha má nádherné fotografie a na všechny jídla se vám sbíhají sliny a ani byste od pohledu mnohdy nepoznali, že je to všechno syrové. Nejsem vitarián, ale baví mě experimentovat, obzvlášť pokud jde o zdravá a lehká jídla. A čím víc do sebe člověk nacpe syrové zeleniny a ovoce, tím líp :) První díl mangy Útok titánů jsem získala opět díky časopisu Pevnost. Už jsem jí stihla i přečíst a dalším dílům se nejspíš bránit nebudu.

A nakonec všechny knihy pohromadě. Je to taková malá, sympatická hromádka, u které nemusím mít špatné svědomí, že syslím hromady knih, které nepřečtu :D Co na knihy říkáte, zaujala vás některá, nebo jste nějakou už četli? :)

Knižní přírůstky za červenec a srpen

Vítám vás u dvouměsíčního shrnutí knižních přírůstků. Za červenec a srpen se mi sešlo celkem 10 kousků. Ještě že si poctivě vedu svůj účet na databázi knih, protože z hlavy bych to dohromady nikdy nedala, začátek července mi připadá už tak neskutečně daleko...

Jako první mi přibyly tyto dvě knihy. Hobita od Tolkiena jsem dostala do opatrování od mojí tety. Měla jsem obrovskou radost, protože je ve stejném vydání, jako má přítel Pána prstenů, takže se k sobě krásně hodí. Hobita jsem četla už před několika lety a jsem ráda, že ho mám ve svojí knihovně. Teď ještě přečíst Pána prstenů (jsem ostuda, já vím).

Legendy české fantasy jsou pro mě srdcová záležitost, protože to bylo moje první seznámení s autory české fantastiky, kdy mi jména jako Vladimír Šlechta, Miroslav Žamboch nebo Jiří W. Procházka vůbec nic neříkala. Anotace na obalu knihy slibuje ,,to nejlepší, co se u nás v žánru fantasy píše. Šest renomovaných spisovatelů, šest žijících legend naší literatury, se setkává v exkluzivním projektu, který představuje jejich nejoblíbenější cykly v dosud nepublikovaných novelách".  Jakou lepší knihu si vybrat, když chce člověk prozkoumat vody české fantasy, aby věděl po jakém autorovi sáhnout? Z knihy jsem byla nadšená a hned jsem se začala pídit po knihách těchto autorů. Tuším že jako prvního autora jsem začala číst Vladimíra Šlechtu. Legendy české fantasy už se nedají moc sehnat, a proto jsem byla šťastná, když jsem je objevila v knihkupectví na Festivalu Fantazie. Konečně jí mám doma, spolu s druhým dílem, a jsem šťasná :)

Celá moje Koontzova sbírka

 Další srdcová záležitost je spisovatel Dean Koontz. Před pár lety jsem propadla kouzlu jeho knih, ve kterých kombinoval thriller, detektivku, horor a nadpřirozené prvky. Mám od něj všechny knihy, které u nás vyšly, a taky jsem je všechny četla (celkem 39 knih i s novou). Jakmile od něj nějaká kniha vyjde, hned jí kupuju a hned jí čtu. Ani tentokrát jsem neudělala vyjímku, Město jsem si koupila na výletě v Praze a hned se do něj začetla v kočičí kavárně. Bohužel jeho nové knihy už nejsou tak napínavé, jak bývaly, ani tahle mě už moc nebaví, takže jsem zklamaná. Jenže nakladatelé jeho staré knihy už vydat nejspíš nechtějí a zaměřují se jen na novinky, což mě dost štve.





 
Dům na kopci od Shirley Jacksonové jsem dostala v červencovém Knihobitovi, spolu s dalšími věcmi, které vidíte na fotce. Musím říct, že tenhle balíček mě neskutečně potěšil. Po knize jsem už nějakou chvíli pokukovala, když jsem zjistila, že je to předloha filmu Zámek hrůzy, který se mi moc líbí. Takže jsem měla opravdu radost, když jsem ho v balíčku našla. Celý balíček mi udělal ohromnou radost. Proč, to se můžete dočíst v chystaném článku o červencovém a srpnovém Knihobitovi.

Analytika od Johna Katzenbacha jsem si koupila za necelých 90 Kč. O autorovi i o knize jsem se dozvěděla od Rodaw z Knihánkova (klik), takže když ho měli za takovou krásnou cenu, musela jsem ho mít. Asi na něj budu vždycky vzpomínat jako na poslední knihu, kterou jsem si koupila v Paláci knih Neoluxor na Václavském náměstí ještě jako Pražačka, navíc den předtím, než jsem se z Prahy odstěhovala. Co vám budu povídat, tohle knihkupectví mi hodně hodně hodně chybí.

Knihy Muž jménem Ove od Fredrika Backmana a Dobrý proti severáku/Každá sedmá vlna od Daniela Glattauera jsem si objednala přímo u nakladatelství Host, protože měli akce na některé paperbacky + slevu v jejich eshopu a poštovné zdarma, takže kde jinde si je koupit, než u nich. Paperbacky sice moc nemusím, přijde mi pak, že je tím kniha znehodnocena, že je prodávaná jako nějaký brak za pár kaček v nekvalitním provedení. Ale paperbacky od Hostu musím pochválit, obálka je docela pevná a stránky taky, dokonce na vnitřní straně obálky je něco napsáno, což u paperbacku vidím poprvé. Opravdu si na nich dali záležet a jsem za to moc ráda. Obě knihy nejsou z žánrů, které bych četla moc často, ale občas mám na takové knihy chuť.

O muži jménem Ove a Babičce, která pozdravuje a omlouvá se jsem hodně slyšela i četla, a po pár hezkých recenzích jsem došla k tomu, že si chci knihy od tohot autora přečíst. O Danielu Glattauerovi jsem se dočetla na blogu Hlava plná knih (klik). Četla jsem moc hezkou recenzi na tuto knihu a hned jsem si ji chtěla přečíst. Navíc jsem se na ní podívala v knihkupectví a hned se začetla a přečetla asi pět stránek, takže jsem měla jisto, že tuhle knihu chci. Sice jsem jí měla v plánu číst během učení se, protože normální knihy se mi teď čtou těžko a tahle je psaná formou mailů, ale v posledních dnech nečtu vůbec, takže to už nestihnu. Ale moc se na ní těším.

Tyto dvě knihy mám díky Pevnosti. Virtuální vrazi od Jany Rečkové jsou z edice Pevnost a vypadají zajímavě už jen proto, že každý říká něco jiného o tom, v jakém žánru je to napsané. Takže jsem moc zvědavá, co se z toho nakonec vyklube. U Šeroprostoru od Ann Aguirre jsem hodně váhala, jestli si jí koupit společně s Pevností nebo ne. Měla jsem (a mám) o knize jisté pochybnosti - neznámá autorka, hrdinkou dívka - nebude to nějaká romanťárna pro puberťačky? Nakonec jsem knihu koupila, protože Pevnost bez přílohy neměli a nevěděla jsem, kde časopis shánět a bála jsem se, že ho neseženu třeba vůbec. Tak jsem se rozhodla že odhodím předsudky a dám knize šanci a doufám, že mě nezklame. Trocha té romantiky neuškodí, jen jí nesmí být moc, a žádnou tvrdou scifárnu taky nečekám. Obálka nevypadá vůbec špatně a název knihy zní pěkně, to se musí Šeroprostoru nechat. Každopádně chci knihu přečíst co nejdřív, abych věděla, jestli se do budoucna podobným přílohám Pevnosti vyhýbat nebo ne.

A jako poslední přírůstek vám představím Antistresové omalovánky pro dospělé. Měla jsem doposud jen 101 mandal pro krásný den a Tajnou zahradu od Johanny Basford (více o omalovánkách zde). U těchto omalovánek jsem dlouho váhala, protože spousta obrázků se mi vůbec nelíbí, ale zase jich tam je spousta, které si vymalovat chci (hlavně zvířata, kterých tam je opravdu dost a vypadají krásně). A jelikož jsem od bratra dostala k narozeninám poukázku do Kanzelsbergeru, tak jsem se rozhodla, že si je pořídím, jelikož nic jiného jsem si v tu dobu u Kanzelsbergeru nějak neuměla vybrat, abych z toho měla radost. Autorky už chystají druhý díl a na facebooku je skupina, kam lidé vkládají své výtvory z téhle knihy, takže pokud do knihy nemůžete nahlédnout někde v knihkupectví, zkuste se podívat v této skupině.

Takhle jsem si zkrášlila úvodní stránku.

A nakonec všechny knížky pohromadě. Co na moje přírůstky říkáte? Máte některou z těchto knih doma, chtěli byste mít nebo jste už četli? Těším se na vaše komentáře :)

Doba krkavců

Moje druhá volba v rámci společného dobývání edice Pevnost padla na Dobu krkavců od Martiny Šrámkové. Dostala jsem chuť na čáry a kouzla, na něco pohádkového. S tím prvním jsem se trefila, s tím druhým jsem nemohla být víc vedle, protože Doba krkavců je pěkně temná fantasy. No podle názvu knihy jsem to mohla tušit, myšlení si v tu chvíli holt dávalo pohov. Přečetla jsem si totiž kousek ze začátku první povídky (viz první ukázka) a připadalo mi to tak hezky pohádkové.

"Obyčejná venkovská kuchyně s ohništěm v rohu a cibulí zavěšenou pod podvalem. Jen půl tuctu zaprášených knih na polici, netopýr nocující v temném koutku, a vrbové větvičky zastrkané za veřeje v přesně řazených rozestupech svědčily o skutčné práci stařeny."

Doba krkavců obsahuje tři povídky, dvě velmi kratičké (Kapesník pro princeznu, Špatné časy) a jednu ústřední (Doba krkavců), která zabírá většinu knihy. Povídky na sebe volně navazují tak, jak jdou v knize za sebou.

Hlavní postavou celé knihy je bojová vědma Jadwiga, která si někdy nechává říkat Kolčava. Její život je hodně poznamenán minulostí, ke které se Jadwiga často sama vrací, protože jí pořád trápí noční můry týkající se jejího dětství. V Době krkavců je několik úseků, ve kterých se čtenář vrací zpět do její minulosti a postupně se tak dozvídá o jejím dětství. Jadwiga dříve hodně zabíjela pro cizí zájmy, ale už s tím skončila a nechce se k tomu vracet. Ráda by zbytek života strávila mícháním léčivých mastí a lektvarů, a ne jedů jako kdysi. Čehož se jí tak úplně nedaří dosáhnout, protože se dostává do situací, ve kterých musí bojovat, aby zachránila život sobě nebo svým blízkým.

V povídce Kapesník pro princeznu je Jadwiga obviněna z vraždy podkoního. Baronka sice nemá důkazy, ale nelíbí se jí, že se na jejím území objevila nová čarodějnice, tak proč se jí nezbavit tímto způsobem. Co naplat že Jadwiga je nevinná a že zemře další člověk, kterého Jadwiga prokazatelně zabít nemohla. To jí život opravdu nezachrání.

V Době krkavců se Kolčavka setká s přítelkyní z minulosti, s Jusufínou, která ji požádá o pomoc. Kníže Milevoj jí opakovaně nabízí sňatek, aby tak příjemnou cestou získal její území. A pokud Jusufína nebude souhlasit, vezme si její území násilím. Nabídne Jadwiga pomocnou ruku, přestože už nechce zabíjet? A stojí za tím vším opravdu kníže nebo někdo jiný?

V povídce Špatné časy je Kolčavka opět žádaná o pomoc, tentokrát hrabětem Storynem, protože na jeho knížectví někdo seslal kletbu. Že by mocná čarodějka Luccila - Bílý had, se kterou si hrabě chtěl akorát bez závazků užívat? A nejen s ní? Luccila se má za co mstít, ale byla to skutečně ona? Na tyto otázky hledá Storyn odpověď, ale pomůže mu Kolčavka nebo ne, když stále nechce mít se zabíjením nic společného?

 ,,Krkavci..." zamumlala.
,,Cože?" nechápavě na ni pohlédl.
,,Hostina na mršinách," pronesla polohlasem. ,,Takhle to chodilo, co svět světem stál, a takhle to taky vždycky chodit bude. Mrtví se stávají potravou pro živé a jejich země domovem pro další, kteří přijdou po nich."

Mé dojmy z knihy
Jak už jsem psala, Doba krkavců je temná fantasy. Moc takových knih jsem nečetla, možná proto mi kniha až tak nesedla. Příběhy se mi sice líbily, kniha se četla dobře a příběh hezky ubíhal, ale něco mi tam chybělo. Možná špetka humoru nebo poetičtější popisy a vykreslení atmosféry. Tím nemyslím zdlouhavé popisy všeho nebo básnicky vyjádřené oklovávání těl krkavci, snad si rozumíme.

Takže hodnotím knihu průměrně, ani nenadchne, ani neurazí. Při čtení se nudit nebudete, v knize je spousta akce, temných čar a kouzel, hromada mrtvol, pár nechutných scén a samozřejmě nějaký ten sex. A kdo má rád zlé a prohnané elfy, tak si taky přijde na své (jsou vůbec někdy elfové hodní?).
 

Tentokrát focení odnesl kocourek u rodičů :D

Asgardia - skutečná sestra Země, jakkoli je odlišná

V rámci dobývání Pevnosti jsem se jako první pustila do Tiché planety od Julie Novákové. Autorku potkávám na různých conech, autogramiádách a křtech knih a už dlouho si od ní chci něco přečíst, proto jsem po téhle knize sáhla jako první. 

"A když první zářivý šíp slunce protne tmu, probouzí se naděje. Sleduj jeho cestu, osamělý poutníku, a nelezneš svůj osud."

Kniha vypráví příběh devíti lidí posádky Messengera, první lidské expedice na planetu Asgardia, jež by mohla být šancí lidstva na mezihvězdnou expanzi. Jsou do ní vkládány obrovské naděje, protože se jedná o první lidskou expedici mimo naší Sluneční soustavu. Příběh se odehrává ve zrhuba 100 let vzdálené budoucnosti.

Asgardia má velmi podobné podmínky pro život jako Země a je na ní poměrně bohatá fauna a flóra. Vědci prostřednictvím sond zkoumali planetu i její "obyvatele", zdaleka však nemohli objevit vše, a nejen proto je celá expedice velmi riskantní. Jelikož neobjevili žádné formy života s inteligencí na úrovni lidí nebo vyšší, mohla by planeta sloužit pro expanzi lidstva do vesmíru. I tak ovšem mají jen střípky informací o tamním životě a jedním z hlavním úkolů expedice je, dozvědět se více o tamních živočiších, rostlinách a podmínkách k životu. Ze záznamů sond zjistili, že se všechna zvířata dorozumívají pomocí světelných signálů, protože před miliony let byla na planetě řidší atmosféra a zvuk se špatně přenášel.  Pomocí zvuku se dorozumívá jen malý zlomek zvířat, a to v kombinaci se světelnými singály. Proč se tedy zvířata v průběhu let nevyvíjela a nepřizpůsobila se? A proč dosud neobjevili žádné predátory, ale jen býložravce (tzv. Světlýše bizonovité) a menší zvířata? Přitom je zřejmé, že mohutné býložravce něco loví, jinak by jich bylo daleko víc.

Posádka Messengera je po příletu na Asgardii v úžasu, protože planeta hraje všemi barvami a vše je naprosto jiné, než jak znají ze Země. Brzy ovšem úžas a nadšení vystřídá strach, protože jim hrozí smrtelné nebezpečí, o čemž se brzy přesvědčí na vlastní kůži. Zdá se, že se celá Asgardie obrátila proti nim a Země je 12 světelných let daleko, tudíž jakákoliv komunikace s ní je nemožná.

Čtenář hned od začátku knihy ví, že posádce hrozí nebezpečí. Jedna sonda byla poničena a když si vědec Harry Parton pouští záznamy, zjistí, co sondu poničilo a že na planetě není bezpečno. A na varování už je pozdě, protože než by se k nim zpráva donesla, už by dávno byli na planetě. Co na tom záznamu bylo se však čtenář dozví až ke konci knihy, takže celou dobu netuší, co se děje.

Autorka vytvořila úžasný barvitý svět s podivuhodnými živočichy a rostlinami. Chvílemi se mi vybavoval film Avatar, protože ten taky zářil všemi barvami a světýlky, ale Asgardie je méně kýčovitá a přitom úchvatná. Při popisech polární záře se mi až tajil dech a moc bych si přála něco takového vidět. Zároveň stvořila velmi napínavý příběh, který se četl skoro samo.

 "Ztemnělá planeta s lehce se třpytícím obalem atmosféry byla zkrášlena nárdelníky jasných barevných světel, tančících různě od pólů až k blízkosti rovníku. Světla byla jako živá, poskakovala, spojovala se a mísila v nádhernou duhu obemykající celou Asgardii."

Jen místy mi některé věty přišly trochu krkolomné, někde scházelo zájmeno, tudíž mi věta přišla nějaká divná a vracela jsem se, chvílemi jsem zase měla pocit že se některé věci zbytečně opakují. Třeba pocity lidí, protože příběh je vyprávěn z pohledu více osob, kteří cítí vesměs to samé. Nebo popis zvířete, který je jak u vědce, který sleduje záznam ze sondy, tak potom u botaničky, která zvířata pozoruje přímo na Asgardii. Nebo neustálé opakování toho, že na Asgardii je vše nejisté. Jsou to ovšem jen drobnosti, které se autorce dají odpustit, vzhledem k tomu že se mi líbil jak příběh, tak svět který vytvořila, a vzhledem k tomu že Tichá planeta je teprve její třetí kniha.

Na druhé straně dokázala autorka na čtenáře přenést úžas z něčeho nového, nepoznaného a krásného. Jde vidět, že má autorka ráda přírodu (studuje/studovala na Přírodovědecké fakultě), a možná i proto se mi kniha tak líbila. Vždycky mě totiž bavilo objevování nových světů a miluji přířodu.

Tudíž jsem s knihou spokojená a moc se mi líbila. Rozhodně to není poslední kniha, kterou jsem od autorky četla. Však už mám od ní koupený první díl scifi trilogie Blíženci, na který se teď těším ještě víc.

"Člověk není nikdy sám. Ani sám se sebou. Má vesmír. Obklopuje nás vždy a všude. Neustále jsme s ním v kontaktu. Neopustíme ho ani po smrti. Je to jedna z mála jistot, které máme."

Četli jste nějakou knihu od Julie Novákové? Máte rádi příběhy o poznávání nových světů? Těším se na vaše komentáře :)