Tvář strachu od Deana Koontze, mistra thrilleru

Po přečtení Bouře mečů od Martina jsem měla takové období, kdy mi nešlo se začíst do žádné knihy. Zkoušela jsem různé žánry a autory, ale cokoliv jsem rozečetla mě nebavilo. Potom mě napadlo, že bych si mohla přečíst Tvář strachu od Deana Koontze, protože jsem knížku už četla a věděla jsem, co od ní můžu očekávat. Navíc je to knížka hodně tenká, takže je rychle přečtená. A ono to zafungovalo a překonala jsem svou čtecí krizi.

O autorovi

Nejdřív bych ráda řekla pár slov o Deanu Koontzovi. Kdysi byl mým nejoblíbenějším autorem, mám doma všechny knihy, které u nás kdy vyšly, a až na dvě vyjímky je mám všechny přečtené. Autora jsem si zamilovala díky tomu, jak umí kombinovat žánry, které mám nejraději. Jeho knihy jsou většinou směsicí thrilleru, detektivky, hororu a nadpřirozených prvků. Hlavní hrdina často utíká před nějakým zlem a knihy jsou velmi napínavé. Tvář strachu je pro mě jedna z nejlepších autorových knih.

O příběhu

Graham Harrison má nadpřirozené schopnosti a je i tak trochu jasnovidec. Mívá vidiny událostí, které se v nejbližší době stanou. Jenže není o co stát, protože vidí vraždy. Dokáže také zahlédnout útržky toho co se stalo, když se dotkne něčeho z místa činu. Graham tak občas spolupracuje s policí a pomáhá dopadnout vraha.

Když je pozván na interview do televizní show, má z toho Graham obavy. To ale netuší, že se díky tomu ocitne on i jeho přítelkyně v ohrožení života. Během přímého přenosu se mu před očima odehraje vražda a sice nevidí tvář vraha, ale vidí tvář oběti, řekne její jméno a ví že byla zavražděna ve svém bytě. O vrahovi dokáže říct to, že ho policie už zná, že se možná jmenuje Dwight a že je to sériový vrah, kterého se policie snaží už dlouho dopadnout.  Bohužel svou vidinu nedokáže zamaskovat a protože je velmi rozrušený a moc mu to nemyslí, vše prozradí divákům v přímém přenosu. K vrahovi se toto vysílání dostane a vrah pochopí, že by pro něj Graham mohl být hrozbou.

Vrah se rozhodne jednat a odstranit Grahama z cesty. Má v plánu ho zabít v mrakodrapu, kde má Graham kancelář a pracuje často pozdě do noci, kdy v budově už skoro nikdo jiný není. Zrovna tu noc přijde Grahama navštívit jeho přítelkyně, která se díky tomu ocitne také v ohrožení života. Začíná hon na kočku a myš v obrovském mrakodrapu. Dokáže si Graham s přítelkyní zachránit život? Ztratit se vrahovi v tak velké budově je přece hračka... Nebo ne?

Můj názor na knihu 

Kniha je od první stránky zajímavá, chytne vás a nepustí. Je velmi napínavá a čtivá, že nebudete mít problém přečíst ji na jeden zátah. A to ani nemluvím o překvapivém odhladení vrahovi identity, které vás dostane.

V knize se střídají dvě dějové linie - z pohledu Grahama a jeho přítelkyně a z pohledu vraha. Díky tomu je kniha ještě napínavější a zábavnější, protože vidíte vrahovi do hlavy a víte, co na své oběti chystá, a o to víc fandíte obětem a prožíváte s nimi jejich strach.

Chvílemi mě Graham vytáčel svou zbabělostí a naivitou. Nebýt jeho přítelkyně, nejspíš by ho vrah už dávno měl. Na druhou stranu, proč by měla být každá postava dokonalá a přesně vědět, co má dělat?

Kniha se mi líbila trošku méně, než když jsem jí četla poprvé. Je to nejspíš tím, že jsem si děj už trochu pamatovala a tak mě některé věci až tak nepřekvapily. A možná ten konec mohl být trochu lépe vymyšlený. Ale pořád platí, že je Tvář strachu jedna z nejlepších autorových knih a pokud jí budete číst poprvé tak věřím, že si jí užijete stejně jako já, když jsem jí četla poprvé.

Pro některé Koontzovy knihy je typický hon na kočku a myš, ve kterém figuruje šílený a zvrácený vrah, který je bohužel i dost mazaný a chytrý, a hlavní hrdina, který se před ním snaží uniknout a většinou i ochránit někoho blízkého.  Právě takové knihy řadím k těm nejlepším, jaké Koontz napsal a od kterých se neumím odtrhnout. Doporučuji tyto knihy, které jsou podobné Tváři strachu: Intenzita (přečetla jsem za jeden den), Manžel, Rychlost, Ochránce, Skrýš.

Znáte autora? Četli jste od něj nějakou knihu? Těším se na vaše komentáře.

Když se vám z paměti vymaže deset let života...

Představte si, že si nevzpomínáte na posledních deset let života. Jak byste se chovali? Jak by se vám libil život, na který si nepamatujete, ale slyšíte o něm od své rodiny, přátel a známých? Byli byste na sebe hrdí nebo byste se ptali jak je možné, kým jste se stali?


Ztráta paměti je téma, které mě hodně baví a proto jsem nakonec neodolala a pořídila si knihu Na co Alice zapomněla od autorky Liane Moriarty. Knížka mě lákala už od té doby co vyšla, ale jelikož knihy pro ženy moc nečtu, tak jsem se k ní dostala až teď. V poslední době mám chuť číst něco víc ze života, ale pečlivě si vybírám. Většina ženských románů mě totiž naprosto míjí a zaujme mě jen pár knih. Proto vyhledávám romány, které jsou trošku thrillerové, napínavé. Zamilovaný román si čas od času taky ráda prečtu, ale nesmí to být červená knihovna. Jak se mi tedy nakonec líbila tato kniha?

O příběhu

Alice otevře oči a zjistí, že leží na zemi v tělocvičně. Její první myšlenky patří jejímu dosud nenarozenému miminku, protože se lekne, aby po pádu bylo v pořádku. Je zmatená a neví co se děje, protože nepoznává své oblečení ani lidi kolem sebe a vůbec si nepamatuje, jak se do tělocvičny dostala. Vše začne dávat smysl v momentě, když se Alice zeptají, jaký je právě rok.


Alici čeká nejeden šok. Už samo o sobě není příjemné myslet si že je vám 29 a přitom vám čtyřicítka klepe na dveře. Nebo když si myslíte, že teprve čekáte své první dítě a přitom už máte děti tři a nepamatujete si jejich narození, jejich první krůčky a slova, první úspěchy a nezdary. Představa ztráty těchto vzpomínek natrvalo je ještě horší než to že Alice neví, jak se o děti starat. Úplně nejhorší je ale pro Alici zjištění, že se se svým manželem Nickem rozvádějí. Alice to nedokáže pochopit a odmítá tento fakt přijmout. Navíc má se všemi lidmi z dřívějška velice špatné vztahy, aniž by věděla proč. Se svou kdysi nejlepší kamarádkou se nestýkají, s vlastní sestrou taky skoro nemluví.

Co se to se všemi stalo? Proč je teď Alice úplně jiná? A co s jejím životem bude dál, ať už se jí vzpomínky vrátí nebo ne?

Můj názor

Kniha mě chytla od první stránky, byla velice čtivá a moc mě bavila. Na začátku mě bavilo sledovat jak je Alice zmatená a těšila jsem se, kdy se zase objeví nějaká situace, kdy Alice nebude vůbec vědět, která bije. Některé takové momenty byly docela vtipné, jiné naopak smutné nebo děsivé.

Vše jsem prožívala spolu s Alicií a snadno jsem se do ní dokázala vcítit, představovala jsem si sebe samu v takové situaci. S napětím a obavami jsem četla dál a dál, dychtila jsem po každém kousku nové informace o Alicině životě a spolu s ní si domýšlela, co se asi stalo, než jednotlivé útržky informací začly dávat smysl.

Chvílemi mě vytáčely některé postavy, které nebyly s to pochopit, že si Alice nepamatuje naprosto nic z posledních deseti let života. Otázky a řeči typu "mě si přece musíš pamatovat", "jak jsi jen mohla na tohle zapomenout?" mě přiváděly k šílenství. Na druhou stranu bylo zajímavé sledovat ztrátu paměti i z té druhé strany, jak to prožívají osoby, které Alici znají.

Konec knihy mě na jednu stranu trochu zklamal, na druhou stranu i potěšil. Přišel mi takový moc rychlý, chtěla bych s Alicí ještě nějaký ten čas strávit a prožívat to s ní dál. Nicméně jsem vděčná za to, že jsem se dozvěděla, jak pokračovaly osudy jednotlivých postav. Nemám moc ráda, když to autor nechá na naší představivosti.

Na knize se mi moc líbilo i to, že byla vyprávěna z pohledu více postav a tyto pasáže byly podány zajímavým způsobem. Aliciina sestra Elisabeth příběh vyprávěla svému psychologovi prostřednictvím dopisů, které sloužily spíš jako deníček, protože dopisy se vlastně vůbec neměly dostat psychologovi do ruky. Z pohledu další osoby to bylo zase prostřednictvím blogu, který dotyčná osoba psala a k nelibosti rodiny se neobtěžovala ani změnit jména.

Na co Alice zapomněla je silný a emotivní příběh, který vás donutí zamyslet se nad svým životem, navíc se krásně čte a odpočinete si u něho. Sečteno a podtrženo - kniha se mi i přes drobné nedostatky moc líbila a její koupě nelituji, možná si časem přečtu i jiné knihy od autorky.

Četli jste Na co Alice zapomněla nebo jinou knihou od autorky? Jak se vám líbila?

Přečteno za prosinec

V prosinci jsem přečetla 6 knih, co je na mě opravdu výkon, protože čtu celkem pomalu a za poslední měsíce jsem měla málo času a duševní pohody. V prosinci jsem ale měla spoustu volného času a užívala si dlouhé adventní večery. A na Vánoce jsem byla u rodičů, takže mi odpadly veškeré starosti s vařením, úklidem atd. Je pravda, že většina knih je tenoučkých, ale i tak jsem četla mnohem víc než obvykle. A náramně jsem si to užila. Konečně jsem měla pocit, že jsem zase sama sebou. Proto jsem se rozhodla že poprvé napíšu článek o tom, co jsem za uplynulý měsíc přečetla. Taky jsem až na jednu knihu nenapsala recenze a ani nevím, jestli je ještě napíšu, proto se k nim chci v krátkosti vyjádřit aspoň takhle.

Jako první jsem přečetla Vězněnou od Pavla Renčína, který patří k mým nejoblíbenějším autorům. Dlouho mu nevyšla žádná kniha a tak jsem se na Vězněnou moc těšila. Autor dříve psal mětskou fantasy, Vězněná je ale temný a děsivý příběh podobající se hororům od Stephena Kinga. Vězněná se mi strašně moc líbila, nemohla jsem se od knihy od trhnout, ani když mi hrůzou nebo strachem vstávaly vlasy na hlavě. Přečetla jsem jí jedním dechem. Recenzi můžete najít tady.

Dokonce měla kniha v prosinci křest, kterého jsem se zúčastnila. Mám takové akce strašně ráda, obzvlášť když jde o autora, kterého mám ráda a o knihu, kterou jsem četla.

Potom jsem se pustila do Hvězdy nám nepřály od Johna Greena. Tahle kniha mě doprovázela cestou do Prahy na křest Vězněné. O autorovi slýchám už dlouho a Hvězdy nám nepřály mě zaujaly tématem. Ano, je to opravdu ta nejveselejší smutná kniha. Často jsem se smála černému humoru a zároveň se celou dobu uvnitř strachovala a představovala si, jak hrozné to musí být, umírat na rakovinu, jak pro tu osobu, tak pro rodinu a její blízké. Knížka se mi moc líbila a rozhodně se k ní v budoucnu vrátím, protože v člověku hodně zanechá. Přečetla jsem jí taky jedním dechem.

Pohoda u perníkového latté v kavárně.

 Věk mloků od Karolíny Francové byla další taková rychlovka. Jde o 15. díl série JFK. Kdo má rád české autory a scifi, tak by se mu tahle série mohla zamlouvat. Každý díl píše jiný autor, přičemž každý autor si vymyslí vlastní svět, do kterého jsou hlavní hrdinové posláni na misi. Věk mloků byl napínavý od první stránky a strašně mě knížka bavila. Líbil se mi nápad, že se lidé v tom jiném světě proměnily v mloky, protože v jejich světě začíná celý svět zaplavovat voda. A tak vědci vymysleli způsob, jak by lidé mohli přežít. Co mě trochu naštvalo bylo, že jsem nepoznala, kdy knížka skončila. Protože na konci knihy je delší povídka o hlavním záporákovi celé série. Jelikož nikde nebylo napsáno, že jsou v knize dva příběhy, pořád jsem si říkala, jak to spolu souvisí. No prostě je dost naprd když nevíte, že to co jste četli už skončilo :D Ale jinak skvělý díl.

Květy z půdy od Virginie Andrews nemusím nikomu nejspíš představovat. Od autorky jsem už kdysi četla několik knih a tomuto novému krásnému vydání Květů z půdy jsem nedokázala dlouho odolávat, protože mě kniha zaujala i co se týče děje. Čtyři sourozenci, kteří jsou věznění v podkrovním pokoji vlastní babičkou a matkou... Spousta lidí byla z téhle knihy hodně šokovaná, ale já jsem přece jen trochu věděla, co můžu čekat. I tak tam ale byly situace, které mi vehnaly slzy do očí, a hlavně kdy jsem měla neskutečný vztek. Vůbec by mě nenapadlo, že ve mně kniha dokáže vyvolat tak silné emoce, že kdyby to šlo, tak skočím do knihy a zakroutím té bábě krkem. Květy z půdy se mi opravdu moc líbily a už mám koupený i druhý díl. Pokud jste od autorky nic nečetli a chystáte se, tak se připravte na to, že hlavním hrdinům se bude pořád dít něco strašného, i když si myslíte, že už budou šťastní. Nebudou.

Po květech z půdy jsem si na Vánoce chtěla dát něco lehčího, a navíc jsem tuhle knihu plánovala ke čtení těsně před Vánocema, už když jsem si jí kupovala. Zamilovaný příběh odehrávající se ve vánočním New Yorku a v prostředí knih a knihkupectví... To je prostě ideální kniha na tuhle dobu. Jde samozřejmě o Dash a Lily - kniha přání. Tahle knížka mě trochu zklamala. Ne že by se mi nelíbila, ale čekala jsem od ní přece jen trochu víc. Že si budou delší dobu dopisovat přes zápisník a že mě kniha naprosto okouzlí. Což se právě nestalo, prostě to není kniha, u které bych si řekla "páni, to byla úžasná kniha, na tu budu ještě dlouho vzpomínat". Něco tomu prostě chybělo. Ale jinak to byla čtivá, příjemná a vtipná knížka, postavy jsem si moc oblíbila. A na navození vánoční atmosféry to nebylo špatné.

Jako poslední jsem přečetla Příšerné příběhy vánoční, které jsem si koupila když jsem byla na křtu Vězněné. Slyšela jsem na ně dobré ohlasy a chtěla jsem nějakou vánoční knihu, takže jsem si jí koupila. No taky jsem byla trochu zklamaná, asi jsem čekala že se budu víc bát, ale koupě nelituji. Po Vězněné a Květech z půdy jsou Příšerné příběhy vánoční jen slabý odvárek no :D Blbě jsem si to naplánovala. Sice jsem se nebála, jak jsem doufala, ale povídky se mi líbily a byly teda pěkně morbidní. Věřím že pokud to budou číst děti, tak ty budou opravdu hodně vyděšené. Nejvíc se mi líbila povídka Byla cesta, u ní jediné mi běhal mráz po zádech. 

Tak a to byly všechny knihy, které jsem přečetla v prosinci. Někdy kolem 27. jsem začla číst Bouři mečů od Martina, třetí díl Písně ledu a ohně. A tu jentak nedočtu, protože má přes 1000 stránek. Momentálně jsem nějak za polovinou.

Jsem se sebou za tenhle měsíc spokojená, dokonce jsem přečetla 4 knihy, které jsem si koupila v listopadu (moje obří chvástačka za listopad tady). A to je u mě zázrak, protože mám nasysleno tolik knih a kupuji rychleji než čtu, že nové knihy většinou nakupuji proto, že je chci mít, ne protože je teď hned chci číst. Nebo chci, ale pak dostanu chuť na úplně jinou knihu. U mě je ten výběr toho, co zrovna budu číst, trochu složitější. Knížka se sama ozve, když je na ní ta správná doba, a je jí jedno, jestli jí mám doma týden nebo tři roky :)

Četli jste nějakou knihu? Jak se vám líbila? Nebo se na nějakou teprve chytáte? :) Těším se na komentáře.

Knižní přírůstky za prosinec

Prosinec byl díky Vánocům bohatý, ale to asi u každého knihomola. Nejdřív jsem měla pocit, že k Vánocům skoro žádnou knížku nedostanu. Ono to člověka dost zmate, když od babičky dostane v listopadu peníze, aby si sám koupil něco k Vánocům. A on si to koupí, ale nezabalí si do pod stromeček, ale rovnou si to šoupne do knihovny. Takže jsem si potom uvědomila, že to vlastně vánoční dárky jsou. Příští rok budu mít pevnou vůli a takhle nakoupené dárky si opravdu zabalím a dám si je až na Štědrý den :D

Jaké knihy mi tedy přibyly do knihovny?

Mrtvou šelmu od Jiřího W. Procházky a Kláry Smolíkové jsem si přála už delší dobu. Procházku znám jako autora scifi a znám ho i osobně z nejrůznějších conů a literárních setkání. Rozhodl se, že se svou ženou napíše sérii detektivek, které se budou odehrávat v různých českých městech (Tábor, Kutná Hora) a budou v nich odhalovat různá tajemství a zajímavou historii měst. V listopadu se v Městské knihovně v Praze na Smíchově konalo setkání s oběma autory a já jsem šťastnou náhodou byla zrovna v Praze na školení, takže jsem tam mohla jít. A rozhodla jsem se, že si knížku konečně koupím, nechám si jí podepsat a pak jí šoupnu jednomu z Ježíšků, aby mi jí dal pod stromeček.

Nové ilustrované vydání Harryho Pottera jsem musela mít, protože Harry je moje srdcová záležitost a měla jsem to štěstí vyrůstat společně s ním. Kniha je opravdu nádherná, už jsem si jí několikrát prolistovala abych se pokochala, a neskutečně se těším, až vyjdou další díly. Krom Harryho (který byl k svátku) mi přítel nadělil i Doctora Who - 11 Doctorů, 11 příběhů. Tahle jediná kniha pro mě byla pod stromečem opravdovým překvapením. Doctora Who miluju a přítel taky, takže jsem za knihu moc ráda a těším se na ní.

 Teď se dostávám ke knihám, které jsem si koupila sama, většinou za peníze od babičky. V Plzni jsem objevila zajímavé knihkupectví, kde mají levné knihy, a celý prosinec měli na vše ještě 50% slevu. O Cizince od Diany Gabaldon jsem už mockrát slyšela a ráda bych si jí přečetla. Jenže Cizinku v knihkupectví neměli, měli jen 2.-4. díl. Proto jsem dlouho váhala, jestli do toho jít. Nakonec jsem si je koupila, protože tyhle knihy normálně sehnat nejdou, a jedna stála jen 125 korun. Cizinku jsem pak sehnala levně na aukru, už jí mám doma, ale zařadím jí až do lednové chvástačky, protože jsem si jí vyzvedla až v lednu a navíc poté, co jsem měla nafocené všechny knihy.

Příšerné příběhy vánoční jsem si koupila, když jsem byla na křtu Vezněné v Praze. Chtěla jsem nějakou vánoční knihu a na tuhle jsem slyšela pochvalné ohlasy. Už jí mám i přečtenou, a pořád nevím, co si o ní myslet. Asi jsem čekala, že se u ní budu víc bát, ale přitom se mi ty povídky líbily. Další tři knihy jsem si koupila opět za peníze od babičky a využila jsem 30% slevy u Dobrovského. Lístky ve větru jsou 2. dílem série Květy z půdy, jejíž první díl jsem nedávno dočetla. Nejtemnější večer roku je novinkou mého oblíbeného autora Deana Koontze. Předchozí knihou mě dost zklamal, tak doufám že tentokrát budu spokojenější. Knihu Jsou světla, která nevidíme nemusím nikomu moc představovat. Podlehla jsem díky nádherné obálce, zajímavému příběhu a samým pochvalným ohlasům. No a Jackabyho jsem dostala v Knihobitovi, o kterém jsem už psala tady. Paranormální detektivka mě moc láká, navíc je detektiv přirovnáván k Doctorovi Who a kniha má nádhernou obálku. Tomu nešlo odolat, kdybych jí nenašla v Knihobitovi, stejně bych si jí koupila. 

 A jako poslední tu mám nové omalovánky. Ztracený oceán od Johanny Basford jsem dostala od přítele a moc jsem ho chtěla, i když její nejkrásnější knihou zůstává Začarovaný les. Snadnou cestu k odpočinku jsem dostala od druhé babičky a bylo to pro mě překvapení. Sama bych si tyhle omalovánky asi nekoupila, ale takhle jsem ráda, že je mám, je v nich spousta hezkých a zajímavých obrázků. Kreativní terapii jsem si koupila za peníze od babičky těsně před Vánocema (štve mě že jsem nevěděla, že po Vánocích budou mít tu 30% slevu). Tyhle omalovánky se mi zezačátku tolik nelíbily, ale postupně se mi začly líbit víc a víc. Jsou zvláštní tím, že už mají vybarvené pozadí.

Tak a to je vše. Na závěr všechny knihy pěkně pohromadě. Takže až na Harryho, Příšerné příběhy výnoční a Jackabyho mi všechny knihy přinesl Ježíšek. To není vůbec špatné :)

Stromeček máme s přítelem provizorní, protože každý jezdíme na Vánoce ke svým rodičům. A nejsou prostředky na to kupovat něco lepšího, obzvlášť když tu ani nejsme- Nicméně těším se na svůj první pořádný vánoční stromek.

Co říkáte na moje přírůstky, zaujaly vás některé knihy? Co přinesl Ježíšek vám? :)

Knižní přírůstky za listopad

A je tu moje listopadová (obří) chvástačka, za kterou stojí úspěšně dokončená vysoká škola a promoce, která proběhla v listopadu. Takže většinu knih jsem dostala jako dárek za dokončení školy. S tím, že na slevomatu jsem si koupila voucher na 25% slevu do knihkupectví Kanzelsberger. No taková sleva hned hodí pár knih navíc. A takhle to dopadlo.

Nebudu ke každé knize psát, proč jsem si jí koupila, jako to obvykle dělám. Na to je těch knih opravdu moc.  Některé knihy jsem si chtěla pořídit už delší dobu, jen na to pořád nebyla vhodná doba a dostatek peněz. Spoustu knih jsem si pořídila díky tomu, že sleduji různé knižní blogy a čtu časopis Pevnost, a četla jsem na ně samé dobré ohlasy. Jde o směs různých žánrů s tím, že jsem sáhla i po žánrech, které jinak moc nečtu (a proto když si klasicky koupím pár knížek za měsíc, vždy sáhnu po něčem jiném, čeho se míň obávám). Někteří autoři jsou legendami a  mistry svých žánrů, o jiných jsem slyšela prvně. Něco jsou knihy spoustu let staré, něco jsou celkem čerstvé novinky. Některé autory znám už několik let a vím do čeho jdu, od většiny autorů jsem ale dosud nic nečetla. No, je to vcelku zajímavá směsice knih, z které mám ale ohromnou radost.

Tak poďme na to :)

Knihy o knihách a knihkupectvích, ty jsem prostě musela mít :)

Jak lvové je výhra v soutěži, za kterou moc děkuji nakladatelství Epocha a Schefíkovu blogu.

Vidořád mám z Knihobita

A nakonec vše pohromadě :)

Tak, a to by bylo vše. Doufám, že se mi všechny knihy budou líbit. Zatím jsem přečetla Vězněnou, která byla skvělá (recenze tady) a mám rozečtené Hvězdy nám nepřály, které se mi zatím taky moc líbí.

Sice skoro všechny knihy byly vlastně jako dárek, i tak jsem si ale řekla, že jsem se asi zbláznila, a do budoucna to musím trochu krotit. Nejdřív jsem zkusila to, že si zakážu koupit si nějakou knížku v prosinci. Ehm, to teda moc nevyšlo (jaké překvapení), vždyť stejně pár knížek dostanu i pod stromeček, tak jsem to hodila za hlavu.  Tak teď přemýšlím, že se vrátím ke starému pravidlu, které jsem  teda taky moc nedodržovala - že si v měsíci můžu koupit maximálně tolik knížek, kolik jsem za předchozí měsíc přečetla. Tak uvidíme, jak mi to půjde :)

Znáte některou z knih? Četli byste/chtěli byste si přečíst? Těším se na vaše komentáře :)

Vězněná, hrůzyplný příběh z pera českého autora

 Vězněná je nejnovějším počinem skvělého českého spisovatele - Pavla Renčína, který je jedním z mých nejoblíbenějších autorů a doporučuji ho všude, kde můžu. Doposud psal příběhy z žánru městské fantasy, které mě naprosto uchvátily. Labyrint se odehrával v podzemí Prahy, kde skupinka lidí objevuje své nadpřirozené schopnosti a čelí všem možným potvorám žijících v podzemí, zatímco v trilogii Městských válek ožívají česká města. Brno je ve skutečnosti drak, Praha je noblesní dáma...A chystá se obrovská válka, ve které se bude bojovat meči i tanky. A právě střet nadpřirozena a reálna se mi moc líbí, ale bez autorova stylu psaní a jeho imaginace by knihy nebyly tak skvělé.

V posledních letech si nejde nevšimnout, že čeští a slovenští autoři fantastiky si zkoušejí napsat i jiné žánry. Většina z nich napsala detektivku, Pavel Renčín se ale pustil do temného hororového příběhu, který v našich končinách nemá obdoby. Dokonce je přirovnáván ke Stephenu Kingovi. Ano, takovými přirovnáními se to dnes jen hemží, každou chvíli někde čtu nová Rowlingová, nový Nesbo, atd. A často se potom dočítám, že jsou taková přirovnání úplně mimo. U Vězněné si ale troufám říct, že to opravdu sedí.

A teď už k samotnému příběhu, který je inspirován skutečnou událostí.

O příběhu

Ve Vězněné sledujeme osudy dvou lidí, u kterých bychom zpočátku jen těžko hledali nějakou souvislost. Středoškolský učitel Martin Drást trpí nočními můrami a halucinacemi a jeho příběh se odehrává v současnosti, zatímco osud Máji sledujeme v několik desítek let staré minulosti a setkáváme se s ní v momentě, kdy odjíždí do šumavských lesů na dovolenou s rodiči. Jak spolu souvisí život malé holčičky a dospělého muže, který je na pokraji šílenství? Autor postupně rozplétá nitky temného příběhu a čtenáři začne pomalu docházet, jak spolu životy Máji a Drásta souvisejí. 

Můj názor na knihu

Nejdříve chci pochválit obálku, která rozhodně zaujme hned na první pohled a naprosto k příběhu sedí. Běhá vám z ní mráz po zádech? Věřte, že po dočtení knihy budete mít z obálky ještě větší hrůzu.

Zezačátku se mi kniha četla trochu hůř. Pokud jste od autora už něco četli, tak než se pustíte do Vězněné, zapomeňte na jeho styl psaní. Vězněná je psaná naprosto odlišným způsobem. Proto mi chvilku trvalo než jsem si zvykla na to, že tohle není Renčín, jakého znám. Potom už jsem se ale začetla, a nevydchla jsem, dokud jsem knihu nedočetla.

Začátek je sice takový pozvolnější, autor píše o věcech, které mě ani moc nezajímaly, ale které dotvářejí život hlavních hrdinů. Po pár stránkách se ale začnou dít zlé věci, a potom jsem se od knihy nedokázala odtrhnout. Musela jsem číst dál a dál. A chvílemi jsem autora proklínala, a to když byl skok z jedné dějové linie do druhé. Kniha je tedy velmi čtivá a napínavá, chytne vás a nepustí, dokud jí nedočtete.

Vězněná je velice temný a děsivý příběh, je směsicí hororu a psychothrilleru. Autor dokázal popsat zlo a temnotu tak, že mě až mrazilo. A to mluvím jen vykreslení atmosféry. Když došlo na zlé činy, vše se ve mně svíralo hrůzou a odporem. Ani se mi nechce říct, že se mi knížka líbila, když čtu o takových věcech. Jenže právě díky tomu jsou tyhle knihy tak napínavé a dobré, protože čím víc zla se oběti děje, tím víc její osud prožíváte a strašně moc si přejete, aby to nakonec dobře dopadlo. Každý večer jsem se bála jít spát, že budu mít z knihy noční můry. I teď po dočtení, protože Vězněnou nemůžu dostat z hlavy.

Aby nedošlo k nějaké mýlce, nejde o žádnou vyvražďovačku ve stylu filmů Saw. Ani se autor nevyžívá v detailních popisech mučení, vraždění a kdo ví čeho. Hororová atmosféra, temné šumavské lesy, noční můry a zlo, nad kterým zůstává rozum stát - to všechno dává dohromady silný a děsivý příběh, který mě hluboce zasáhl. O to víc, že je inspirován skutečnou událostí.



Nejdřív jsem byla trochu zklamaná, že autor odbočil ze svého stylu a žánru, teď si ale říkám, že pokud se autor rozhodne napsat další knihu v podobném duchu jako je Vězněná, budu jedině ráda.

Pokud jste fanoušky Stephena Kinga, hororů, psychothrillerů a temných příběhů, tak je Vězněná tou pravou knihou pro vás.

Četli jste Vězněnou nebo se chystáte? Nebo jste četli jinou knihu od autora? Těším se na vaš komentáře :)

Polámané panenky - když by smrt byla milosrdenstvím

Polámané panenky od Jamese Carola je mrazivý příběh na pomezí detektivního žánru a thrilleru. Kniha je první dílem série s policejním profilerem Jeffersonem Winterem a v zahraničí již vyšly i další díly, kterých se snad dočkáme i u nás. Podobných krimi sérií s jedním vyšetřovatelm v hlavní roli znáte jistě spoustu jako já. James Carol na to šel trochu jinak a tuto postavu ozvláštnil tím, že Winter není oficiální vyšetřovatel, detektiv ani policajt, ale "pouhý" profiler, takže vytváří profily zločinců, většinou sériových vrahů, které potom předá policii. Další zvláštností je, že Winterův otec byl sériový vrah, což mě hodně zaujalo a může to do knih přinést opravdu zajímavé zápletky.

Můj vztah ke knize

Polámané panenky jsem dostala v posledním Knihobitovi. Jindy se rozepisuji jak jsem se o knize dozvěděla, jak jsem si jí dlouho chtěla přečíst, a tak dále. Ale tahle kniha je taková výjimka - pořídila jsem si jí vlastně naslepo a za pár dnů jsem jí začla číst, což je u mě dost vzácné. Trochu mě nakopla i Rodaw, která knížku hodně chválila a tím víc jsem si ji chtěla hned přečíst.

Knihobit - září 2015

O příběhu

V severním Londýně někdo unáší ženy. A provádí jim něco tak zrůdného, že by snad bylo lepší, kdyby své oběti zabil. Nejen že je opakovaně mučí, ale nakonec jim provede lobotomii (a samozřejmě bez uspání). Ženy tak ztratí svou osobnost a schopnost cokoliv vnímat. Dělá z nich jen prázdné schránky, polámané panenky. A potom je pustí na svobodu.

Když je unesena pátá žena, přilétá do Londýna Winter. Přestože by měl pouze vytvořit psychologický profil zločince, pouští se do vyšetřování spolu s detektivy Hatcherem a Templetonovou. Podaří se jim zachránit pátou oběť, aniž by při tom kdokoliv další přišel o život?

Můj názor na knihu

Kniha mě od první stránky chytla a už nepustila, protože je psána velmi čtivě a děj krásně ubíhal. U některých autorů četba nejde tak lehce, nebo jsou pasáže, při kterých se nudím. U Polámaných panenek nic takového nebylo, autorův styl mi opravdu sedl a díky tomu se stává mým dalším oblíbeným autorem.

Postava Jeffersona Wintera mě nadchla. Jednak díky tomu, že není klasickým vyšetřovatelem a jeho otec je sériový vrah. A také díky tomu, že je chytrý, vtipný a empatický. Rád porušuje předpisy, ale s tím v knihách ani seriálech nemívám problém. Většinou by dodržování striktních postupů a předpisů vedlo akorát k tomu, že by vrah/psychopat unikl a zemřeli by další nevinní lidé. Takže směle do toho, navíc je to daleko zábavnější a nebezpečnější, tudíž se o tom krásně čte.

Obálka je velmi působivá...

Námět knihy je opravdu děsivý a odporný. Každého musí neodvratně napadnout myšlenka, že by bylo lepší, kdyby psychopat oběti zabíjel. Hlavně pro rodinu a blízké osoby oběti, protože oběť si (naštěstí) není ničeho vědoma, nepamatuje si peklo, jaké prožila, ani si neuvědomuje, že je odsouzena do konce života jen sedět a dívat se do ztracena, neschopná se o sebe postarat. Při té představě se mi úplně svíralo srdce. Jenže co si budeme povídat, taková kniha mě bude bavit víc, než obyčejné vraždy. A budu víc prožívat to, aby byla zachráněna další oběť a nepotkal ji stejně děsivý osud.

V příběhu se střídají dvě linie - linie vyšetřování a linie vyprávěná z pohledu oběti. Tohle střídání mám strašně ráda, bez něho by to nebylo tak děsivé a napínavé. To ke knihám o věznění prostě patří.

Kniha se mi moc líbila, ale nebudu tajit, že jsem četla už napínavější knihy. Nemohu nezmínit třeba Ženu v kleci od Jussiho Adler-Olsena. To byla daleko napínavější kniha a všem jí moc doporučuju. U Polámaných panenek mi to přišlo takové moc rychlé, neuškodilo by pár stránek navíc. Nebo kdyby tu pátou ženu držel o něco déle a prožila si trochu víc hrůz.

Ale i tak autor dokáže několikrát překvapit a umí udržet čtenáře v napětí. Kapitoly končí tak, že prostě musíte číst dál. Navíc autor často nechává čtenáře chvíli v nevědomosti - třeba kam Winter jde a proč se dozvíte až z kontextu, ne předem. Třeba takhle píšou i jiní autoři a není to nic speciálního, ale u této knihy jsem si to několikrát uvědomila a přišlo mi to nezvyklé, obzvlášť takhle během vyšetřování. Většinou to bývá tak, že nejdřív řeknou, že pojedou tam a tam kvůli tomu a tomu. A až na dalších stránkách se to odehraje, kdežto u Jamese Carola chvíli tápete, co se děje, kde jsou a proč.

Trochu mě zklamalo, že se nijak zvlášť nerozebíralo, že Winterův otec byl sériový vrah. Sice se o tom Winter několikrát zmiňuje v různých souvislostech, ale anotace slibuje něco trochu jiného - že se Winter bude snažit dokázat sobě i okolí, že nezdědil násilnické sklony. Čekala jsem tam nějaké morální dilema, ale nic v tomto duchu se neodehrálo. Na druhou stranu tím, že je to první díl série, tak lze pochopit, že autor toto téma nevyčerpá hned v první knize, ale že se o Winterovi budeme postupně dozvídat více informací a že se jeho postava bude nějakým způsobem vyvíjet. A věřím (doufám), že přesně tohle autor zamýšlí a do budoucna toho plně využije.
 
Takže abych to shrnula - Polámané panenky jsou mrazivý thriller, který vám v hlavě na nějakou dobu pevně utkví. Při čištění zubů jsem si už několikrát vzpomněla na zubařské křeslo a otřásla jsem se odporem (právě v zubařském křesle byly oběti mučeny a byla jim prováděna lobotomie). Od knihy se nebudete moc odtrhnout a Wintera s Templentonovou si nejspíš oblíbíte (a pokud ne přímo je, tak jejich dialogy určitě). A pokud jste fanoušky Star Treku, tak vás narážka na něj jistě potěší (mé geekovské srdce zaplesalo a to Star Trek neznám). Vtipné dialogy a hlášky ale nechybí ani v jiných momentech, takže se místy pobaví i ten, kdo scifi nemá  v lásce.

No, nemůžu se dočkat další knihy od autora. A co vy, četli jste Polámané panenky? Nebo se chystáte? :)

Ukázka

,,Tak kdo z nich má větší sbírku memorabilií k Hvězdným válkám?"
,,To nejspíš Sumati, akorát že není na Hvězdné války, nýbrž na Star Trek."
,,Mluví klingonsky?"
Templetonová pokrčila rameny. ,,Jak to mám proboha vědět?"
,,BIjath 'e' yImev!" zařval jsem.
Sumati zmkla uprostřed hádky a vytřeštila na mě oči, jako by spatřila mimozemšťana.
                                                                                                                    - str. 140

Knihobit #2

Před pár dny jsem si byla vyzvednout mého v pořadí čtvrtého knihobita. Co mi přinesl zářijový balíček a jak se mi líbil?

Tentokrát začnu rovnou knihou. Dostala jsem Polámané panenky od Jamese Carola a musím říct, že se mi knihobit trefil do vkusu. Vypadá to na zajímavou detektivku/thriller v hlavní roli s vyšetřovatelem, jehož otec byl sériovým vrahem. ,,My dva jsme stejní… Jefferson Winter nedokáže na tato slova zapomenout. Pošeptal mu je jeho otec krátce předtím, než injekce ukončila jeho život sériového vraha s patnácti mrtvými ženami na kontě. Winter se zoufale snaží dokázat sobě i okolí, že zákony genetiky někdy neplatí." Což zní hodně zajímavě a moc se na knížku těším.

Autora neznám a ani nemůžu, protože Polámané panenky jsou první knihou, která mu u nás vyšla. V zahraničí už mu vyšly i další knihy, takže pevně doufám, že budou vycházet i u nás (pokud se mi kniha bude líbit). Polámané panenky jsou vlastně prvním dílem série, ve kterých bude vystupovat ten samý detektiv.

Tudíž jsem s výběrem knihy spokojená. Pravděpodobně bych se o knize dozvěděla i tak, protože si jí pořídila Rodaw z Knihánkova, jejíž videa sleduji, a navíc jí právě čte, takže časem na ní bude video, ale nejspíš bych pro ní hned neběžela do knihkupectví. Takže jsem ráda že jsem jí získala touhle cestou a nemůžu se dočkat, až se do ní pustím.

A teď pár slov k dárečkům, které jsem v balíčku našla.

Asi největší radost mi udělaly špaldové bio krekry od Zemanky, protože je mám moc ráda a hned druhý den jsem se na ně vrhla. Vlastně jsem i ráda, že se o této pekárně díky Knihobitovi dozví další lidé, protože dělají moc dobré sladké i slané mlsání, které je oproti jiným pamlskům na trhu o dost zdravější a přitom mi chutnají mnohem víc než ty z masové produkce. Spousta lidí si myslí, že co je zdravé nemůže být dobré, no a Zemanka ukazuje právě opak.

Časopis Tajemství vesmíru mi taky udělal velkou radost, protože mám ráda snad všechny naučné časopisy, co u nás vychází, ale samozřejmě si je nemůžu všechny kupovat. Kupuji si pravidelně 21. století (i 21. století panorama a speciály) a Přírodu (ještě že jsem jí nedostala místo vesmíru, to by byla škoda), občas si koupím Koktejl, Lidé a země, 100+1 nebo i časopisy o historii. Vesmír mě taky moc zajímá, takže super, navíc si počte i můj táta.

Notýsek se mi líbí, tenhle styl písma miluju a nápis je super. Jen nevím, na co ho využiji, protože do takových notýsků nechci psát nějaké blbosti a časem ho vyhodit. Spíš bych do něj chtěla psát něco hodnotého. No časem určitě něco vymyslím :)

Záložka ze Hry o trůny mě moc potěšila, je krásná a až se konečně dostanu k přečtení dalších dílů, je jasné, jakou záložku budu používat. Pidi-placka s nápisem Growing strong je také ze Hry o trůny a určitě najde uplatnění (Jen tedy má někdo nějaký nápad jak udělat, abych placky neztrácela? Vždycky když jsem si nějakou vzala tak mi ulítla, od té doby je raději moc nenosím, abych je nepoztrácela. Možná zalepit zapínání vteřiňákem? :D)

A nakonec musím pochválit žlutou obálku s dopisem. Žlutou barvu mám strašně ráda a k podzimu se hodí, takže i za ní palec nahoru.

Sečteno a podtrženo, Knihobit opět nezklamal a balíček mi udělal velkou radost. Pokud to finance dovolí, rozhodně si ho příště zase objednám (Ježíšku moc prosím prosím předplatné!).

Jak se vám můj balíček líbí? Objednali jste si Knihobita nebo se chystáte?

Tajuplné Město od Deana Koontze

Dean Koontz kdysi býval mým nejoblíbenějším autorem. Ve svých knihách nejčastěji kombinuje thriller, krimi, horor a nadpřirozeno. V jeho příbězích jde vždy o boj dobra se zlem, kdy zlo je představováno buď šíleným vrahem nebo něčím nadpřirozeným. A hlavní (kladný) hrdina se snaží zachránit svůj život nebo život někoho blízkého. Většinu knih jsem přečetla jedním dechem. Jak se mi líbila novinka Město?

,,Temná a strašlivá tajemství v životě obvykle neodhalíte tehdy, když po nich pátráte, ale když je nejmíň čekáte a vůbec na ně nejste připraveni."             
                                                                                          - Město, Dean Koontz, str. 116

Příběh

Kniha vypráví příběh devítiletého chlapce Jonaha, jeho rodiny a jeho známých. Jonahův život je protkán hudbou, stejně tak jako život jeho dědečka a jeho maminky. Jednoho dne Jonah potká zvláštní ženu - Pearl, která tvrdí, že je ztělesněním města, ve kterém Jonah žije. Díky ní začne hrát na klavír. A díky ní má vize - jednou uvidí mladíka, jak zabíjí své rodiče, podruhé zase spatří uškrcenou dívku. Kdykoliv se tato tajemná žena objeví, stane se něco zvláštního. A Jonah jen čeká, kdy se jeho sny/vize, stanou skutečností. Nebo už se staly? Je nějaká souvislost mezi vrahem a uškrcenou dívkou? Musí se jeho vize vůbec naplnit? A co s tím má mít malý chlapec společného?

Jednoho dne se do domu, kde Jonah bydlí se svou maminkou, nastěhuje dívka, ve které Jonah pozná uškrcenou dívku ze svého snu. Tím se spustí události, jež navždy změní Jonahův život. Do hry vstupuje i Jonahův otec, který s nimi už nežije, a Jonahův soused Jošioka, který se pro chlapce stane přítelem. Události se dotknou i Jonahova nejlepšího přítele Malcoma a několika dalších lidí. V příběhu tedy sledujeme osudy více osob, jež mají s malým chlapcem něco společného.

"Ať už se bude dít cokoli, pohroma bude střídat katastrofu, z dlouhodobého hlediska to všechno dopadne dobře."
                                            - Město, Dean Koontz, str. 381

Můj názor na knihu

Kniha ve mně zanechala velmi zvláštní pocity, které se těžko popisují, protože dost dobře nevím, z čeho pramení. Atmosféra knihy je prostě zvláštní. Je prosycena hudbou, city, přátelstvím, láskou, ale i nenávistí a zlem. Nechybí ani onen nádech nadpřirozena, pro Koontze tak typický.

Bohužel jsem si čtení moc neužívala a jsem ráda, že jsem knihu vůbec dočetla. Zajímavé a napínavé pasáže se střídají s nudnými a zdlouhavými. Což se stává u spousty knih, že určitá část nás moc nebaví. Bohužel zde ty nudné části převažují.

Začátek knihy není vyprávěn úplně chronologicky tak, jak se události odehrávaly, tudíž jsem byla zmatená v momentě, kdy jsem si uvědomila, že se teprve odehrává událost, o které dávno vím, že se už stala. Nejvíc mi ale vadily části knihy, u kterých jsem si říkala, že kdyby je autor nenapsal, tak by to příběhu vůbec nijak neuškodilo. Zbytečné vyprávění o lidech a věcech, které mě absolutně nezajímaly. Záplava jmen muzikantů a název skladeb, které mi nic neříkaly. Nemůžu se ubránit pocitu, že kdyby se z knihy vyndaly jen ty zajímavé pasáže, měli bychom strhující a zajímavý příběh, který by zabral tak 100 stran.

Kniha má svá pozitiva. Příběh jako takový je zajímavý. Autor v některých částech knihy dokazuje, že umí psát napínavě, že umí vytvořit tajuplnou atmosféru a skvěle popsat pocit strachu a bezmoci. Myšlenka ztělesnění města má také své kouzlo. A sledovat rozvíjející se přátelství malého černošského chlapce a osamělého dospělého Japonce, jež spojuje společné tajemství, rovněž nebylo špatné čtení.

Moje sbírka - vše, co u nás vyšlo.

Tak nerada kritizuji svého oblíbeného spisovatele, ale musím. Nevylučuji, že někomu se bude kniha líbit. Na můj vkus je v ní ale málo akce a na Koontze je to opravdu slabá kniha. Byla bych nerada, kdybyste na Koontze zanevřeli. Pokud vás Koontzův styl zaujal - kombinace thrilleru, krimi, hororu a nadpřirozena, zkuste raději tyto knihy: Manžel, Rychlost, Ochránce, Intenzita, Skrýš, Tvář strachu, Podivný Thomas nebo Přízraky. To jsou knihy, díky kterým jsem si Koontze zamilovala.

Mrzí mě, že nové Koontzovy knihy jsou čím dál slabší. A česká nakladatelství očividně budou vydávat jen novinky, a těch starých knih, které napsal před x lety, si nevšímají. Přitom nejlepší Koontzovy knihy jsou ty, které napsal tak před dvaceti lety. Bohužel u nás Koontz vychází tak jednou do roka, navíc ho přestalo vydávat nakladatelství BBart a začalo ho vydávat nakladatelství XYZ, které dosud nebylo schopné vydat třetí a poslední díl Koontzova Frankensteina (druhý díl vydali v roce 2012) a není s nimi žádná domluva. Už několikrát jsem jim psala mail, ale okázale mě ignorují. Tudíž ohledně budoucího vydávání knih od Koontze nevím zhola nic a celkově to moc optimisticky nevidím.

Znáte Deana Koontze? Četli jste od něj něco?