Knižní přírůstky za červenec a srpen

Vítám vás u dvouměsíčního shrnutí knižních přírůstků. Za červenec a srpen se mi sešlo celkem 10 kousků. Ještě že si poctivě vedu svůj účet na databázi knih, protože z hlavy bych to dohromady nikdy nedala, začátek července mi připadá už tak neskutečně daleko...

Jako první mi přibyly tyto dvě knihy. Hobita od Tolkiena jsem dostala do opatrování od mojí tety. Měla jsem obrovskou radost, protože je ve stejném vydání, jako má přítel Pána prstenů, takže se k sobě krásně hodí. Hobita jsem četla už před několika lety a jsem ráda, že ho mám ve svojí knihovně. Teď ještě přečíst Pána prstenů (jsem ostuda, já vím).

Legendy české fantasy jsou pro mě srdcová záležitost, protože to bylo moje první seznámení s autory české fantastiky, kdy mi jména jako Vladimír Šlechta, Miroslav Žamboch nebo Jiří W. Procházka vůbec nic neříkala. Anotace na obalu knihy slibuje ,,to nejlepší, co se u nás v žánru fantasy píše. Šest renomovaných spisovatelů, šest žijících legend naší literatury, se setkává v exkluzivním projektu, který představuje jejich nejoblíbenější cykly v dosud nepublikovaných novelách".  Jakou lepší knihu si vybrat, když chce člověk prozkoumat vody české fantasy, aby věděl po jakém autorovi sáhnout? Z knihy jsem byla nadšená a hned jsem se začala pídit po knihách těchto autorů. Tuším že jako prvního autora jsem začala číst Vladimíra Šlechtu. Legendy české fantasy už se nedají moc sehnat, a proto jsem byla šťastná, když jsem je objevila v knihkupectví na Festivalu Fantazie. Konečně jí mám doma, spolu s druhým dílem, a jsem šťasná :)

Celá moje Koontzova sbírka

 Další srdcová záležitost je spisovatel Dean Koontz. Před pár lety jsem propadla kouzlu jeho knih, ve kterých kombinoval thriller, detektivku, horor a nadpřirozené prvky. Mám od něj všechny knihy, které u nás vyšly, a taky jsem je všechny četla (celkem 39 knih i s novou). Jakmile od něj nějaká kniha vyjde, hned jí kupuju a hned jí čtu. Ani tentokrát jsem neudělala vyjímku, Město jsem si koupila na výletě v Praze a hned se do něj začetla v kočičí kavárně. Bohužel jeho nové knihy už nejsou tak napínavé, jak bývaly, ani tahle mě už moc nebaví, takže jsem zklamaná. Jenže nakladatelé jeho staré knihy už vydat nejspíš nechtějí a zaměřují se jen na novinky, což mě dost štve.





 
Dům na kopci od Shirley Jacksonové jsem dostala v červencovém Knihobitovi, spolu s dalšími věcmi, které vidíte na fotce. Musím říct, že tenhle balíček mě neskutečně potěšil. Po knize jsem už nějakou chvíli pokukovala, když jsem zjistila, že je to předloha filmu Zámek hrůzy, který se mi moc líbí. Takže jsem měla opravdu radost, když jsem ho v balíčku našla. Celý balíček mi udělal ohromnou radost. Proč, to se můžete dočíst v chystaném článku o červencovém a srpnovém Knihobitovi.

Analytika od Johna Katzenbacha jsem si koupila za necelých 90 Kč. O autorovi i o knize jsem se dozvěděla od Rodaw z Knihánkova (klik), takže když ho měli za takovou krásnou cenu, musela jsem ho mít. Asi na něj budu vždycky vzpomínat jako na poslední knihu, kterou jsem si koupila v Paláci knih Neoluxor na Václavském náměstí ještě jako Pražačka, navíc den předtím, než jsem se z Prahy odstěhovala. Co vám budu povídat, tohle knihkupectví mi hodně hodně hodně chybí.

Knihy Muž jménem Ove od Fredrika Backmana a Dobrý proti severáku/Každá sedmá vlna od Daniela Glattauera jsem si objednala přímo u nakladatelství Host, protože měli akce na některé paperbacky + slevu v jejich eshopu a poštovné zdarma, takže kde jinde si je koupit, než u nich. Paperbacky sice moc nemusím, přijde mi pak, že je tím kniha znehodnocena, že je prodávaná jako nějaký brak za pár kaček v nekvalitním provedení. Ale paperbacky od Hostu musím pochválit, obálka je docela pevná a stránky taky, dokonce na vnitřní straně obálky je něco napsáno, což u paperbacku vidím poprvé. Opravdu si na nich dali záležet a jsem za to moc ráda. Obě knihy nejsou z žánrů, které bych četla moc často, ale občas mám na takové knihy chuť.

O muži jménem Ove a Babičce, která pozdravuje a omlouvá se jsem hodně slyšela i četla, a po pár hezkých recenzích jsem došla k tomu, že si chci knihy od tohot autora přečíst. O Danielu Glattauerovi jsem se dočetla na blogu Hlava plná knih (klik). Četla jsem moc hezkou recenzi na tuto knihu a hned jsem si ji chtěla přečíst. Navíc jsem se na ní podívala v knihkupectví a hned se začetla a přečetla asi pět stránek, takže jsem měla jisto, že tuhle knihu chci. Sice jsem jí měla v plánu číst během učení se, protože normální knihy se mi teď čtou těžko a tahle je psaná formou mailů, ale v posledních dnech nečtu vůbec, takže to už nestihnu. Ale moc se na ní těším.

Tyto dvě knihy mám díky Pevnosti. Virtuální vrazi od Jany Rečkové jsou z edice Pevnost a vypadají zajímavě už jen proto, že každý říká něco jiného o tom, v jakém žánru je to napsané. Takže jsem moc zvědavá, co se z toho nakonec vyklube. U Šeroprostoru od Ann Aguirre jsem hodně váhala, jestli si jí koupit společně s Pevností nebo ne. Měla jsem (a mám) o knize jisté pochybnosti - neznámá autorka, hrdinkou dívka - nebude to nějaká romanťárna pro puberťačky? Nakonec jsem knihu koupila, protože Pevnost bez přílohy neměli a nevěděla jsem, kde časopis shánět a bála jsem se, že ho neseženu třeba vůbec. Tak jsem se rozhodla že odhodím předsudky a dám knize šanci a doufám, že mě nezklame. Trocha té romantiky neuškodí, jen jí nesmí být moc, a žádnou tvrdou scifárnu taky nečekám. Obálka nevypadá vůbec špatně a název knihy zní pěkně, to se musí Šeroprostoru nechat. Každopádně chci knihu přečíst co nejdřív, abych věděla, jestli se do budoucna podobným přílohám Pevnosti vyhýbat nebo ne.

A jako poslední přírůstek vám představím Antistresové omalovánky pro dospělé. Měla jsem doposud jen 101 mandal pro krásný den a Tajnou zahradu od Johanny Basford (více o omalovánkách zde). U těchto omalovánek jsem dlouho váhala, protože spousta obrázků se mi vůbec nelíbí, ale zase jich tam je spousta, které si vymalovat chci (hlavně zvířata, kterých tam je opravdu dost a vypadají krásně). A jelikož jsem od bratra dostala k narozeninám poukázku do Kanzelsbergeru, tak jsem se rozhodla, že si je pořídím, jelikož nic jiného jsem si v tu dobu u Kanzelsbergeru nějak neuměla vybrat, abych z toho měla radost. Autorky už chystají druhý díl a na facebooku je skupina, kam lidé vkládají své výtvory z téhle knihy, takže pokud do knihy nemůžete nahlédnout někde v knihkupectví, zkuste se podívat v této skupině.

Takhle jsem si zkrášlila úvodní stránku.

A nakonec všechny knížky pohromadě. Co na moje přírůstky říkáte? Máte některou z těchto knih doma, chtěli byste mít nebo jste už četli? Těším se na vaše komentáře :)

Doba krkavců

Moje druhá volba v rámci společného dobývání edice Pevnost padla na Dobu krkavců od Martiny Šrámkové. Dostala jsem chuť na čáry a kouzla, na něco pohádkového. S tím prvním jsem se trefila, s tím druhým jsem nemohla být víc vedle, protože Doba krkavců je pěkně temná fantasy. No podle názvu knihy jsem to mohla tušit, myšlení si v tu chvíli holt dávalo pohov. Přečetla jsem si totiž kousek ze začátku první povídky (viz první ukázka) a připadalo mi to tak hezky pohádkové.

"Obyčejná venkovská kuchyně s ohništěm v rohu a cibulí zavěšenou pod podvalem. Jen půl tuctu zaprášených knih na polici, netopýr nocující v temném koutku, a vrbové větvičky zastrkané za veřeje v přesně řazených rozestupech svědčily o skutčné práci stařeny."

Doba krkavců obsahuje tři povídky, dvě velmi kratičké (Kapesník pro princeznu, Špatné časy) a jednu ústřední (Doba krkavců), která zabírá většinu knihy. Povídky na sebe volně navazují tak, jak jdou v knize za sebou.

Hlavní postavou celé knihy je bojová vědma Jadwiga, která si někdy nechává říkat Kolčava. Její život je hodně poznamenán minulostí, ke které se Jadwiga často sama vrací, protože jí pořád trápí noční můry týkající se jejího dětství. V Době krkavců je několik úseků, ve kterých se čtenář vrací zpět do její minulosti a postupně se tak dozvídá o jejím dětství. Jadwiga dříve hodně zabíjela pro cizí zájmy, ale už s tím skončila a nechce se k tomu vracet. Ráda by zbytek života strávila mícháním léčivých mastí a lektvarů, a ne jedů jako kdysi. Čehož se jí tak úplně nedaří dosáhnout, protože se dostává do situací, ve kterých musí bojovat, aby zachránila život sobě nebo svým blízkým.

V povídce Kapesník pro princeznu je Jadwiga obviněna z vraždy podkoního. Baronka sice nemá důkazy, ale nelíbí se jí, že se na jejím území objevila nová čarodějnice, tak proč se jí nezbavit tímto způsobem. Co naplat že Jadwiga je nevinná a že zemře další člověk, kterého Jadwiga prokazatelně zabít nemohla. To jí život opravdu nezachrání.

V Době krkavců se Kolčavka setká s přítelkyní z minulosti, s Jusufínou, která ji požádá o pomoc. Kníže Milevoj jí opakovaně nabízí sňatek, aby tak příjemnou cestou získal její území. A pokud Jusufína nebude souhlasit, vezme si její území násilím. Nabídne Jadwiga pomocnou ruku, přestože už nechce zabíjet? A stojí za tím vším opravdu kníže nebo někdo jiný?

V povídce Špatné časy je Kolčavka opět žádaná o pomoc, tentokrát hrabětem Storynem, protože na jeho knížectví někdo seslal kletbu. Že by mocná čarodějka Luccila - Bílý had, se kterou si hrabě chtěl akorát bez závazků užívat? A nejen s ní? Luccila se má za co mstít, ale byla to skutečně ona? Na tyto otázky hledá Storyn odpověď, ale pomůže mu Kolčavka nebo ne, když stále nechce mít se zabíjením nic společného?

 ,,Krkavci..." zamumlala.
,,Cože?" nechápavě na ni pohlédl.
,,Hostina na mršinách," pronesla polohlasem. ,,Takhle to chodilo, co svět světem stál, a takhle to taky vždycky chodit bude. Mrtví se stávají potravou pro živé a jejich země domovem pro další, kteří přijdou po nich."

Mé dojmy z knihy
Jak už jsem psala, Doba krkavců je temná fantasy. Moc takových knih jsem nečetla, možná proto mi kniha až tak nesedla. Příběhy se mi sice líbily, kniha se četla dobře a příběh hezky ubíhal, ale něco mi tam chybělo. Možná špetka humoru nebo poetičtější popisy a vykreslení atmosféry. Tím nemyslím zdlouhavé popisy všeho nebo básnicky vyjádřené oklovávání těl krkavci, snad si rozumíme.

Takže hodnotím knihu průměrně, ani nenadchne, ani neurazí. Při čtení se nudit nebudete, v knize je spousta akce, temných čar a kouzel, hromada mrtvol, pár nechutných scén a samozřejmě nějaký ten sex. A kdo má rád zlé a prohnané elfy, tak si taky přijde na své (jsou vůbec někdy elfové hodní?).
 

Tentokrát focení odnesl kocourek u rodičů :D

Asgardia - skutečná sestra Země, jakkoli je odlišná

V rámci dobývání Pevnosti jsem se jako první pustila do Tiché planety od Julie Novákové. Autorku potkávám na různých conech, autogramiádách a křtech knih a už dlouho si od ní chci něco přečíst, proto jsem po téhle knize sáhla jako první. 

"A když první zářivý šíp slunce protne tmu, probouzí se naděje. Sleduj jeho cestu, osamělý poutníku, a nelezneš svůj osud."

Kniha vypráví příběh devíti lidí posádky Messengera, první lidské expedice na planetu Asgardia, jež by mohla být šancí lidstva na mezihvězdnou expanzi. Jsou do ní vkládány obrovské naděje, protože se jedná o první lidskou expedici mimo naší Sluneční soustavu. Příběh se odehrává ve zrhuba 100 let vzdálené budoucnosti.

Asgardia má velmi podobné podmínky pro život jako Země a je na ní poměrně bohatá fauna a flóra. Vědci prostřednictvím sond zkoumali planetu i její "obyvatele", zdaleka však nemohli objevit vše, a nejen proto je celá expedice velmi riskantní. Jelikož neobjevili žádné formy života s inteligencí na úrovni lidí nebo vyšší, mohla by planeta sloužit pro expanzi lidstva do vesmíru. I tak ovšem mají jen střípky informací o tamním životě a jedním z hlavním úkolů expedice je, dozvědět se více o tamních živočiších, rostlinách a podmínkách k životu. Ze záznamů sond zjistili, že se všechna zvířata dorozumívají pomocí světelných signálů, protože před miliony let byla na planetě řidší atmosféra a zvuk se špatně přenášel.  Pomocí zvuku se dorozumívá jen malý zlomek zvířat, a to v kombinaci se světelnými singály. Proč se tedy zvířata v průběhu let nevyvíjela a nepřizpůsobila se? A proč dosud neobjevili žádné predátory, ale jen býložravce (tzv. Světlýše bizonovité) a menší zvířata? Přitom je zřejmé, že mohutné býložravce něco loví, jinak by jich bylo daleko víc.

Posádka Messengera je po příletu na Asgardii v úžasu, protože planeta hraje všemi barvami a vše je naprosto jiné, než jak znají ze Země. Brzy ovšem úžas a nadšení vystřídá strach, protože jim hrozí smrtelné nebezpečí, o čemž se brzy přesvědčí na vlastní kůži. Zdá se, že se celá Asgardie obrátila proti nim a Země je 12 světelných let daleko, tudíž jakákoliv komunikace s ní je nemožná.

Čtenář hned od začátku knihy ví, že posádce hrozí nebezpečí. Jedna sonda byla poničena a když si vědec Harry Parton pouští záznamy, zjistí, co sondu poničilo a že na planetě není bezpečno. A na varování už je pozdě, protože než by se k nim zpráva donesla, už by dávno byli na planetě. Co na tom záznamu bylo se však čtenář dozví až ke konci knihy, takže celou dobu netuší, co se děje.

Autorka vytvořila úžasný barvitý svět s podivuhodnými živočichy a rostlinami. Chvílemi se mi vybavoval film Avatar, protože ten taky zářil všemi barvami a světýlky, ale Asgardie je méně kýčovitá a přitom úchvatná. Při popisech polární záře se mi až tajil dech a moc bych si přála něco takového vidět. Zároveň stvořila velmi napínavý příběh, který se četl skoro samo.

 "Ztemnělá planeta s lehce se třpytícím obalem atmosféry byla zkrášlena nárdelníky jasných barevných světel, tančících různě od pólů až k blízkosti rovníku. Světla byla jako živá, poskakovala, spojovala se a mísila v nádhernou duhu obemykající celou Asgardii."

Jen místy mi některé věty přišly trochu krkolomné, někde scházelo zájmeno, tudíž mi věta přišla nějaká divná a vracela jsem se, chvílemi jsem zase měla pocit že se některé věci zbytečně opakují. Třeba pocity lidí, protože příběh je vyprávěn z pohledu více osob, kteří cítí vesměs to samé. Nebo popis zvířete, který je jak u vědce, který sleduje záznam ze sondy, tak potom u botaničky, která zvířata pozoruje přímo na Asgardii. Nebo neustálé opakování toho, že na Asgardii je vše nejisté. Jsou to ovšem jen drobnosti, které se autorce dají odpustit, vzhledem k tomu že se mi líbil jak příběh, tak svět který vytvořila, a vzhledem k tomu že Tichá planeta je teprve její třetí kniha.

Na druhé straně dokázala autorka na čtenáře přenést úžas z něčeho nového, nepoznaného a krásného. Jde vidět, že má autorka ráda přírodu (studuje/studovala na Přírodovědecké fakultě), a možná i proto se mi kniha tak líbila. Vždycky mě totiž bavilo objevování nových světů a miluji přířodu.

Tudíž jsem s knihou spokojená a moc se mi líbila. Rozhodně to není poslední kniha, kterou jsem od autorky četla. Však už mám od ní koupený první díl scifi trilogie Blíženci, na který se teď těším ještě víc.

"Člověk není nikdy sám. Ani sám se sebou. Má vesmír. Obklopuje nás vždy a všude. Neustále jsme s ním v kontaktu. Neopustíme ho ani po smrti. Je to jedna z mála jistot, které máme."

Četli jste nějakou knihu od Julie Novákové? Máte rádi příběhy o poznávání nových světů? Těším se na vaše komentáře :)

Knižní přírůstky za květen a červen

Po dvou měsích vás vítám na mojí "chvástačce". Nebudu se na úvod vykecávat, protože toho je opravdu hodně, tak pojďme na to. 

Svět knihy

Čím jiným začít než Světem knihy, na kterém jsem strávila dva dny a skvěle si ho užila. Navštívila jsem spoustu stánků, přednášek, besed s autory a dvou křtů knih. Koupila jsem si šest knih. Stalkera od Larse Keplera, další díl napínavých detektivek dvou švédkých autorů, na který jsem se už dlouho těšila, protože Kepler je můj oblíbený autor a opět mě nezklamal. Recenze zde. Další knihou, kterou jsem si plánovala koupit, jsou Legendy české fantasy II. První díl jsem kdysi četla a přivedl mě k četbě českých autorů fantastiky, takže jsem druhý díl moc chtěla, i proto že je v něm příběh ze světa série Kladiva na čaroděje, kterou mám moc ráda, a příběh Pavla Renčína, který je také můj oblíbený autor. Ve sborníků jsou vlastně nové příběhy ze zavedených světů různých autorů. Terra Nullius (alternativní biologie a transhumanismus) a Capricorn 70 (space opera) jsou obojí antologie českých autorů, které nedávno vyšly, mají krásnou obálku (hlavně Terra Nullius) a strašně mě lákaly už od té doby co jsem věděla že vyjdou. Asi 4x jsem se na ně byla podívat a nakonec je koupila, což je mi podobný, prostě si je nemůžu koupit hned všechny. Nejvíc mě štve Terra Nullius, pro kterou jsem se vrátila až po křtu a tudíž jí mám bez podpisů. Válka pláství od Josefa Pecinovského byla také plánovaná, mám všechny předchozí díly a tohle je závěrečný díl celé série.

Konečně jsem si pořídila látkový obal na knihy (ten s nápisy vedle Legend české fantasy), ze kterého mám obrovskou radost a časem si určitě pořídím další. Na Světě knihy jsem se bavila přímo s majitelkou firmy, která obaly vyrábí, byla hodně ochotná a milá, pomohla mi vyzkoušet obaly na různé knihy, které jsem měla s sebou. Bavily jsme se i o obalu na menší paperbacky, které zatím nevyrábí, ale díky mě možná začne a bylo by to super, protože paperbacky se snadno zničí. U obalu a pod knihama potom vidíte úžasné pohlednice a sešity, které mám všechny podepsané od malířky Marie Brožové, která maluje obrazy pastelkama. Některé jsou sice dost přeplácené a ulítlé, ale některé jsou opravdu krásné. Jeden obraz malovala přímo na Světě knihy a před několika lety (snad 10) jsem jí potkávala v různých městech, kde vystavovala své obrazy na ulici, většinou někde u zámků nebo u jiných kulturních památek, proto jsem měla obrovskou radost když jsem tam na ní narazila. Prodává i záložky do knih, kalendáře, diáře... Doporučuji mrknout sem a sem. A poslední věcí, kterou jsem si koupila, bylo jedno číslo XB-1 a dvě starší jsem dostala zadarmo. Zbytek věcí, co jsem si odnesla, jsem už dostala zadarmo, starší vydání některých časopisů, ediční plány, reklamní letáčky, záložky, které mám nahromadě s jinými, proto je nemám na fotce, protože netuším které to byly. Toho Bulletinu se nelekejte, byla jsem na přednášce o současným egyptských povídkách a rozdávali to tam, myslela jsem že tam bude něco o knihách ale není, takže poletí do popelnice, protože tam bohužel nic moc zajímavého není.

Další knižní přírůstky

V květnu jsem si ještě krom knih ze Světa knihy koupila Vlčici od Zdeňka Žemličky, protože mám všechny další díly a nechtěla jsem je číst, dokud nebudu mít první díl. Sice nedávno vyšel v novém vydání, ale na mě to bylo dost drahé, takže jsem si radši sehnala první vydání za pár korun. V červnu jsem si potom nakoupila další knihy z edice Pevnost, protože jsem je našla opravdu levně. Více o edici Pevnost se můžete dočíst tady. 


Jeruzalémský masakr od Ondřeje Neffa je desátým dílem Agenta JFK, který jako jediný je nemožné sehnat za rozumnou cenu. Navíc jsem četla že je to nejhorší díl celé série a nebyla jsem ochotná do něj investovat, i když máme jinak agenta kompletního. Jenže co se nestalo, šla jsem do malého knihkupectví v malém městě, a tam jako jediný díl agenta měli zrovna tenhle... Navíc mě majitel/prodavač pár let zná a dal mi knížku jen za polovinu doporučené ceny. No co vám budu povídat, měla jsem fakt štěstí a docela i radost (tu měl hlavně přítel, protože ten díl strašně chtěl). Já měla radost hlavně z kompletní sbírky.  
Armagedon ve slevě od Seanan McGuire jsem koupila jako přílohu Pevnosti. Dlouho jsem váhala zda jí vzít, protože jde sice o městskou fantasy, kde se loví příšery, což se mi zamlouvá, ale hlavní hrdinkou je žena, takže jsem se bála nějaké ujeté slaďárny. Jenže mě tohle téma baví a o moc knihách na tohle téma nevím, tak jsem se rozhodla to zkusit. (Pokud někdo ví o takových knihách, tak sem s doporučením. Ale jak říkám, mám radši něco na způsob seriálu Supernatural, než příběhy s hrdinkou, která chodí/spí s anděly, upíry, vlkodlaky apod.)

Technika od Neala Ashera jsem měla v červnovém Knihobitovi, více zde.

Jelikož snad každý den vařím, protože už nebydlím s rodiči a polotovarů a jídel z jídelny jsem se už dávno přejedla, pomalu nakupuji i různé kuchařky. Oblíbila jsem si kuchařky z edice Apetit, protože jsou tématicky zaměřené, jsou celkem levné (299 Kč) a je v nich hodně receptů, které vypadají dobře. Někdy si kupuji i časopis Apetit. No a jelikož jsem byla na Apetit pikniku, kde měli zvýhodněnou cenu a dávali k nákupu dárky, tak jsem si koupila rovnou tři, a dostala k nim zástěru (konečně nebudu jak čuně :D) a docela pevné nákupní tašky.
Poslední kuchařka je Bioabecedář Hanky Zemanové, který jsem už dlouho chtěla a dostala jsem ho k narozeninám (spolu s kurzem vaření). Z větší části je to spíš encyklopedie, je v ní obrovské množství informací o nejrůznějších druzích obilnin, luštěnin, ořechů, semínek, olejů, atd. Doporučuju každému, kdo se trochu zajímá o zdravější způsob stravování než je současná česká kuchyně. A je v ní i poměrně dost receptů na zdravá jídla.

O omalovánkách pro dospělé jsem psala už v článku Co bylo a co bude. Obě knihy jsem si koupila v červnu, sice až po zkouškách, ale i tak jsem potřebovala odbourat ten nahromaděný stres. 101 mandal pro krásný den jsem si koupila, protože jsem na ně četla recenzi na některém z blogů. Stojí jen 99 Kč a na tu cenu je v ní opravdu spoustu obrázků k vymalování. Nejsou to klasické mandaly, protože ty jsou vždy v uzavřeném kruhu, ale mně to takhle vyhovuje víc. Tajná zahrada jsou úžasné omalovánky, které ručně kreslí Johanna Basford. Co jsem zatím viděla jiné omalovánky pro dospělé, tak její knihy u mě bezkonkurenčně vedou. Víc se dozvíte v plánovaném článku.

Tak to by bylo všechno,  celkem 29 nových kousků. Docela hezký komínek, co říkáte? :D Snad aspoň někdo bude mít chuť si přečíst moje dlouhé povídání :) Co na moje knihy říkáte, máte/četli jste/chcete si koupit? 

O edici Pevnost a mojí sbírce

Knihy z edice Pevnost vychází od roku 2005, což je už deset let. Vycházely jako příloha časopisu Pevnost a samostatně potom o tři měsíce později. Takže kdo si koupil knihu rovnou s Pevností, měl knížku dřív než se vůbec objevila v knihkupectvích a navíc jí měl i cenově výhodněji. Dnes už to takhle moc nefunguje, ale o tom později.

A co že je ta Pevnost vůbec zač? Je to časopis pro milovníky scifi, fantasy a hororu. Píše se v ní o knihách, filmech a hrách z těchto žánrů. Je skoro jediný na českém trhu. Skoro, protože ještě vychází XB-1, původně Ikarie, kde jsou také recenze na knihy, filmy a hry a články o nich, ale v daleko menší míře než v Pevnosti a hlavní jsou povídky. Pevnost je moje srdcová záležitost a proto na ní nedám dopustit, i když se hodně změnila. Pevnost mi otevřela svět scifi a fantasy a díky ní moje knihovna vypadá tak, jak vypadá. Neustále z ní čerpám inspiraci a vždycky byla mým průvodcem v tom obrovském množství scifi a fantasy literatury. Čtu jí už pět let a nevynechala jsem ani jedno číslo.

V edici Pevnost vycházejí knihy především českých autorů. Zahraniční autoři jsou spíš výjimkou a je jich opravdu málo (např. Michael Starling). I když ne vždy je to jasné na první pohled, takový Denny Newman je český autor. Z mých 77 knih bych zahraniční autory spočítala na prstech jedné ruky. V edici vychází jak knihy matadorů české fantastiky (Josef Pecinovský, Ondřej Neff, Jaroslav Mostecký), tak knihy méně známých autorů (Jana Rečková, Zdeněk Žemlička), začínajících mladých autorů (Jan Kotouč, Julie Nováková) nebo autorů, o kterých uslyšíte poprvé a možná i naposledy. Co se týče žánrů, najdete zde scifi a fantasy v nejrůznějších podobách, horor i humor. Můžete se tak setkat s upíry, draky, čaroději, mimozemšťany, zombíky... Najdete tu jak povídkové knihy (Vzpoura mrtvých Otomara Dvořáka, Pískožrouti Dennyho Newmana), tak série o několika dílech (Plástev Josefa Pecinovského, Vlčice Zdeňka Žemličky), ale samozřejmě také samostatné knihy s ukončenými příběhy. Výběr je opravdu široký.

Wolf Publishing

Za těch deset let edice Pevnost prošla dvěmi většími změnami, a proto má edice tři různá grafická zpracování a dva formáty (grrrr). Nejdříve knihy vydávalo nakladatelství Wolf Publishing, které edici odstartovalo vydáním Vlčice Zdeňka Žemličky a v edici vydalo celkem 29 knih. Dnes už nakladatelství nefunguje a sehnat tyto knihy jde už jen přes bazary nebo při troše štěstí ve specializovaných knihkupectvích (třeba Krakatit v Praze prodává několik knih za směšně nízkou cenu - 5 Kč). Vlčice se mi ze všech knih z těchto vydání líbí asi nejvíc. Knížky mají malinká písmenka a jejich vzhled není graficky moc jednotný, až na ten černý proužek nahoře.

Potom se do vydávání pustilo nakladatelství Epocha, které knihy z edice vydává dodnes. Nejdříve knihy vycházely v podobě, kterou vidíte na fotce pod tímhle odstavcem. Takhle vyšlo 57 knih, což je docela slušný počet. Oproti předchozímu grafickému vzhledu jsou tyhle knížky krásně jednotné a v knihovně vypadají skvěle. Styl kreseb na obálce je úplně jiný, neumím posoudit jestli lepší nebo horší, oba typy mají něco do sebe.

Epocha č. 1

 A teď už se dostáváme k nejnovějšímu vzhledu knih. Popravdě - když jsem se dozvěděla, že se vzhled knih změní, byla jsem trochu naštvaná. Zase jedna série knih, která nikdy nebude jednotná. Na druhou stranu jsem tu potřebu změny chápala, protože se změnila i celá Pevnost a předešlý vzhled knih už působil hodně zastarale a knihy by v knihkupectví nejspíš nikoho nezaujaly. Takže ve výsledku mě nejvíc naštvala změna formátu a ta mě štve doteď. Ale opět uznávám, že takhle kniha působí i se čte líp.

Epocha č. 2

Takže poté, co jsem se smířila s tím, že z pevnostních knih jednotná sbírka prostě být nemůže, jsem uznala, že teď vypadají knihy opravdu krásně, obálky jsou úchvatné a celková grafika se mi zamlouvá. Pořád si knihy zachovávají jednotný vzhled (písmo, umístění loga, názvu, apod.), takže jde vidět že patří k sobě a je radost se na ně dívat. Teď se na každý nový svazek těším ještě víc. Zatím vyšlo tuším 9 knih.

Je tu ještě jedna změna, se kterou tak úplně nesouhlasím, a to že vychází nové knihy z edice a nejsou jako příloha k Pevnosti. Za tímhle názorem si stojím, knihy z edice Pevnost by prostě měli vycházet s Pevností. Nevím kdo tohle rozhoduje, jestli je to čistě na Pevnosti nebo na nakladatelství, ale prostě mě to štve a mrzí. Už jenom proto, že nebudu mít každý nový svazek hned. Navíc cena je oproti dřívějším knihám taky někde úplně jinde, takže Vlčici jsem si radši sehnala v prvním vydání a na poslední dva díly Plástve jsem si musela počkat. Důvody sice pochopím, ale neznamená to, že mi to bude jedno.

A teď už vám ukážu mou sbírku pevnostních knížek. Pokud jsem se nepřepočítala, je jich 77. Krásně mi to vyšlo :) Na horní poličce mám všechny díly Plástve (1. díl v původním vydání Wolf Publishingu) a dva nové díly Vlčice. Zatím to mám takhle pomíchané i s jinými knihami, plánuji to trochu lépe zorganizovat, ale jak, když nějaký díl mám ve starém formátu, nějaký v novém, a od autora mám ještě další knihy mimo edici Pevnost. Jelikož mám ráda nějaký systém v řazení knih, tak mě tohle trochu mučí.

Radši nebudu říkat, kolik knih mám z této sbírky přečtených, místo toho vysvětlím, proč jich mám tolik. Jak jsem už psala, Pevnost kupuji pravidelně a za těch 5 let se mi něco nasbíralo (spíš za 4 roky, v poslední době byly přílohou hodně nepevnostní knížky). No a potom za to může Svět knihy, kde jeden kus stál asi 20 Kč a já si nabrala úplně všechno, co tam bylo a co jsem doma neměla. Poslední část sbírky jsem si pořídila před pár dny, a to právě ty nejstarší knihy. Sice jsem kolem nich v Krakatitu chodila už nějakou dobu, ale teď jsem se rozhodla si je v rámci dobývání pevnosti pořídit. No a takhle to všechno dopadlo. Proto jsem se rozhodla projektu zúčastnit a trochu zatočit s těmi nepřečtenými kousky (a že jich je!).