neděle 20. září 2015

Zapomenutá vražda od královny detektivek

Agatha Christie - kdo by o ní alespoň jednou neslyšel. Před pár dny, konkrétně 15. září, uplynulo 125 let od jejího narození. Za svůj život stihla napsat 66 románů a 14 povídkových sbírek. To už vydá na slušnou sbírku. Jaké bylo moje třetí setkání s královnou detektivek?

 Můj vztah ke knize

Od Agathy Christie jsem přečetla pouze dvě knihy, a to už je pěkná řádka let. A nevlastním jich o moc víc - jen 4 knihy. Pořád jsem si od autorky chtěla koupit a přečíst více knih, ale znáte to, tolik knih a tak málo času... Jelikož čtu i jiné žánry než detektivky, tak toho mám prostě hodně. Ale rozhodla jsem se, že takové výročí je ideální doba na to, přečíst si od ní další knihu. A volba padla na Zapomenutou vraždu.

O příběhu

Zapomenutá vražda je poslední příběh se slečnou Marplovou. Agatha knihu napsala na počátku druhé světové války a spolu s další knihou (Opona: Poslední případ Hercula Poirota) byla uložena do trezoru, kde knihy zůstaly 30 let a byly vydány až v roce 1976.

Příběh se odehrává v přímořském městečku Dillmouth, do kterého se z Nového Zélandu přistěhují mladí novomanželé, Gwenda a Giles Reedovi. Gwenda přijede do Anglie sama a sama také začne pátrat po jejich novém domě. A tak jí do oka padne malá viktoriánská vilka, která v ní zanechá příjemné pocity a Gwenda cítí, že tohle je jejich nový domov. A než za ní Giles přijede, začne se ve vilce pomalu zabydlovat.

Idilickou atmosféru však začnou narušovat vidiny, nebo snad útržky vzpomínek? Gwenda začne pomalu nabývat jistoty, že tenhle dům zná už zdřívejška, a že zde dokonce byla svědkyní vraždy. Kdo je zavražděná žena, kterou Gwenda viděla? A kdo je jejím vrahem?

Gwenda spolu s Gilesem se i přes varování slečny Marplové pouštějí do rozplétání asi 18 let staré vraždy. Postupně zjistí, kdo je ona zavražděná žena, začnou odkrývat její minulost a osoby, které v jejím životě sehrály důležitou roli. Slečna Marplová na ně z povzdálí dohlíží a pomáhá jim. Podaří se jim vraha vypátrat dřív, než za svou zvědavost zaplatí svými životy?

Můj názor na knihu

Kniha mě od začátku zaujala tajemnou atmosférou. Starý dům, útržky vzpomínek a vražda - to vše dodává knize hororový nádech a tato část knihy se mi velmi líbila. Také jsem si oblíbila vyšetřování vražd starých desítky let, takže Zapomenutá vražda byla pro mě jako stvořená (což jsem věděla už z anotace knihy).

Překvapilo mě, jak je kniha čtivá, obzvlášť když si uvědomím, že byla napsaná v roce 1945! Od první stránky jsem se nemohla odtrhnout a kdybych mohla, přečtu ji na jeden zátah. Přitom se tam neděje nic světoborného a akčního, jen pouhé vyšetřování, které mě obvykle u detektivek moc nebaví a mám raději, když se pořád něco děje, když vrah pořád zabíjí dál a dál a v ohrožení jsou další osoby, většinou ty, které má čtenář rád. Tady nic takového není a i tak jsem každé slovo hltala. Nebýt pár věcí, jako třeba komunikace dopisy apod., čtenář by si mohl myslet, že čte příběh ze současnosti.

Agatha neplýtvá slovy a obšírnými popisy, díky tomu jsou její knihy tenoučké a přečtené za chvilku. Což je jedině plus, čtenář není rozptylován zbytečnými informacemi a může se soustředit na to hlavní - na vyšetřování a na skutečnosti, ze kterých se čtenář pokouší sám odhalit vraha. Asi není překvapením, že se čtenář málokdy trefí, a já jsem nebyla výjimkou. Rozuzlení Zapomenuté vraždy pro mě bylo překvapením a jen jsem si řekla: ,,No to snad ne!".

Čtivost a překvapivé odhalení vraha jsou zřejmě atributy všech jejích knih. Proto je Agatha tak oblíbená a i v dnešní době má pořád tolik fanoušků. Je to skvělá autorka a titul královny detektivek si opravdu zaslouží.

Samozřejmě se její knihy nebudou líbit všem čtenářům, co milují detektivky. Někomu nemusí sednout doba, ve které knihy byly psány. Pro mě je to ale spíš takový milý bonus. Mezi těmi všemi detektivkami, kde se používá nejmodernější technika, má viktoriánská atmosféra jisté kouzlo.

 
,,Děti jsou zvláštní bytosti. Když je opravdu něco vyděsí, zvlášť něco, čemu nerozumí, pak o tom nemluví. Nechají si to samy pro sebe. Možná že na to i zdánlivě zapomenou. Ale vzpomínka v nich přece jen zůstane ukryta někde v hloubi duše."

                                       - slečna Marplová, str. 32 




 Jsem si jistá, že to nebyla poslední kniha od Agathy Christie, kterou jsem si přečetla. A rozhodně začnu její knihy častěji číst - to je moje nové předsevzetí ohledně čtení :)

Co vy a Agatha Christie? Máte ji rádi? Nebo jste se k přečtení jejích knih ještě nedostali? 





2 komentáře:

  1. Mám za sebou 4 knihy od Agathy a zatím mě ještě nezklamala :) Tak snad na tom budu stejně i s dalšími jejími knihami :)

    OdpovědětVymazat

Každý komentář mě moc potěší a ráda na něj odpovím :)